close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

I won't fall | BangHim | 2. díl |

13. dubna 2015 v 22:06 | Lady Psychotronia |  ONESHOT
| I won't fall | B.A.P | BangHim | sad fic | 1592 slov |





Yaaaaah ma sexy, hadsome, adorable, beautiful peoples… *JRE feels, i když on to říká jinak*

Tohle je napsáno v mnooohem menším intervalu, než cokoli kdykoli před tím… (pokud nepočítáme někdy i tři díly stalkera za den… jop jop jop). Po pravdě by to ani neexistovalo nebýt Hatachi… takže jí to asi i věnuji… Není to sice nic moc sladkého co jsem předtím chtěl a je to krásně hnusně useknuté, takže by možná mohlo být další pokračování… na které se zatím nechystám… i'm so evil :3

Jo a taky mám menší připomínku… "Mučení povoleno" si už asi dohromady přečetlo něco kolem 80 lidí, a odezva sice byla… ale i tak… yah… no nevadí… já to nějak přežiju ˇ^ˇ

A taky ještě jeden bullshit který vám je naprosto k hovnu… Zjistila jsem, že píšu fakt dobře, když se podívám na některé jiné, kteří píší stylem :Udělal to, zvedl se aby mohl…. "Ah" "Oh"...
Ale beru to s nadhledem (co je nadhled? ztrácím se ve slovech ><) protože sama jsem začínala… ale za skoro čtyři roky jsem se opravdu hodně zlepšila… asi sem někdy hodím úplně první povídku, psanou v roce 2012 xD

ale teď už bye bye a číst! Pak umýt zuby a spát! Nebo spíš, jako v mém případě nejprve umýt zuby, pak dělat že spát, a pak číst a potom už konečně spát… No nic. ČUŠ!!!

Cítil se jako za těch starých krásných časů, kdy to bylo vše tak krásné… Probouzel se do nového dne s úsměvem, že se zase uvidí celý den, a že si spolu večer opět zalezou do postele a budou si užívat jen té blízké přítomnosti… Ovšem pouze se tak cítil. Těsná blízkost tady byla, ovšem nebyla mu tak příjemná, jako tomu tak bývalo. Chtělo se mu hned po probuzení plakat, a to se držel. Nechtěl ukazovat svou slabost a bolest. Bylo to přeci jen mnohem osobnější, než mluvit o sexu. Bál se své citlivosti, nesnášel se pro svou slabost, a taky nenáviděl, že ho prostě nedokáže odmítnout.

Opatrně se snažil vyplížit z vyhřáté postele, i když se mu rozhodně nijak nechtělo. Bylo mu tam tak příjemně… Jen kdyby tam neležel s ním.
Stále se ptal, co se stalo, že se choval tak, jak se choval. Přeci mu nic neudělal, nikdo nic neudělal… Proč byl tedy tak vzteklý a protivný? Proč neřekl, co ho trápí? Rád by mu pomohl… Ale on se mu nesvěřil, nenechal si pomoct, ubližoval proto ostatním. Kde byl jejich starý dobrý usměvavý leader, který se o ně tak rád staral? Nikdy na ně nenechal dopustit, vždy s nimi řešil problémy a nenechal je dlouho plakat… Vždy jim pomohl, tak… tak proč?!

Himchana pod proudem myšlenek okamžitě přepadly slzy. Nepřipraveného, zlomeného a prosícího o objetí. Tak moc by ho chtěl zpět takového, jaký byl… Vždyť nechtěl toho tolik… Chtěl jenom, aby ho Bang opět miloval. Slzičky se mu drali do očí, jen když pohlédl na tu nádhernou, spánkem uvolněnou tvář… Ne… Stále to nechápal… Nechtěl toho moc, ale stejně to bylo nedosažitelné…
Nechtěl celé dny, kdy tady Bang nebyl, jen probrečet. Potřeboval, aby ho někdo uklidnil, aby mu řekl, že bude dobře, objal ho, vtiskl mu polibek a řekl, že to všechno zase bude dobré. Žalem by skočil do náruče komukoli, kdo by o něj jen trošičku stál, kdo by se zajímal… Jeden takový byl, ale ten… ten už svou lásku měl.

Pokračoval tichým, ne moc rychlým krokem bytem, který už nějakou tu dobu obývali. Vše mu to tady připomínalo to krásné, to, čemu se říkala láska… Pamatoval si to, jak v chodbě nedočkavostí a chtivostí po těle toho druhého poshazovali vše, co leželo na komodě, pamatoval si ten den, kdy jen tak nečinně leželi na pohovce, jelikož Himchanovy nebylo nejlépe, tak si ho Bang hýčkal… O jejich společném pokoji radši nemluví… Vše to bylo tak krásné, ale teď tak bolestivé…

Chan při svém myšlenkovém pochodu ani nevnímal, že došel do koupelny. Bez většího přemýšlení ze sebe sundal všechny kousky oblečení, které na sobě měl. Jeho skelný výraz prozrazoval to, že nic nevnímá, nepřemýšlí, dělá to, co chce jeho tělo i jeho mysl. Odpočinout si. Odpočinek mu může pomoct… Pomoct zapomenout na bolest, strach, paniku… Pomůže mu zabít všechny pocity uvnitř něj… Osvobodí ho od všeho, co tak strašně moc bolí jeho srdíčko, které potřebuje náplast, ne-li celý obvaz. Zvládne někdo vůbec tu díru zacelit? A… Jak jen bude moct stát vedle něj a chovat se, jako by se vůbec nic nestalo, jako kdyby… Snad bylo vše v pořádku?

~ ~ ~

Bang se probral jen nějakou tu chvilku, co ve své blízkosti necítil příjemně hřející tělo… Ten pocit zimy a opuštění ho pomalinku užíral… Opustil ho… Ne tím způsobem, jakým by si všichni mysleli… Vzdálili se sami sobě a on cítil, jak mu jednoduše něco chybí. Byl to snad ten krásný pocit, probouzet se vedle něj, do nového krásného dne? Nebo snad ty sladké líné ranní polibky? Ať to bylo jedno, nebo to druhé, točilo se to kolem Himchana, který mu scházel čím dál více… A proč to bylo? Protože on sám měl problém, který nezvládl vyřešit. Snad za to mohla únava, kterou teď všichni trpěli… Ale byl opuštěný… Ne jenom Himchan, ale všichni byli teď vzdálení, zdali se mu nedosažitelní… Kde byla ta rodina, kterou měli být? Kde byl teď jeho Himchannie?

Nervózně se převaloval po posteli a snažil se ubránit všem těm myšlenkám. Proč to bylo všechno tak těžké? Proč to nemohlo jednoduše být jako před tím? Proč nikdo nemá odpovědi na jeho otázky? Jsou snad tak těžké? Stačila by rychlá a stručná odpověď, protože tohle všechno ho až moc ubíjí… Nevěděl přesně, kde je ten problém, jestli je to opravdu v něm, jak mu naznačil Daehyun, nebo je to všemi okolnostmi. Ať už je to jak chce, musí to napravit on, než bude pozdě, a Himchan mu zmizí jako pára nad hrncem.

Sice nerad, ale zvedl se z vyhřáté postele. Bylo celkem dost brzo, takže všichni ostatní musí ještě spát… Ovšem hned, jak se dostal z postele a ospalou chůzí se vydal chodbou, uslyšel sprchu. Byl to Himchan? Nebo by to mohl přeci jen být jiný člen? Jeden z bláznů, kteří vstávají takto brzo, je Zelo, který chodí tančit, ale tohle se mu nezdálo… Přeci jen jeho klíče viděl na komodě… Ach ta komoda… Přináší mu tak krásné vzpomínky… Nechce o to vše tak jednoduše přijít…
Pokračoval dále, musel se trošku probrat, pokud se chystá něco napravit… Bude muset volit slova opravdu rozvážně, tak, aby to jeho křehkému Himchanovy ještě více neublížilo… Nemohl si všimnou třasu jeho těla, když si lehal vedle něj… Nahání mu strach… Všem ho nahání… Ah Channie… Proč je to tak strašně těžké?

Klap, klap, klap…

Bang jen jemně klepal na dveře od zavřené koupelny, odkud byla stále slyšet voda. Nijak se nehýbala, neměnila směr nárazu o podlahu… Takže někdo je vevnitř, ale…
"Himchannie?" Ozval se pouze tiše, aby náhodou nevzbudil ostatní, od kterých ho dělila pouze stěna a dveře… Nikdo neodpovídal… Jak si myslel… Nechtěl ho tam… Chce se před ním schovat… Jak moc tenhle fakt bolel… On mu nechce ubližovat ani mu nahánět strach… Chce být jeho oporou…
Chtěl odejít… Pokud se s ním nechce bavit, tak ať nebaví… On se ospravedlní, až vyleze… Ovšem ty myšlenky, že se mu mohlo něco stát, že obyčejně uklouzl a ublížil si… Ty ho popohnali dál, a bylo to až moc dobře.

Ten obraz, který se mu naskytl před očima, ho nejprve opravdu vyděsil. Himchan krčící se u stěny ve sprchovém koutě, oblečený, pohled upřený na zem vedle sebe… V celé koupelně bylo chladno a ještě chvilku, zrcadla by možná mohla být pokryta jinovatkou, díky vlhkosti všude kolem. Jak dlouho tady seděl?! Je blázen?!
"Chane…!" Bang neváhal, taktéž oblečen vyrazil ke dveřím koutu, div je nerozbil. Voda byla ledová, stejně jako mladšího tělo… Vypadal, jako by nevnímal, jako by byl mimo tento svět…
"Proč jsi to udělal?" Ptal se ho Bang, stahujíc ze sebe oblečení. Přepnul vodu na teplejší a Chanovo promoklé oblečení skončilo někde v koutě sprchového koutu. Jak moc mu vším musel ublížit, že vypadal takhle…

Bang měl jediné štěstí, že se Himchan nebránil, že stále nebyl tady s ním… Nechal o sebe pečovat, neklepal se, možná jen zimou, která pomalu ustupovala, a to už se pomalinku vracel. Cítil ty libné doteky, které mu tak moc scházeli… Byly plné něhy a lásky… Proč jen se mu zdáli tak… neznámé?
Nechtěné slzy mu začali stékat z očí po malých pramíncích. Proč jen, Bangu… Proč?

~ ~ ~

Bang se o vše postaral… Nenechal, aby se mu Himchan nachladil, nenechal ho už jen být mimo tuto realitu… Ať už byla sebe krutější, musí si ho udržet… Musí ho udržet při životě…
Opatrně Himchanovy ušil vlasy, a usmíval se na něj. V té velké osušce, kterou měl obmotanou kolem sebe, vypadal tak sladce… On byl sladký.
Jejich oblečení už se dávno sušilo, a Bang stál v krásně vyhřáté koupelně pouze v ručníku okolo pasu. Vše mu připomínalo různé momenty jejich vztahu… I tato chvíle byla tak známá. Jednou zmokli při procházce parkem a když dorazili domů, nikdo je z koupelny nedokázal vytáhnout. Bylo jim to nejspíše blbé, když mohli slyšet zvuky milování… Přesně takto tady stáli, ovšem to se Himchan jeho až moc maminkovské starosti slovy protestu bránil… Jak krásně při tom špulil rtíky, které hned na to políbil…

"Hned se vrátím, ano?" Promluvil tiše. Chtělo to nějaké oblečení. Mimo koupelnu bude zima a on nechce, aby mu jeho miláček umrzl. Stačilo to, čemu čelil dnes.
Už už se chystal jít, ale ruka druhého mladíka na jeho vlastním zápěstí ho zastavila. Himchan se na něj díval zpoza ručníku a ofinky. Tak krásné oči… Tak tmavé… Jako studny, do kterých mohl spadnout a strati se v zapomnění…
"Copak?" Optal se s úsměvem. Nelíbila se mu ta zdrženlivost… Ale co mohl čekat? Vždyť to, co mu poslední dobou dělal…

Himchan se chvilku přemlouval a ujišťoval se v tom, jestli je dobrý nápad vůbec něco říct… Nebo snad udělat něco jiného? Dotknout se ho i jinak? Proč to jednoduše nešlo? Byl na něj teď tak hodný… Vlastně ho zachránil před utonutím ve vlastních myšlenkách? Nebyl si jistý, co se sám chystal udělat… Byl naprosto mimo… Ale jak tohle mohl být ten stejný člověk, který na něj nejčastěji jen křičel? Jak to mohl být ten, kterého se teď tak báli?
"Proč jsi takový?" Vypustil z úst tu první myšlenku, která mu utkvěla jak v mysli, tak i na srdci. "Proč se chováš… takhle?" Musel sklopit zrak. Nemohl se Yonggukovy do očí dívat tak dlouho… Bylo tam až moc hrané starosti… Nebo si jen nalhával, že je to vše hrané?

Banga ta otázka překvapila… Jaký byl? Jak se choval? Měl o něj strach… Bál se o něj víc, než bylo zdravé… Vždyť je to i lidské, bát se o někoho, koho miluje… Dokonce ho miluje více než to, co dělá… Miluje ho více, než jeho vyplněný sen, který se pomalu stával noční můrou…

"Protože tě miluji…"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | 14. dubna 2015 v 21:47 | Reagovat

Moc ti děkuju za věnování. Potěšilo mě stejně, jako tenhle díl.
Trochu zvláštní vyznání lásky, ne? Z milujícího Guka se stala zlá hysterka.
No...ale snad to napraví a změní svoje chování. Už kvůli Himchanovi.
Těšim se na další díl, jestli se rozhodneš ho napsat...

2 ladypsychotronia | Web | 15. dubna 2015 v 15:41 | Reagovat

To spíše já děkuji, že se ti to líbí... Hodně to pro mě znamená, protože strašně ráda píšu takovéto jisté zamyšlení a popravdě je tady hodně mých myšlenek a otázek na které já bohužel odpovědi nedostanu, jako oni oba...

Strašně ráda by jsem tě potěšila dalším pokračováním, ale bohužel nemám žádný nápad... Ale snad mě něco napadne...

3 Hatachi | 15. dubna 2015 v 21:09 | Reagovat

[2]: V pohodě...

4 Jaera | Web | 11. listopadu 2015 v 22:16 | Reagovat

Já ti taky moc děkuji za druhý díl, i když mě to věnované nebylo!!
Bože, bylo to tak nádherný! Úplně to vidím, jako bych tam byla s nimi.
Prosííííím... napiš další dílek, jinak mě máš na svědomí, jelikož mě klepne a budu tuhá jak bambus! :(

5 ladypsychotronia | Web | 12. listopadu 2015 v 20:37 | Reagovat

[4]: Ommmmmmoooooo! Uvidíme, protože to po sobe budu muset přečíst a dostat inspiraci xD
Ale moc děkuji! BangHim jedou! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama