
Stále hľadám to miesto, kde sny neumierajú.
V polnočných tmách svieti slnko…
a srdcia sa tu nelámu…
Srdcie se nelámu…
Místo plné lásky, bez žalu a utrpení se hledá těžko. Lidé se za ním hrnou všude a pro mapu, či obyčejné ukázání směru, jsou schopni vraždit.
Proč se ale hnát za něčím nedosažitelným? Proč chceme to, co nám není dopřáno? Proč jsme mi lidé chamtiví po lásce, kterou stejně tak, jako jí hledáme i ničíme? Jsme opravdu až tak nepochopení tvorové, kteří se ženou za rájem, který není tak daleko, jak si všichni myslí… Stačí jen zavřít oči a snít… To místo, jenž hledáme je naše fantazie. Náš ráj, náš tajný svět… i když je nebezpečné v něm zůstávat dlouho a nerozlišovat ho od kruté reality… Je to jen chvilkový únik před strachem a bolestí, ale jednou se člověk opět musí probudit.
|| 142 slov ||
Tohle, co jsem napsala je opravdu pravda a tak čistá, kterou snad už ani více nebudu moct nikdy popřít. Sama unikám více, než by bylo dobré, ale někdy je prostě lepší se uzavřít v tomto malém světě a užívat si… Proto i píšu fanfikce, protože je to pro mě uklidňující. Radši přemýšlím nad osudy jiných a své problémy dávám do ústraní… do velké krabice s nápisem "doba neurčitá".
Chtěla by jsem, aby se nad tímto zamyslelo více lidí a možná mi dali i za pravdu, protože únik z reality jednou za čas potřebujeme všichni… Tak proč nepsat? Je to mnohem příjemnější než snad spadnout do drog.

BBy,that's true. It's so fucking tru. But people want everything even they don't know what it is.