i
i
i
i

STALKER | 1. díl |

25. března 2015 v 13:28 | psycho&umma |  STALKER
| STALKER | 1. díl | 2393 slov |



kurziva: psycho
norm.: umma




Byl to den jako každý a dělal to znovu. Den co den, v ten samý okamžik a nedokázal si pomoct. Vždy mu házel do skříňky papírky s všemožnými vzkazy. Nebyli pěkné a stupňovali se na nebezpečnosti, ale on za to nemohl. Byl jím posedlý, i když ho měl po boku každý den, ale nestačilo mu to. Potřeboval ho více, ale nedokázal mu to říct. Nechtěl ho ztratit, proto to řešil tak odporným způsobem.
Poplašeně sebou trhl, když slyšel něčí kroky na chodbě, a radši se vzdálil od skříňky svého malého roztomilého kamaráda. Nestál o problémy, které by mohli nastat, kdyby ho zde někdo viděl.

Pomalu kráčel chodbou. Nespěchal, vůbec se mu nechtělo když věděl, že tam na něj čekají ty slípky. Stejně před chvilkou přišel, takže ještě si zajde do skříňky pro věci. Nevnímal dění kolem sebe, jeho kroky byli automatické. Došel až ke své skříňce a chtěl jí otevřít ,ale předtím se zhluboka nadechl. Věděl co tam něj nejspíš čeká jako každý den. Malý papírek mu spadl k nohám jen co otevřel dvířka. Nechtěl vědět co tam je, ale měl nutkaní ho zvednout a kouknout se. Sehnul se pro něj a začal číst.

"Každý den co se mi tady nakrucuješ mám větší a větší nutkání se tě dotýkat koťátko."

Nenápadně se díval, jak se Kwon plížil ke své skříňce, u které ještě před chvíli stál on. Upřímně si oddechl, když viděl, že je jeho hyung ponořený do svého světa hudby a nedívá se kolem. Sledoval každý jeho pohyb, jak nenuceně vytahoval klíčky, aby si odemkl a vzal potřebné věci. A hele… Papírek stejně líně jako U-Kwonovy pohyby vypadl ze skříňky a dopadl k jeho nohám. Na chvíli, jako by se pro oba dva zastavil čas, než se starší natáhl pro papírek a tiše si ho přečetl. Neviděl žádnou velkou reakci, jen slyšel Kwonuv tichý povzdech a Zico tak mohl dále sledovat, jak si jeho kamarád vytahoval věci, které potřebovali do dnešních hodin.

Strčil věci do tašky a zavřel za sebou dvířka. Ještě jednou se koukl na onen vzkaz než ho strčil do kapsy a pomalu nenuceně se rozešel směrem do třídy. Doufal, že dneska bude Zico ve škole aspoň by se nenudil a nemusel by jako jediný snášet ty pipky z prváku. Koukl se po hodinách a zjistil, že už tu tak postává dobrých deset minut.

Upřímně nechápal, co mu tak strašně dlouho trvalo… Vždy si myslel, že to on je ten pomalejší a línější, ale podle toho, jako se U-Kwon tvářil, asi nebyl v té nejlepší náladě. Šlo to poznat už jen díky tomu, že jeho obličej byl naprosto bez jakéhokoli výrazu. No a když se poté rozhodl konečně jít do třídy, Zico se rozhoupal a doběhl svého hyunga.
"Hyuuuuuuung!!!" Rozeznělo se prázdnou chodbou jak Jiho volal na Kwona, a než to starší dokázal přes sluchátka postřehnout, Zico se na něj zavěsil jako nějaká opice s úsměvem psychopata.

Kwon nepobíral chvíli co se stalo. Slyšel jen Zica, a pak na něm přistálo něco hodně těžkého. Vytrhl si sluchátka aby aspoň slyšel, když se nemohl bránit.
"Nazdar a slez ze mě, seš těžkej…" Straší se snažil ze sebe setřást tu opici a nakonec se mu to povedlo. Ten vzkaz mu najednou úplně vyfučel z hlavy. Nebude se tím zaobírat… pro tentokrát. Vykouzlil na tváři úsměv a začal se věnovat svému kamarádovi.

