close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

STALKER | 8. díl | part 2 |

16. května 2015 v 13:30 | psycho&umma |  STALKER
STALKER | 8. díl | 1215 slov |


fialová: psycho

černá: umma

tohle je ještě divnější než divné… ale snad i roztomilé!!!! Doufám, že se bude líbit!



Byl opravdu strašně moc odhodlaný vydržet a nenechat ho, aby s ním jako vždy mával. Strašně moc se přemlouval, nechal ho, ať si do něj vrtá, šprtá a mucikuje ho jak dlouho chce. Ale nějak mu to moc nešlo. Jednoduše se prostě jako vždy, nechal uňuníkovat.
"Ya… Nech tohoooo…" Schválně to ještě uraženě protáhl a zamrvil se na židli, která mu taky teď zrovna dvakrát pohodlná nebyla, ale musí to hold vydržet.
"Hyung… Jsi dost otravný, když něco chceš, víš to?" Zeptal se ho ještě pro jistotu, a taky se snažil předešlé téma nějak efektivně zakecat, ale prostě to nešlo. On si vždy našel něco, čím to vše vrátí zpět a jako vždy zůstanou u toho, co probírali. To je tak, když jsou oba tvrdohlaví, ale Jiho nemá srdce tomu kotěti dlouho odporovat.

Věděl o sobě jak umí být otravný když chce a taky jak dostat z Jiha to co chce. Nikdy to moc dlouho netrvalo a to už jen protože Jiho stejně ví, že mu to vždycky řekne. Občas staršímu připadalo, že má pro něj jistou slabost. Jen to pokaždé zavhrnul s tím, že to je neuvěřitelná blbost a šílenost. Navíc ani neví jestli je Zico na kluky, ale on to o něm taky neví. Možná tuší... Nikdy mu nenaznačil, že by se mu někdo líbil nebo že by měl o někoho zájem.. Vždycky byl s ním.. Yoo vykulil očka když si uvědomil kam se zase hrnou jeho myšlenky. Radši se soustředí na něco jiného. Přesně věděl na co.
"Tak co se ti zdálo?"

Byl hodně zoufalý. Jak má vědět, co se mu zdálo?! Vždyť ho celou noc objímal a on se k němu ještě více tiskl, tak jak to má sakra vědět?! Rozhodně to nebyli morální sny, a je celkem zklamaný sám sebou, že si je nepamatuje, protože by je potom mohl použít jako… Zkrátka a jednoduše jako pomůcku při jistých ehm ehm věcích.
"Nevím…" Vydal ze sebe pak, doufajíc na boží spásu, že mu to sežere a nechá ho žít. Ještě to pro jistotu řekl ne moc příjemným tónem, ale snažil se, aby v něm bylo dosti milý podtón, aby se Kwon necítil odkopnutý.

Docela ho zaskočil ten nepříjemný tón, se kterým to vyslovil. Vždyť on si z něj jen trochu utahoval.. Chtěl to vzít ve srandě. Tohle se může stát přeci spoustě lidem. Ve Kwoniem se probrala jeho uke stránka. Sklopil hlavu a vyzvednul nohy na židli aby si o ně mohl opřít hlavu. Nechtěl aby na něj byl naštvaný. Byl to jeho jediný kamarád co o něm věděl skoro vše. I když si nechával jisté věci pro sebe..
Poočku se kouknul na Jiha aby zjistil, že pořád znuděně leží na lavici. S povzdechem odvrátil pohled. Z trucu si začal něco kreslit na špičku od bot. Nevnímal co tam čmárá. Až se na to koukl zjistil, že tam má srdíčko. Tváře mu zrůžověly a než by se někdo nadál překreslil to.

Kwon udělal přesně to, co nechtěl, ale myslel si to. Vzal si to osobně. Neměl používat ten hnusný tón hlasu, přeci jen, ten kluk je citlivější, než by jeden řekl, znal ho dost dlouho, aby to o něm věděl. Když si starší něco tiše začal čmrkat na botu, aniž by vnímal, že zde učitel stále není, a všude kolem nich je rachot, se Jiho s povzdechem mírně narovnal, lokty si opřel o lavici a spravil si čepku na hlavě. Ten kluk mu opravdu dává zabrat. Jednou je strašně moc živý a má energie na rozdávání, usmívá se jako blbeček a dělá vtípky, a pak jen co někdo změní intonaci hlasu, je z něj zamlklé štěně. Podíval se na něj jen škvírkou oka, co že to dělá, všiml si, že na špičce boty má teď ozdobu ve tvaru srdíčka. Teď se opravdu nehodilo, aby si kreslil srdíčka… Cítil se, jako kdyby mu zlomil srdce a Kwonnie byl do něj tajně zamilovaný, jako je on do něj. Tohle fakt není dobrý…
"Promiň, nechtěl jsem ti kazit náladu." Řekl omluvně hned po tom, co Kwon srdíčko zaškrtal a udělal z něj něco mezi dinosaurem a kočkou.

Když uslyšel jeho hlas jak se mu omlouvá. Musel se znovu pousmát. Zvedl rychle hlavu aby něco řekl, ale namísto toho se mu dech zadrhl v půli cesty. Jiho.. Byl moc blízko.. Kdy se k němu tak přisunul? Jeho tvář byla jen pár centimetrů od té jeho. Urychleně se chtěl odtáhnout, ale nějak se přepočítal a vnímal jak ztrácí rovnováhu. Připravoval se na tvrdé dopadnutí. Instinktivně zavřel oči a poslední co viděl byl jen rozmazaný Jihův obličej.
Pořád čekal na ten tvrdý dopad, ale ten nepřicházel. Otevřel oči a zjistil, že je v Jihově nárůči a on ho právě zachránil před rozbitím si hlavy. Z toho jak ho na sebe mladší tiskl mu opět začaly rudnout líčka a dokázal ze sebe dostat jen sotva slyšitelné.
"Děkuju.."

Málem upřímně dostal infarkt, když viděl, že Kwon padá. Ta myšlenka se mu vůbec nelíbila, a proto byl rád, že jeho tělo zareagovalo dost rychle a on ho dokázal zachránit před pádem. To, že si sám nějakým nesmyslným způsobem natloukl koleno, což upřímně fakt nechápal, ale radši koleno, než Kwonnieho hlava. Upřímně už ho viděl v kaluži krve na zemi a měl ještě v rukávu schováno dalších pár hororových scénářů.
"Dobrý?" Ptal se pro jistotu, protože člověk nikdy není dokonalý, a co když se jenom někde chudák bouchl, nebo si něco odřel?! To by Jiho nepřežil!

Kwonie byl stále v šoku, jak z té blízkosti,tak z toho pádu. Jiho ho pomalu vytáhnul na židli. jak slyšel nikdo ze třídy si toho jinak nevšimnul. Všichni byli zabraní ve svém světě. Až teď si uvědomil, že pevně svírá Jihovy paži. Skoro až křečovitě ji svíral ve své dlani a nemohl ji pustit. netušil proč je až tak v šoku, ale Zico ho pomalu uklidňoval.
"Dobrý.." Vydechl a těkal očima všude možně dokud nezakotvil pohledem na mladším. Byl pořád tak blízko… Cítil jak se mu do tváří žene krev. Topil se v jeho hlubokých očích, nemohl od nich odtrhnout pohled…

Byl z toho sám celkem vyděšený. Sice až teď, ale i tak byl. Ani mu nevadilo, že se ho starší stále držel a nepouštěl se ho.
"Opravdu?" Zeptal se pro jistotu znovu a pomalu ručku ze sebe dostával. Kwonnie vypadal otřesenější než možná byl. Opravdu se bál, že se mu opravdu něco stalo.
Jak se tak koukal do staršího očí, nevěděl, co dělat. Stratil se v nich. Byli tak hluboké a nevinné… Byl v nich strach a další směska pocitů, které právě teď ještě nedokázal rozluštit.
Pomalinku se oba vraceli do normálu. Zico Kwona řádně usadil na židli a sám se od něj aspoň trochu oddálil, jen z toho důvodu, aby mu dal trošku prostor.

Už se stihl dost uklidnit na to aby se odtáhl. Proč se tak vyděsil? Občas si vážně připadal jak malé dítě, hlavně před Jihem. Přemýšlel kam se poděla jeho dobrá nálada, kterou měl ráno.
Po dlouhé době si vážně myslel, že bude mít na tváři upřímný úsměv celý den.
Oklepal se z toho a ohlédnul se zpátky na Jiha co se na něj pořád tak zvláštně díval. Asi se o něj vážně bál...

"Už jo- " Usmál se na mladšího, chystal se říct i něco dalšího, ale do třídy vešel profesor. A tak se mohl ztratit ve svých myšlenkách.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | 17. května 2015 v 0:39 | Reagovat

Skvělý díl, jako každý téhle povídky.
Jsem zvědavá, jak to dím mezi nima bude.
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama