8. března 2015 v 1:38 | Lady Psychotronia
|
| submission | BTS | NamGi | +18 | Dark Master | 1709 slov |
Nesnášel ten pocit, když byl spoután. Visel jen tak ve výšce před ním, nahý, bezmocný a bez jediné možnosti se odtud dostat. Byl v moci pána temnoty. Jemu se nedalo jen tak říct ne… Jednou ho dostal, už ho nikdy nevydá. Ničím se neprovinil, nikdy neudělal nic tak špatného, aby si jej odvedl a trestal takovým to způsobem. Způsobem možná až nelidským, bolestným, ale přesto slastným a nádherným. Nenáviděl ho, přesto miloval, jak se ho dotýkal, miloval, když jej přiváděl k šílenství tím nejkrásnějším pohlazením. Nechápal, jak ho může tak moc nenávidět, když už dávno věděl o tom, že ho miluje?
Nepatrně se pohnul se svých okovech. Nebyli z žádného kovu, nebyli ani z žádného jemu známému materiálu, ale byli, existovali a poutali ho. Vystupovali z temnoty, jako vše ostatní, tak jako vystupoval kamenný podstavec, na kterém byl umístěn jeho trůn. Seděl klidně a tiše, sledoval jeho tělo, které by se už dávno mělo chvět strachem a zimou, ale ono nic. Jen tam čekal s neutrálním výrazem, očima lehce zarudlýma… Čekal, kdy si ho vezme.
"Yoongi…" Zašeptal jeho jméno tiše, aniž by pohnul plnými rty, které byli překryty prsty dlaně, o kterou se opíral. Oslovený chlapec hlasitě polkl a lehce zaklonil hlavu. Jeho hlas mu v hlavě vibroval a žádal ho o podmanění. Nechtěl jen jeho tělo, chtěl i jeho důvěru… Chtěl jeho city, kterým se zrzek tak bránil.
Pomalu to vše začínalo. Zrzek začal pociťovat jemné šimrání po jeho těle. Začínalo to vždy na bříšku a pokračovalo na žebra. Celý se pod těmito slastnými pocity semkl a snažil se zastavit třes brady, která chtěla povolit a tím dovolit jeho rtům, aby vydali slastný stén. Nechápal, jak ho může jen to lechtání tak vzrušit… Snad si jeho tělo vzpomínalo na to, co se po tomto neexistujícím doteku vždy stane.
Neviditelné prsty z jeho žeber přešly na bradavky, které mnuli v náruživosti a chtíči po tom, aby donutili zrzka sténat. Jeho hlas byl tak dokonalý a plný odevzdání, jen kdyby povolil a přenechal i svou duši temnému pánu… Yoongi pro něj nebyl obyčejným… Byl pro něj ten nejcennější poklad, který kdy mohl najít na povrchu zemském. Nemohl ho tam nadále nechat a sledovat, jak se chlapec zamiluje a odevzdá někomu jinému… To by nedopustil. Chtěl být jediný, kdo jej vlastní. Tělo už dostal, ale to nejcennější ne a ne získat.
"Ahm…!" Zajíkl se Yoongi, když se doteky objevili i po jiných místech na jeho těle, a tentokrát to bylo jeho přirození, které moc rychle nabíralo na vzrušení. Byl na to zvyklý, líbilo se mu to, tak proč tomu odporovat?
Zaklonil hlavičku vzad a celý se semknul, když to neviditelné něco poškádlilo jeho špičku. Křečovitě sevřel oční víčka k sobě, jak bránil stenům, za které se tak moc styděl. Nechtěl, aby ho slyšel, stačilo, jak hladově se na něj díval, jak moc si ten blonďatý muž užíval toho, jak ho trápil.
Přes malinkou škvírku mezi očními víčky sledoval blondýna, jak se na něj dívá, jak se s nádechem perverze usmívá a chystá se, kdy jen může vyrazit k mladíčkovy, který pomalinku slastí umíral.
Jen co znovu zrzek zaklonil hlavu, blondýn se rozhodl, že už to nebude déle prodlužovat, chtěl si ho vzít teď a tady, jako vždy, a pak ho na nějakou dobu opustit. Měl i své povinnosti, nemohl si jen hrát s jeho mladým křehkým tělíčkem, i když by tak moc chtěl.
Kdykoli jen to bylo možné Yoongiho pozoroval. Díval se, jak spí a nahlížel do jeho snů. Byli pokojné a často v nich vzpomínal na domov, na který se už nikdy nepodívá. Nepozorovaně ho sledoval jak jí, lenoší, nebo se jen tak s hlavou v oblacích prochází po jeho panství, ze kterého nebylo úniku. Vzal chlapci svobodu kvůli své sobeckosti, ale i pán temnoty měl právo milovat a být milován. Měl stejné potřeby jako člověk. Jíst, spát, bdít či snít, ale hlavně co jeho tělo spalovalo byla touha vlastnit něčí tělo, a to odnášel chlapec, který se teď svíjí slastí, pod jeho temnou mocí.
Blondýn se zničeho nic objevil u zrzka, jen tak se nečinně vznášejíc ve vzduchu neovlivňován gravitací. Chtěl se ho dotknout. Okusit jeho krásné tělo, utěšit svou touhu aspoň na pár dní…
Jeho vlastní prsty se rozeběhli po světlé pokožce, dráždíc mladíka jak nejvíc to šlo. Yoongiho očka se otevřela a pohlédla na blondýna. Vyčkával, kdy se jejich rty spojí v očekávaný polibek, který mu přes to všechno tak moc chyběl… Netrvalo to dlouho, než se dočkal. Blondýn v něm četl jako v jedné z těch knih, které tady našel, ve kterých si pročítal, ale nikdy to neuměl na lidech využít. Nikdy neviděl, co jsou zač, co dokáží a zda-li mu nelžou. Blondýn to dokázal až moc dobře, a proto dokázal vyhovět všemu, co chlapec chtěl.
Polibky byli měkké a hřejivé, prosycené láskou z blondýnovy strany, kterou se Yoongi neodvažoval opětovat. Bál se zklamání, bál se, že když se mu odevzdá i srdcem, přestane blondýna bavit. Nechá ho jen tak bloudit chodbami a najde si jiný cíl, který by chtěl získat a Yoongiho nadobro zapomene. Slýchával o temném pánu, který se baví tím, že motá hlavy nevinných a bere si jejich srdce. Je ještě nevinný, když jeho tělo je už dávno pošpiněné tím dokonalým hříchem?
"Yoongi…" Uslyšel své jméno, teď už vážně vyřknuto z blondýnových úst. Jeho hrubý, ale přesto milý hlas mu dodával chtíč po jeho těle. Chtěl ho vlastnit stejně tak, jako on vlastní jeho.
Blondýn se na zrzka mile usmál a pohladil ho po zrudlé tvářičce. Byl tak nádherný, když byl zmatený svými vlastními pocity…
"Čekám tak dlouho, Yoongi." Šeptal mu do ouška, které následně skousl na lalůčku. Donutil zrzka se ještě více roztřást, jak byl na tomto nevinně vyhlížejícím místečku citlivý.
"N-na co čekáš?" Otázal se roztřeseným hlasem, plným vzrušení a podíval se do těch temných spalujících očí.
"Čekám na ten jediný okamžik," Začal blondýn s tím, co měl na svém srdci. Mezitím co mluvil, nechal své oblečení naprosto zmizet a dlaněmi hladil mladé tělo, na které byl natisknutý tím svým. Lehce zatlačil na jeho stehýnka, které se jako na povel od sebe odtlačila a Yoongi se mu odevzdaně nabízel. "Kdy se mi celičký odevzdáš..." Yoongi se pod těmito slovy zachvěl a následně zasténal, když pocítil, že do něj blondýn proniká celou svou délkou. Bral si jeho tělo pomalými pohyby pánve. Líbal ho všude, kde to jen bylo možné, a blondýnovy slastné stény ho dováděli k vrcholu, jako samotná teplá ruka, která třela jeho chloubu v souladu s přírazy. Cítil se jako v nebi, a ne jako v jeho představě pekla…
Teď už chápal, proč se blondýna na začátku bál, ale s tou dobou, kterou tady strávil, jej začal i obdivovat. Když se na věc podíval z blondýnova úhlu, udělal by asi to samé. Také by chtěl někoho, s kým by mohl zapomenout na starosti, s kým by se mohl cítit aspoň trošku chtěný…
Rozhodoval se nad tím dlouho a teď už mu bylo vše naprosto jasné… Chtěl se mu odevzdat. Chtěl mu patřit, ale pod jedinou podmínkou, že mu bude patřit i on… Chtěl vlastnit srdce pána temnoty.
Dvojí stény se nesly temnou nicotou, která je obklopovala. Bylo to příjemné nic, které mu dodávalo jistotu, že se tam kde je, s tím, se kterým chce být. Jejich těla, propojena milostným poutem se nedala od sebe odtrhnout, pokračovali dál v krásném milování, které Yoongi miloval. Nedokázal si představit, že by jeho tělo vlastnil někdo jiný… Že by si jej poprvé tímto nádherným způsobem vzal někdo jiný.
Ještě chvilku váhal, ale nebyl schopný poslouchat rozum, který byl zahalený touhou po uvolnění.
"Chci ti patřit…" Vydechl svou nejtajnější prosbu než konečně vyvrcholil, a v pár okamžicích v sobě pocítil teplou tekutinu, která vyplňovala jeho nitro, a pak s nádherným pocitem vyčerpání upadl do říše snů, kde neexistovali žádné starosti, bolest, nebo strach. Teď a tam existoval jen on a jeho temný pán, kterého se rozhodl milovat.
***
Yoongi se probudil do nového dne s dokonalým pocitem uvolnění, ale už teď věděl, že je něco jinak. Poznal to už jenom proto, že společně s ním ve velké posteli bylo ještě jedno tělo. To se ještě nikdy nestalo, aby se probudil s někým, kdo objímal jeho tělo, zahříval ho, a dodával mu pocit bezpečí.
Letmě se zamrvil pod peřinou, ale nemohl se více pohnout, jelikož jeho pas svíraly ruce muže, kterému se odevzdal. Vážně to udělal… Dal mu vše, co mu zbylo… Dal mu své srdce… Stále tomu nemohl uvěřit, že to doopravdy udělal. Sám sobě vzal to nejcennější co kdy vlastnil…
Ucítil, že tělo, které bylo natisknuté ze zad na to jeho, je mírně pohnulo, a ještě více ho sevřelo kolem pasu. Blondýn se probíral, a hned to první co udělal bylo, že věnoval jeden z jemných polibků na zrzkovo nahé ramínko.
"Dobré ráno…" Hlas, který se za ním ozval byl stále podbarven spánkem, ale byl to on. Yoongi se na posteli přetočil na bříško, aby viděl na temného pána, který se na něj usmíval. Opřený o své lokty, aby byl aspoň trošku nad ním, sledoval jeho uvolněnou usměvavou tvář. Teprve teď si všiml, jak musel být blondýn vždy unavený. Nepozastavoval se nad tím, a jednoduše vtiskl polibek na blondýnovy rty. Byl strašně rád, že ho může vidět i mimo tu nicotu, ve které si ho vždy bral. Byla to ta nejkrásnější změna, kterou mohl blondýn udělat. V ložnici, která byla ovládána barvami podle nálad, usínání či probuzení teď byla celá bílá, proto mohl naprosto nádherně vidět všechny detaily blondýnovy existence. Byl nádherný… Lépe by pán temnoty vypadat ani nemohl… Byl až moc dokonalý.
"Dal jsem ti sebe… Tak doufám, že na mě hned nezapomeneš." Řekl Yoongi ještě před tím, než svou hlavu složil na jeho nahý hrudník. Byl krásně vyhřátý a jeho pravidelné nadzvedávání pod nádechy bylo velmi uklidňující. Opravdu nechtěl, aby na něj jen tak zapomněl, a teď to byla jediná věc, které se opravdu bál, ale nechtěl to zbytečně přivolávat, teď si chtěl prostě užívat toho, že se konečně neprobudil sám.
"To by jsem v životě neudělal, Yoongi…" Oslovený zvedl k blondýnovy hlavu. Potřeboval se mu podívat do očí, ze kterých sršela láska.
"Tak mi řekni své jméno…" Blondýn se jen usmál a obtočil ruce kolem zrzkových beder.
"Jmenuji se Kim Namjoon, a patřím ti stejně, jako ty patříš mě… Min Yoongi."
Yah ma beautiful precious people!!!!! The first ONESHOT!!!!!!
be honest… Já a jednorázové povídky nejsme moc dobří přátelé, ale tohle to něco jsem splácala společně s coverem jen asi… jo byla to hodina podle verzí úpravy… Chápete to? Jedna kapitola se stejným nebo podobným počtem slov mi trvá napsat třeba i měsíc (i přes neustále popohánění umma a mekču), a tohle zvládnu i s obrázkem za jednu hodinu…
Nicméně jsem se rozhodla, že jednorázovým povídkám asi teď dám větší prostor, protože mě to začalo bavit…
A ano… jsem závislá na NamGi, i když tohle bylo divné…
Předtím tahle povídka měla jiný název a děj… (Měla to být psychopatická vražda, ale to taky napíšu… don't worry guys)... Takže já přeji dobrou noc a pěkné sny.
~bye bye freaks
To bylo nádherné :)