close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

I'm your master. | 1. díl | Little puppy |

13. ledna 2015 v 21:47 | Lady Psychotronia |  I'm your master.

Když jste teda tak hodní a aspoň si nějakých 15 lidí ten prolog přečetlo...
Dáte aspoň 3 komentáře či hvězdičky, abych měla lepší pocit?




"Hmm… Mladý…" Klapání podpatků a mramorovou podlahu nahánělo strach. To, jak pomalu kroužil kolem chlapce, spoutaného chlapce… Chlapec, spíše mladík, onu osobu, která kolem něj kroužila jako hladová šelma byla mimo jeho pohled… Neviděl ho… Věděl, že je to muž. Bylo mu to řečeno, ale nevěřil tomu… Nevěřil, že někdo s tak vysokými podpatky, které byli to jediné, co viděl, a hlasem… Ženským hlasem… Nevěřil tomu… a taky nevěřil, že by mohl být tak krutý…

"Svalnatý…" Ucítil, jak mu něco ostrého a chladivého přejelo po zádech… Jen to jemně škráblo… Ti, kteří ho přivedli, mu dali obléct pouze kožené kalhoty a ruce mu spoutali za sebe. Takže to, co na sobě právě teď měl, mu bylo nepohodlné, i když to byl jen jeden kus oblečení. Bylo to extrémně nepohodlné, jako poloha, ve které se nacházel. Byl nucen klečet na kolenech k zemi ohnutý a hlavu mu drželi co nejblíže k zemi, i když tím zapřičiňovali, že padal, ale tomu zase zabránili, že ho tahali nazpět za okovy, které měl připevněné na zápěstí. Opravdu se o sebe bál… Bál se už v tu chvíli, kdy ho odváželi od jeho rodiny… Prodali ho. Prodali! Vlastního syna prodali! Dá se říct, že jsou ještě rodina? On je za to teď nenávidí… Nenávidí je, že se odvážil je někdy vůbec milovat.

"Krásná prdelka…" Mladíka zamrazilo… Opravdu jej… osahával?! Opravdu?! Jak vůbec- Uviděl podpatky přímo před sebou… Zamrazilo ho. Kam se to pro bůh jen dostal?!
"Jak se jmenuješ?" Ten hlas mu projel celým tělem jako elektrický proud. Vlastně měl stejný elektrizující účinek, ale nebylo to nijak příjemné. Nahánělo mu to strach a jistý respekt. Nevěděl, co od něj může čekat, takže to pro něj bylo ještě více stresující a připravovalo ho to o veškerý rozum.
"Chci tvoje jméno!" Leknutím sebou trhl, když se znovu ozval jeho dominantní hlas. Tím, jak byl strachy bez sebe snad i zapomněl mluvit, či jak se jmenuje… Nedokázal se ani hnout, až když mu na rameni přistál ostrý podpatek se jakýmsi způsobem probral.
"To jméno!"
"Ts-Tsuzuku!" Vykřikl bolestně a skoro se svalil na zem, jak to sakra že bolelo. Bolesti ve svém životě zažil už hodně, ale nikdy nezažil něco takového…

"Pchm… Tsuzuku říkáš… Moc se k tobě nehodí." Odfrkl si výsměšně mladík na podpatcích a dále hladově kroužil kolem těla klečícího na zemi. Líbilo se mu. Jeho pokožka byla jemná, na dotek hladká a téměř bez jediného chloupku. Možná byl trošku moc světlý, ale jemu se to ohromně líbilo. Celkově se mu líbil. Cítil, že v něm vzbuzoval strach, což bylo dobře. Měl rád, když se ho někdo bál. Vždy mu to dalo pocit nadřazenosti a dodávalo sebevědomí. Cítil se mocnější než kdy byl… Tenhle chlapec byl asi to nejlepší, co si mohl pořídit.

Tszuku se ani nehnul, jen čekal, co se bude dále dít. Netušil, co by se s ním mohlo jen stát… Přeci jen, když si to pořádně uvědomil, patřil mu… Patřilo mu jeho tělo… Mohl s ním udělat cokoli, klidně jej i zabít, a to bez jakékoli myšlenky na to, aby ho ušetřil.

"Neviděl jsem tvůj obličej." Uslyšel od onoho muže. Zkoprněl ještě více, než kdy před tím, když se sem dostal. Chce… chce vidět jeho obličej?! Nikdy si o sobě nemyslel, že by mohl být nějak krásný, ale věděl, že taky k zahození nijak moc není… Toho, čeho se teď bál bylo, že ho pomluví… Že se mu třeba nebude líbit a půjde ihned na smrt, i když by to bylo asi jediným řešením. Upřímně se zde necítil nijak moc příjemně… Jeho "majitel" dle všeho asi moc milý nebude, však stačilo jen to, jak kritizoval jeho jméno… Co na jeho jméně jen bylo špatně? Co bylo vlastně špatně na tom, že existoval?

"To všechno potřebuješ říct třikrát?!" Rozkřikl se mladík na Tsuzuka nedočkavostí. To byl ten kluk takový idiot, nebo si na to jen hrál?!
"Ne…" Odsekl Tsuzuku tiše, až to mladík skoro přeslech. Bohužel pro Tsuzuka ne.
"Co prosím??!!!" Snesl hodně, ale aby mu někdo odmlouval, to opravdu nevystál.

Tsuzuku se jen uvnitř sebe ušklíbl. Nebylo vůbec jednoduché ho nenaštvat… Měl by ho poslouchat, pokud si chce na nějakou tu chvíli ještě udržet život. Chtěl něco odseknout, bohužel strach mu to nedovolil, proto jen pomalu zvedl hlavu, pohledem zkoumajícím tělo před sebou. Dlouhé štíhlé nohy byli oděny v dlouhých černých podpatcích… No… vlastně nějakou chvíli přemýšlel, či to jsou boty, nebo nějaké návleky, protože končili až u půli stehen… Nádherných tenkých světloučkých stehnech, nad kterými by slintal kdokoli, kdo by je jen spatřil. Pohledem postupoval dále až ke kraťáskům které odhalovali více, že zakrývali. Odhalené dokonalé ploché bříško, které zdobilo datum v římských číslicích, aspoň tedy soudil podle toho, co viděl, a putoval dále na hrudník. Opravdu si nebyl jistý, jestli se dívá na chlapce, nebo až moc plochou dívku. Šněrovací korzet schovávajíc drobný hrudník byl proužkovaný střídavě černou a bílou a spojoval se s jakýmsi pláštěm sahajícím po kolena. Zlatý náhrdelník se pohnul při pohybu, jak, teď už si byl jistý, že to je teprve chlapec, tak ve věku na nejvýše osmnáct let, založil ruce v bok. Ale náhrdelník nebyl jediný, který se na jeho hrudníku hýbal. Byli to i černé konečky zkroucených vlásků. Nechtěl se déle zdržovat, proto pohledem přeletěl po chlapcově šíji až k obličeji, který lemovali růžové vlásky… Na nepatrnou chvíli stratil dech… Měl pocit, jako kdyby se díval do tváře anděla a ne pouhého člověka… Člověka, kterému ke všemu ještě patřil… Tomu, který ho před chvilkou obdařil ne moc pěkným dotekem svých bot…

On si ho prohlíží?! To snad nemyslí vážně!!! To on si ho tady má prohlížet, ne ten… ten… ten Tsuzuku!!!! Ale musel říct… byl pěkný, jakože opravdu pěkný… Černé vlasy, ofina přes jedno oko… A ty oči… Noooo… Byl opravdu pěkný. Udělal dobře, že ho koupil.

"Hm... " Zamručel zamyšleně, jednu ruku založil na prsa (ani nevíš, jak vtipné ne to napsat xD) a druhou si ukazováčkem poťukával u koutku. "Co s tebou, Tsu-zu-ku?" Při tom, jak sekaně vyslovil jeho jméno, Tsuzuku musel uznat, že vypadal i roztomile. Ještě když se zhoupl na těch podpatcích. Chlapec ještě chvíli mlčel než vynesl svůj verdikt. Upřímně zatím nevěděl, co by s ním vlastně chtěl dělat… Ale když Tsuzuku vypadal tak… K sežrání a poslušně… I když to, jak mu odsekl… Tss… Bude potřebovat ukázat, kdo je tady pánem.
"Odveďte ho do mých komnat… a použíte ty nové popruhy…" Jeho pobavený škleb se Tsuzukovy ani v nejmenším nelíbil. Mladík si ještě k němu klekl, aby byl tomu krásnému obličeji co nejblíže, uchytil jeho bradu do prstů a prohlížel si ho ještě důkladněji. "Uvidíme, co sneseš." Uchechtl se, a neodpustil si oblíznou Tsuzukovu špičku nosu. Byl to jen malý rychlí pohyb špičkou jeho mrštného jazýčku, na kterém se leskl piercing, než se od něj ze země zvedl a někam si šel, bez toho, aby Tsuzukovy věnoval další pohled, který by mu možná i vysvětlil, co má v plánu.

Strážci, kteří ho drželi pod kontrolou ho donutili vstát. Nehodlali nijak svému pánu nevyhovět. Přeci jen měl nad nimi větší moc, a rozhodně ho nechtěli rozzuřit. Soucítili s Tsuzukem… Upřímně mu ale nezáviděli. Jejich pán dokázal být… No… nepředvýdatelnější, než si kdo dokázal představit.

Odvedli ho přesně tam, kam si jejich pán přál. Nebyla to přímo jeho ložnice, spíše to sloužilo jako jeho jakási herna… Herna, která se ale nepodobala ničemu jinému v tom smyslu.
"Co se mnou bude?" Odvážil se Tsuzuku promluvit, když mu Sundávali ty odporné pouta. Chtěl si oddechnout, že má konečně aspoň nějakou volnost, ale ani to vlastně nestihl, jelikož ho ihned připoutali do jiných a odváděli ho někam dále do velkého pokoje, kde viděl ze stropu vyset na řetězích, spolu s pár dalšími věcmi. Nelíbilo se mu to, ani to že má ruce stále svázané za sebou… Nebo spíše už zase?

"Promiň, ale budeme tě muset vysvléknout." Řekl jeden drobnější z těch, kteří ho sem přivedli, a hned se jal vysvlékání kožených kalhot. Tsuzuku se chtěl bránit, ale silný stisk dalších dvou, co tady byli mu v tom zabránil. Ani se potom vlastně ani nesnažil protestovat, i když ta situace pro něj byla dost stresující. Ocitnout se nahý před několika muži, a ještě k tomu se má dostavit někdo, kohož záměry se mu rozhodně nelíbí a ani líbit nebudou! Ne, opravdu teď nemohl být v klidu.

"Být tebou, radši spolupracuju." Prskl jeden, a dotlačil ho až ke všemu tomu zavěšenému ze stropu, obrátil ho zády k ne zase tak dlouhému pruhu hrubé lesklé kůže a položil ho na ní zády, ruce mu ale ještě předtím dal za celý onen pruh, aby je nezalehnul. Za asistence dalších dvou ho vyzvedl do vzduchu, aby jeho stehna mohli připoutat do ze stropu zavěšených pásků, které měli i uzemnění v podlaze, takže když je utáhli, Tsuzuku s nohama nemohl hýbat, jen je musel nechat roztažené s výhledem na jeho přirození i všechno ostatní, co jeho tělo skrývalo. Stejné opatření měli i na kotníky a ruce nechali jen tak… Přeci jen v takovéto poloze s nimi ani nic udělat nemohl.

Tsuzukovým tělem projížděla nervozita, stud a strach. Ať s ním měl ten mladík v plánu cokoli, věděl, že to nebude nic moc mravné a nejspíše ani dvakrát příjemné...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama