19. května 2015 v 19:06 | Lady Psychotronia
|
I fell into it again | 3. díl | 1195 slov |
ta… ta… TAAAA!!!!!!!!! Guuuuuuuuuuuys!
Víte co? Víte cooooo???? Zítra je to půl rok, co jsem přidala díl… hehehehehehehheheheee
A další díl bude zase za půl roku, co říkáte?
tak zlá asi nebudu... možná...
Už nikdy mi nedovolte dát si kafe…
Ale jsem happy! Dokázala jsem se přinutit psát… a doporučuji si přečíst předchozí naprosto odporné dva díly s chybami, které jsem asi někde i tady ale wateva? Mě to nevadí… lol dobře vadí ale co už… Prostě… kdo má zájem, tak si to přečtěte, zanechte hvězdičku, komentář, obojí (???) plošíííííííím *-* já se loučím a čus!
jo a kitty bude brzo… hehehe
ČUŠ!!!!
"Oooooj!!!" Tichý, pomalu se stupňující hlas se rozlehl pokojem, když se na staršího tělo svalilo něco těžkého. Opravdu těžkého. Neměl rád, když ho někdo budí, ale co opravdu nesnášel bylo, když si z něj někdo dělal matraci!!!
"Slez ze mě ty jedna osobo!!!" Přemýšlel o tom, kdo z těch bláznů by to mohl být, ale nedošel na nikoho jiného, než na Hoseoka, ale ten by se ohlásil svým typickým koňským smíchem, ale ten, měl teď zákaz Yoongiho jakkoli ošmatlávat, takže šel myšlenkami na další. Maknae? Ne, ten ne… Ten je věčně v obložení jejich 95z, takže šel stranou stejně, jako ti dva blázni. Jin? Ne… ten je občas rád, že žije. Takže…
"Já ti dám osobu, hyung!" Namjoon. Ale slezl z něj, takže byl mohl zrzek konečně normálně dýchat a konečně se porozhlédnout, kde že to jsou. Jejich studio? Aspoň že tak. Bez toho, aniž by se podíval na svého přítele se znovu uvelebil na gauči rozhodnutý se nenechat ničím rušit a dál spát. Vstával brzy a to proto, aby mohl jít právě sem s Namjoonem, který se mu stejně nevěnoval, aspoň to mohl jakš tak dospávat. Teda… kdyby si ho tady někdo nepletl s tím gaučem… Nebo ještě hůř s nějakým plyšovým medvídkem. To bylo opravdu tisíckrát horší! Vždyť nebyl nijak vyžraný, aby byl měkoučký a poddajný… Poddajný možná, ale jenom v pár věcech.
"Hyung?" Ozvalo se jen trošku nad Yoongim, než se na něj Namjoon, tentokrát opatrně položil celým tělem. Yoongi mu měl pomáhat, i přes to, že teď měli prázdniny. Chtěl s ním ještě něco probrat, než opravdu začnou odpočívat, ale Yoongi… Ne ten prostě usne v prvním momentě, kdy se po něm nic nechce. Prvních pár hodin ho neměl to srdce budit, ale pak, když už měl vše hotovo, začal se prostě nudit, a nechtěl ho nechat tady, čistě ze svých sobeckých a majetnických důvodů. Co kdyby sem někdo přišel, a začal si to malé koťátko přivlastňovat? To nemohl dovolit!
"Hyu-uuung…" Začal mu foukat do ušička, které si nemohl schovat jak do polštáře, tak ani do mikiny.
"Nechtěj, abych tě začal lechtat." Teď už se mračil, když by tak dlouho ignorován, a když ani teď nepřišla žádná odpověď, neohlížel se nad tím, co bude, jak moc ho za to rozespalý Yoongi sežere, jednoduše prsty propašoval pod černou látku teplé mikiny, ve které skoro plaval, až na staršího boky, kde ho měkkými bříšky jeho prstů začal lechtat. Byly to jen jemné pohyby prstů, ale Yoongi se začal se smíchem zmítat na pohovce, ve skoro až smrtelných křečí.
"Yaaaah!!!!" I přes to, že byl stále z poloviny zalehnutý, setřásl ze sebe Najoona a sám málem spadl na zem.
"To nebylo pěkný." Zamumlal si spíš pod nos, protože byl obličejem přilepený k polštářku, kterým měl před tím podloženou hlavu. Musel se podívat na toho idiota, který si z něj před chvilkou dělal postel. Jak předpokládal. Byl vysmátej od ucha k uchu.
"To sice ne, aspoň už ale nespíš." Namjoon se posadil, aby viděl na celého mladíka, který si právě třel oči, aby vůbec viděl, nebo snad aby z nich dostal ospalky.
"Klidně bych mohl, kdybys mě nechal." Zabrblal, než se opět položil na gauč. Nechtělo se mu absolutně nic, a to tak že opravdu. Nejradši by si zalezl do postele, ale ta byla moc daleko, takže zůstal na gauči, jen se přetočil čelem k Rapmonovy, aby se mohl podívat do mladšího klidné tváře. Vlastně teď, když se na něj tak mlčky koukal, byl i rád, že ho probudil. Mohl se kochat… Moc lidí Namjoona neshledávala krásným, ale Yoongi ano. Byl krásný svým způsobem. Rty u něj dominovali, vždy je pokroutil do velikého úsměvu, který ho dokázal přimět se usmát taky, protože on byl opravdu nádherný… Oči které zářili při každé maličkosti ho také vždy sráželi na kolena. Topil se v nich, a to tak, že skoro doslova.
Yoongi svou dlaň položil na mladšího zátylek a skoro muší silou si ho přitáhl do jemného polibku. Mon i přes prázdniny pracoval na sólu a to tak, že až moc usilovně… Vlastně začal už před prázdninami, a teď to bylo ještě více, protože na to měl čas… Upřímný Yoongi mu hned ze začátku řekl, že by na to neměl nervy, pracovat a jen pracovat, i když přesně tohle dělal, ačkoli si to neuvědomoval, ale Monovy to bylo víceméně jedno. Každý byl nějaký, a on prostě nedokázal jenom lenošit. Tedy, dokázal by to, kdyby neměl chuť něco podnikat, přemýšlet nad něčím, snažíc se udělat něco famózního, něco, s čím by byl spokojen on, mělo to hlubší myšlenku a hlavně, aby to opravdu stálo za úsilí… A Sugova přítomnost, ačkoli buď jen lenošil, pospával nebo ho otravoval tím nejmilejším způsobem a to právě jeho přítomností.
"To bys tady ale zůstal i přes noc." Pošeptal mu Namjoon do ucha, když se jejich rty oddělily. "A taky, musíme se najíst, no ne?" Pro ještě větší provokaci ho prstem dloubl do žeber, která byla opravdu až moc vystouplá, a k tomu ještě ležel, takže to bylo ještě více všechno poznat. Jeho problém, který se musí akutně řešit.
Suga se zatvářil velmi dotčeně. "Já vím! Ale… nemám hlad." Podotkl suše, protože s jeho stravovacími návyky opravdu hlad nebylo něco, co by pociťoval. Tělo si hold zvykne, když ho řádně neživíte více než pár měsíců. A taky lhal…
"Ty ho nemáš, ale já jo! Takže se jdeme najíst." Namjoon se více než energeticky vyhoupl do stoje, tahajíc Sugu za zápěstí se sebou. Jo, kdyby se ale tak Yoongimu chtělo vstávat, bylo by to o něčem jiném. On, tvrdohlavý a absolutně znechucený každým pohybem v plánu vstávat rozhodně neměl.
Poloha, ve které se teď Yoongi nacházel, byla více než vtipná. Hlavu měl zakloněnou a přehozenou jako horní část trupu přes sedačku, nohou se zahákl o... ani vlastně netušil o co, jenom ho to drželo, proto byl jakési té příčce vděčný, že ho nenechala spatnou. A jako by to nebylo dost, Namjoon se asi pokoušel mu utrhnout ruku.
"Tak jdi. Já se zatím schrupnu." Yoongi se ani nesnažil se bránit, zaháknutá noha ho nenechala jen tak někam jít. Ale zatím to nijak nebolelo, takže byl za vodou ještě víc, než normálně.
"Hyung, nesmol mě. Jde se jíst!" S tím s Yoongim trhl, až on sám podklouzl na jakémsi koberečku a sjel hezky na zem. Ani se nedivil. S těmi papučkami které měl na nohách to šlo až moc hezky. A ta podlaha ho sama už delší dobu neměla ráda. Nebo spíše měla ráda až moc, když ho tak ráda hýčkala svým tvrdým dopadem na ní.
"Ha, vidíš! Nejde!" Zaprskal smíchy někdy mezi nádechy Yoongie, který se teď už opravdu sklouzával po sedačce k Namjoonovy na zem. Byl rád, že aspoň na toho Namjoona mohl sjet, protože jeho kostičky by asi tvrdší náraz nepřežili, či se nehezky polámaly. Ovšem když nebudeme tak drastičtí, zanechala by mu jen nehezky vypadající modřiny.
"Hyung…" Namjoon začal znít najednou až moc vážně, a Yoongimu se to nelíbilo. Ten způsob, jak se na něj díval… Bolest v očích a křivda… "Slib mi, že přibereš…" Sugovy se zadřel dech v hrdle… Už zase. Ten pohled. Prosící a bolestivý. Teď se na něj takhle díval často… a prosil ještě častěji.
"J-já… Já se pokusím."
"Megg....prosím...slib mi že...UŽ KURVA ZAČNEŠ CPÁT YOONGIHO MASEM, KURVA JÁ SE ASI NASERU..."
"Unnie...j-já...se pokusím..."
Bych ti radila....OSOBO.