Poslušně se odlepil od drobnějšího kluka a jen tak, jako by se nic nedělo šel po jeho boku. Když mu už zkazil náladu, byl rád, že se Yoo začal usmívat. Byl strašný pokrytec a věděl to o sobě. Zraňoval svého hyunga jedním z nejhnusnějších způsobů, ale snažil se mu to vynahradit, když se Kwon navíc tak strašně krásně usmíval…
"Když na tobě se tak krásně zavěšuje." Loktem drcnul do staršího žeber, i když věděl, že to staršího lechtá. "Hyung, můžu si z tebe v chemii udělat polštář?" Zeptal se ještě jen tak pro odlehčení situace a zvednutí staršího nálady.

"To víš, že jo hlavně ať na to nepřijde ten starej kozel..." Mladší mu přeci jen zvedl náladu a nemusel předstírat úsměv na tváři. Otevřel dveře a vstoupil do třídy. Čekal, že tam bude jejich korejštinář ten by nad nimi jen mávl rukou. Za stolem ovšem stála jejich třídní, která je časovala ne zrovna pěkným pohledem.
"Jakto že jdete pozdě?" A bylo to tu. Rychle musel něco vymyslet, ale zřejmě ne dost rychle. Slova se ujal Jiho.

To, že místo jeho oblíbeného učitele, u kterého si mohl dělat co chtěl a přesto ho nechával prolézt na chvalitebnou nebo výbornou, tam byla jejich třídní, byla jedna věc kterou nečekal, to, že na ně hned zvýšila hlas byla druhá věc, ale tu už čekal. Byla to jejich třídní a ta neměla ráda snad ani sebe. Nedivil by se, vždyť byla opravdová obluda.
"Omlouváme se," Jiho se s hraným provinilým pohledem začal rukou jakože drbat na krku a pokračoval. "Ale já nějak zaspal, tak mě hyung musel budit. Proto jsme přišly pozdě oba." Kecal, jako vždy, ale aspoň mu to vždycky sežrali i s navijákem.

Ještě si je prohlédla a pak je poslala sednout. "Že tobě to vždycky sežerou..." Zakroutil nad tím Yoo hlavou a posadil se dozadu na svou točící židli. Vytáhl sešit a snažil se rozluštit co mají za zadání na tabuli. Jedním uchem se snažil zachytit co mu spolusedící říká, ale šlo to dost obtížně když do jednoho mu hrála hudba a tím druhý se snažil poslouchat výklad a Zica najednou. Nakonec to vzdal a vypnul hudbu úplně nebo by mu praskla hlava.

"To víš, jsem přirozenej talent na přetvařování!" Uchechtával se Jiho pyšně. Rád kecal učitelům, a byl ještě radši, když mu to vycházelo. Sice tuhle obludu nesnášel, ale o to to byla větší sranda, když mu uvěřila. Cítil se potom jako takovej… Ani nevěděl jak se cítil, ale líbilo se mu to.
Chvíli mu pak trvalo, než přišel na to, že nemají korejštinu, ale nějakou besedu nebo spíše diskuzi o něčem, co ho nejspíše nezajímalo, takže složil hlavu na lavici jak nejpohodlněji to šlo, i když to složení bylo spíše prásknutí s tichým zaduněním.

Tiše se uchechtl když slyšel jak to zadunělo. Jeho kamarád má asi vážně dutou hlavu, ale říkat mu to nebude. Nejspíš to ví, ale i tak mu to v hodinách pálí. Ta diskuze se nejspíš týkala nějaké Valentýnské párty co chce škola uspořádat a učitelka prostě teď hledala někoho kdo ji to tam vyzdobí. Modlil se aby si nevybrala jeho, ale někomu není přáno. Samozřejmě, že na seznamu dobrovolníků slyšel svoje jméno. A dokonce i od Jiha. Nebude v tom sám, otočil se na něj a vzápětí zjistil, že už stihl vytuhnout.

Jak tak jen poslouchal, i když vlastně neposlouchal hlas jejich třídní, začali se mu klížit oči. Fakt nechtěl doopravdy usnout, ale musel uznat, že hlas té hnusoty, která je učila je dost uklidňující a uspávající. Přemlouval se, ať neusíná, že nesmí, ale jako na potvoru se mu chtělo spát více a více a bylo to tak vždycky, v každé hodině, každý den. Fakt nechtěl, přísahal všem pohanským, egyptským, řeckým i katolickým bohům… Počkat, katolíci mají jednoho boha… Jo. S touhle myšlenkou už nadobro usnul.

Minuty ubíhaly a on se začal vyloženě nudit a to nebylo dobré pro jeho mysl. Začal opět myslet na tu osobu co mu každý den nechává ony vzkazy ve skříňce. Netušil kdo by to mohl být, ale věděl, že to byl muž. Věděl snad on taky, že není na holky a proto si ho vyhlídl? Nebo se jen bavil nad tím, že se mu špatně spí. Měl by nad tím přestat uvažovat a přemýšlet co si vezme na sebe na tu party když si tam prváci vykřičely kostýmy. Člověk by řek, že středoškoláci budou mít více rozumu, ale nemají.

Zico se ve spánku začal vrtět. Lavice přeci jen nikdy není tak pohodlná jako postel, ale postačí ke spánku, který nemá v noci. Kdo by taky spal v noci, když je vyspaný ze školy?
Celkově na lavici měnil strašně moc poloh. Jednou ležel na ruce, pak na obou, dokonce se na lavici málem natáhl celý, ale to se mu nepovedlo, protože ho zadek táhl dolů. Nabručeně zvedl hlavu a se šklebem pootevřel jedno oko. Bylo tu moc světla a to se mu nelíbilo, ale pohlédl na Kwona, který mlčky seděl vedle na židli a hleděl na nějaký cár papíru. V tu chvíli si neuvědomoval, co to bylo za papír, ale jednoduše bez delšího přemýšlení vzal staršího levou ruku a objal jí jako nějaký polštářek na spaní. Spokojeně se zatetelil na židli a s úsměvem si dál chrupkal.

Kwon nechal Zica ať použije jeho ruku jako polštář prozatím. Pak ho probudí a bude se bavit nad tím, že se nemohl vymluvit z toho pomáhání. Jemně zatřásl se Zicem a doufal, že ho to probere, ale pletl se. Použil o něco více síly a to ho už naštěstí vzbudilo. "Za dva týdny pomáháme na Valentýnské party, takže tam budem o hodinu dřív." Oznámil a sledoval jak mladší začíná pomalu přicházet k sobě a zpracovávat tu úžasnou novinku. Věděl, že jeho vyděšený pohled bude stát za to.

Zas ho někdo budí. A když to není jeho milovaná lavice se kterou podvádí postel, tak je to U-Kwon. Jo, je strašný, že podvádí postel, ale když ta lavice ho tak svádí…
Yoo mu něco říkal, ale nejprve to moc nevnímal, protože si mnul obličej velmi vtipným způsobem, ale když si v hlavě přehrál staršího slova a popřemýšlel nad jejich významem, zamrazilo ho a na spánek nějak teď zapomněl.
S vykulenými oči hleděl na spoluvězně v lavici a s lehce vysokým hlasem, jako kdyby ho vykastrovali vyjekl: "Jsem snad nějaká fanatická barbínka, abych cosi zdobil na Valentýna?!"

To už bylo moc i na něj, se smíchem se složil na lavici a snažil se pomalu uklidnit. Po nějaké době se mu to přeci jen povedlo. "Barbie to nevím, ale možná tak Ken. Proto má naše třídní pro tebe určitou slabost." Na ty slova Kwonie schytal dost znechucenou grimasu, kterou mu věnoval jeho soused. Tento fakt, že jejich třídní měla pro Jiha jistou slabost, ale věděla celá třída a dosti toho využívaly.

Zico se pravdu tvářil znechuceně, jako kdyby musel sahat někam, kde fakt nechce. Ale byla to pravda… Dost lichotivá, ale taky nepříjemná. To, že je u ní oblíbený odnáší opravdu hodně nepříjemně. Jeden by řekl, že se výzdoby někomu dávají za trest a ne za odměnu.
"To radši zůstanu opicí." Odfrkl nakonec a chtěli si znovu udělat z Kwonnieho ruky polštář, ale pro jeho smůlu se mu to nepovedlo.
"Ale no tak!!! Spát se musí!!!"

"Máš spát doma a tu dávat pozor!!" Smál se starší jeho pokusům udělat si z něj opět polštář. Nakonec se zvedl ze svého místa a vydal se s ostatními do učebny chemie. Díky tomu trochu utekl Zicovi, ale ten ho po chvilce úspěšně zase dohnal. Za nedlouho už vcházeli do učebny a snažili si zabrat místa někde vzadu aby na ně profesor neviděl. I když ten dědula občas vidí všechno, ale jen když se mu to hodí.

Zico otráveně sbíral své věci a konečně se projevila jeho líná část, která si dávala na čas. Nechtělo se mu stěhovat do jiné učebny kde by mohl být na očích. Byl unavený, ale to přivodilo to, že před chvilkou spal jako zabitý. Vzal si tašku a těžce se zvedl z židle, v dřímotě se dopravil do učebny a hleděl kam si sedl Kwon. Upřímně byl rád, že stihl vzít místo vzadu u okna, kde seděli i normálně v kmenové třídě.

Sledoval učitele jak vchází a vítá se s nimi. Výklad začal, ale Kwon mu nevěnoval onu pozornost jako vždy. Jeho myšlenky zase ubíhaly směrem, kterým nechtěl a to k onomu záhadnému stalkerovi co mu každý den nechává vzkazy. Zatím si nic víc nedovolil, ale on se bál, že jednou už mu ty vzkazy nebudou stačit. Už tak nemohl pořádně spát. Předtím to byly jen nevinné vzkazy, ale postupem se stupňovaly. Teď se netěšil na Valentýna, protože každý žák bude mít svou kapsu kde mu ostatní budou moct schovat i dáreček a on se toho bál.

Zico mlčky ležel hlavou na lavici, ale tentokrát nedokázal oči zavřít. Díval se na Yookwona, který něco mermomocně škrtal v sešitě, do kterého stejně nic nepsaly, ale on tam prostě něco škrtal v obličeji zachmuřený a pohled měl celkem dost nepřítomný. Věděl nad čím přemýšlí. Stalker… Myslí na to nepřetržitě a dost silně. Zico se kvůli tomu cítil dost provinilý, ale nemohl nic dělat. Stal se na tom dost závislý a čím více mu ty vzkazy psal, tím více s ním U-Kwon trávil čas.
S lehkým povzdechem svou dlaň položil na tu staršího a jemně jí pohladil.

Yoo sebou trochu škubl když pocítil jak mu někdo položil ruku na tu jeho, ale hned se upokojil s vědomím, že to je Jiho. Trochu pozdě si uvědomil, čím se nechal unést. Opět ho z toho mladší vytáhl. Vždy když měl tyhle myšlenky tak jakoby on je dokázal vycítit a jednoduše mu je zpřetrhal a on už se nemusel trápit.
Pozoroval jak mu mladší hladí hřbet ruky v uklidňujícím tempu a ono to vážně zabíralo. To byl další důvod proč trávil se Zicem tolik času. Uklidňoval ho.

"Nemysli na to. Jsem si jistý, že ti nic neudělá." Zico mluvil tiše, ale pravdivě. Nikdy by mu nechtěl nijak ublížit, na to ho měl opravdu až moc rád. Chtěl by ho vždy chránit a nikdy by nedopustil, aby ho někdo ohrožoval. Radši by se postavil před něj a nechal zbít sebe, než aby se mu něco stalo.
"Nemá na to koule, když se ještě ani neukázal."

"To možná, ale nezapomeň, že příští týden je ta party kde všichni budou v kostýmech.." Povzdechl si starší a s netečným výrazem se zadíval z okna.
" A co si na tu party vůbec oblečeš?" Změnil rychle téma, protože se už o něm nechtěl bavit ať to byl kdokoliv dneska už ne. Na tu party by si mohl vzít nějakou masku aby ho ani Jiho nepoznal. Jo to by mohla být sranda.

Když se nad tím Jiho tak zamyslel, netušil, co za kostým by si měl vzít, ale nad tím bude přemýšlet jako vždy den před tím, než ta sranda bude.

"To nechám na hvězdách, nebo splaším Kyunga půjdu za koně. On bude můj zadek." Řekl jen tak mimo, ale stále nesundával ruku z té staršího. Bylo mu to příjemné ho takto hladit. Byl mu tak opět o něco blíže.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | 25. března 2015 v 20:00 | Reagovat

Proč se mu Jiho prostě nepřizná, že je do něj zamilovaný?
Nevěřím, že by mu Kwon řekl ne, protože v jeho společnosti je mu dobře a taky ho Jiho záhadným způsobem uklidňuje.
Ani nechci domyslet, jak bude Kwon reagovat, až zjistí, že ten stalker je Jiho.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama