i
i
i
i

STALKER | 3. díl |

8. dubna 2015 v 13:30 | psycho&umma |  STALKER
| STALKER | 3. díl | 1169 slov |


kurziva: psycho
norm.: umma

Víte, jak jsem říkala, že ty kapitoly budou delší? Ta čtvrtá už snad bude xD Papejte freaks~

říkám si, že teď už vlastně nevím, co se v těchto kapitolách děje xD
"Zico.. Myslíš, že můžu jít v tomhle?" Zavolal Kwon na Zica, který mu právě okupoval kuchyň. Když se mu však nedostalo žádné odpovědi šel se podívat za ním. Měl na sobě bílé uplé rifle doladěné volným černým tílkem. Plánoval si přes sebe ještě dát černou bundu, ale to až si bude jistý, že tak může opravdu jít.
Rozhlédl se po kuchyni, ale k jeho smůle tam mladší nikde nebyl. Byl si jist, že ho najde tu jak mu vyjídá lednici. Šel se po něm podívat, ale nemohl ho nikde najít. Otočil se směrem do obýváku, to byla jeho poslední možnost kde by mohl být.

Chvíli se cítil zmatený, kde ten truhlík je, když se minuli tak těsně, že to nebylo možné, ale když se vracel do kuchyně a viděl, jak se U-Kwon otáčí směrem k němu, popadlo ho jeho hravé já a tichounce mu začal zdrhat. Byl sakra rád, že má tak skvěle propojený byt, že byl jistým způsobem do kruhu, takže z chodby, která rozdělovala kuchyň, jejich soukromé pokoje a obývák, zdrhl právě do obýváku, což nebyl dobrý nápad, ale když viděl, jak se jeho kamarád celý zmatený kouká po celém bytě, potichounku se k němu přiblížil zezadu a hlasitým "Buh!" Ho chytil za pas a nepustil, i když se chtěl starší se svým vysokým vypísknutím odskočit.

Yoo se musel chytit za srdce. Vždycky se lekal až moc a někteří lidé právě jako Jiho toho moc rádi využívaly. Srdce mu tlouklo neuvěřitelnou rychlostí a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech.
"Blbečku, to mi nedělej víš jsem se lekl?" Hned jak byl schopný mluvit mu vynadal za to jak jej polekal.
V tu ráno mu došlo jak stojí a i to, že ho mladší drží za pas a těsně se na něj tiskne zezadu. Chvilku tak mlčky stály a Kwon nevěděl co počít. Podíval se na své bříško kde měl Jiho spojené ruce a pak pomalu zvedl hlavu aby se na něj mohl podívat.

Užíval si toho, jak na něj vztekle prská a ještě více to, jak se k němu tiskne. Měl ten svůj naprosto přihlouplej úsměv vždycky, když se něco takového stalo. Strašně rád pak pociťoval jeho splašené srdíčko, které se těžko zklidňovalo, ale o to víc si toho užíval.
"Tak promiň, no…" Zašťořil se, když se na něj starší podíval, a aby to nebylo ještě málo, začal ho lechtat na žebírkách.

Brouček myslel, že ho zbije. Tak on ho vyleká a teď ho ještě ke všemu začal lechtat. Kwon se jen zmohl na to se svíjet a smát v mladšího náruči. Z toho jak se svíjel mu nakonec podjela noha a on se skácel k zemi. Jenže Zico to asi nečekal a tak se skácel přímo na něj a oba dva se stihli majznout do hlavy.
Mezitím co U-Kwonie počítal hvězdičky a začínal přicházet k sobě, si uvědomil, že má nějakou tíhu na sobě.

Začalo to tak nevinně, a teď už to jako srandu moc nevidí. Od té chvíle co Kwonnie spadl a Zico to neustál, jelikož ho neustále držel, dopadl na něj. Bylo to pohodlné… Až moc. Až moc se mu líbilo na něm jen tak ležet, heh, ale to přeci vždycky, ne? Než by to snad Kwon nějak více postřehl, zvedl se aspoň z poloviny z něj a začal si ho prohlížet. Jak moc krásně vypadal… Znal ho i takového… Znal ho tak bezmocného a rozkošného… Byl takový přeci vždycky, tak proč byl přeci jen v tento moment tak speciální?
"Heh… Jo, sluší ti to."

"Ehm.. Díky.." Nevěděl co teď. Tahle situace a ta poloha nebo to tak připadalo jen jemu? Rád by vstal, už mu to nepřipadalo tak nevinně. Cítil jak mu pomalu, ale jistě začínají hořet líčka. To bylo to poslední co zrovna teď chtěl aby se stalo. Vypadal by jako puberťačka, do které vrazil její idol a to on přeci není. Hlavně je to chlap, ví přece co má v kalhotách.
"Mohl by si ze mě slézt… si těžkej."

"Mě se nechce." Jiho opět zářil s úsměvem a rozhodl se se ho jen tak nepustit. Trošku se sice pošoupl dolů, ale to jen proto, aby mohl staršího obejmout kolem pasu a spokojeně se na něm uvelebit. Byl ohledně toho svině, to věděl moc dobře. To, že U-Kwon se bude stydět taky, ale nemohl si pomoct. Prostě se po něm strašně rád válel.
"Jsi prostě boží polštář, a když ne v chemii, tak teď." Spokojeně vydechl na staršího bříško a dál šuchlal jeho tílko.

Yoo nevěděl co má teď dělat. Aspoň si zakryl obličej paží aby se mladší nemohl bavit nad tím jak má červené líce. Útrpně vydechl a dál vymýšlel plán jak se dostat z téhle situace. Nemohl říct, že by mu Jiho nějak extra vadil když se k němu tak tiskl, ale to nikdo nemusel vědět, a on už vůbec ne.
"Když ze mě neslezeš nechám tě dneska spát na gauči místo na tom mojem letišti.." Usmál se pro sebe starší a doufal, že to zabere a i kdyby ne tak má v rukávu dalších pár věcí co by mohly. Aby toho nebylo málo hodil po něm jeden ze svých psích kukučů.

Zico poděšeně vykulil oči. Miloval U-Kwonovo letiště!!!! Spával v něm radši, než ve vlastní posteli! Všechno tam vonělo a vypadalo jako U-Kwon, protože to bylo U-Kwonovo!!!! Ne Zico… Zachovej klid… Nesmí s tebou jen tak mávat jako s praporkem! Pomalu vymýšlel protiútok a když ho schválil jako účinný, zvedl hlavu a pravil: "Pokud se k tobě budu moct tisknout i tam…" Samolibě pokrčil rameny a pomalinku se začal zvedat. I kdyby to Kwon nesvolil, stejně se k němu bude tulit.

Tak protiútok jo? Tím se ale Kwonie nenechal vyvést byl připravený tohle vyhrát.
"Když na mě nebudeš tak ležet a zvedneš se.. nemám s tím problém." Odpověděl mu na to starší a čekal jak na to Zico zareaguje. Upřímně netušil kdy se tohle začalo ubírat tímhle směrem a už vůbec ne proč si tu vlastně domlouvá to, že se k němu bude mladší tisknout. On si z něho beztak dělá jen srandu nebo ne? Je to, ale hodně malá pravděpodobnost, že to Jiho bere nějak více vážně. Měl by s těmahle myšlenkama přestat. Jiho je kamarád přeci.

Měl to povolený, to stačilo. Aspoň má domluveného plyšáčka na noc a Kwonnie teď nemůže říct ani "b", aby se z toho vysoukal.
"Okey. To mi stačí!" Zařehnil se jako po několika šlucích trávy, se kterou dnes počítal a měl jí na hlavním seznamu společně s dalšími dvěma položkami. U-Kwon, tráva, chlast.
Hbitě se ze staršího vyšvihl na nohy a pomohl i jemu, aby se náhodou neřeklo.
"A měli by jsme vyrazit. Není to daleko, ale i tak." Připomněl ještě pro jistotu a prohlížel si upravujícího se prcka.

Rychle si odběhl pro bundu a už si to mířil ke dveřím aby mohli konečně vyrazit. Říkal, že to není tak daleko tak nejspíš půjdou přímo pěšky a někde po cestě by je měl ještě počkat Kyung. Toho kluka taky dlouho neviděl. Sice spolu chodili do třídy, ale on tam dneska nebyl tak ani nevěděl, že dnes půjde.
Vyšel na chodbu a hned přivolal výtah a už jen čekal na Zica aby mohl zavřít dveře a oni tak mohli konečně vyrazit.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | 8. dubna 2015 v 18:41 | Reagovat

Jako malý klucí, ale užívali si to obá, i když by to nahlas ani jeden z nich nepřiznal.
Jsem zvědavá, jak si užijou tu párty.
Moc se těšim na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama