close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

I'm your master. | 5. díl | Teach me what to do

5. června 2015 v 20:59 | Lady Psychotronia |  I'm your master.

Víte… vím, že o tuto povídku moc zájem není, ani jsem jí dlouho nezveřejňovala, protože na j-rock a hlavně Mejibray nejsou povídky… i v eng je jich strašně málo… a je mi to líto, protože já upřímně Mejibray miluji… Hlavně Meta… protože Meto je jednoduše medvídek, ale… v téhle povídce se objeví až cca v osmém díle…


Proč to zveřejňuji? Protože nemám co jiného… Mám krizi, plete se mi do života škola a jiné aktivity… Ale tak… tenhle příběh mám ráda, je plný nepoznaného… a šíleného… Byla by jsem ráda, kdyby to četl aspoň někdo, a klidně si pod postavami představujte jiné buzny, ale já tam vždycky budu mít Koichiho ve vysokých štoklách, na kterých se zabíjí :D


Daichi chvíli nevěděl, co Koichi zamýšlí, že mu chce vzít Hira. Už si na něm dávno hověl, nechal se objímat Hirovými pažemi a seděl na jeho rozkroku… Tady, se prostě cítil nejlépe, v jemném hřejivém objetí, nalepený na jeho pevném hrudníku kdy cítil, že se mu napínají svaly, když uvnitř sebe bojuje, aby neřekl něco nevyhovujícího, ale taky cítí jeho pokojný dech, který ho vždy pomalu ukolébá ke spánku. Už se tomu ani jeden nedivili, když Daichi prostě usnul i když se přemáhal. Ale ne… Hiro byl prostě nejlepší jak ke spánku, tak prostě ke všemu ostatnímu. Byla s ním zábava, i když to nemohl říct jen tak někdo. Nikdo ho totiž neznal tak jako Daichi, i když i on ho neznal tak, jak by chtěl. Hiro v sobě totiž nenechal číst nikoho, ani svého pána…

"K čemu ho chceš?" Jeho hlas zněl až poděšeně. Bál se, co s ním chce udělat, protože on nechtěl, aby mu cokoli Koichi udělal. Nenechal by ho. Hiro je jen jeho a nikdo mu ho nemůže vzít! Přitiskl se k Hirovy ještě blíže, než to obvykle dělával, a měl i pocit, že Hira na chvilku přidusil, jak pevně mu obmotal ručky kolem krku. Hiro nereagoval nijak neobvykle, jen si ho na sobě pohodlněji poposadil, protože cítil, že Daichiho zadeček pomalu klouže dolů, na vzdory toho, jak se na něj tiskne. Ani jeden z dvojice netušili, co Koichi zamýšlí, ale Hiro přes to všechno zůstal v klidu, měl totiž takové tušení, že půjde o černovláska, který na něj hleděl, stejně jako on na něj. Ten kluk byl jedním slovem nevychovaný. Papa by ho za to zabil, kdyby jeho chování viděl…

"Klid, jen bych po měn chtěl, aby Tsuzukovy objasnil, jak se má chovat." Koichi se na ně oba usmál jak nejmileji uměl. Chudáka Daichiho dost vyplašil a to nechtěl. Nechtěl děsit ty, které má rád, to opravdu ne, jenom chce mít svůj pořádek, který si nastolil a to je vše… Dobře potom ještě chce Tsuzukovu poslušnost, které se mu zatím nedostalo, a to ho pořádně ještě neviděl za světla a nespoutaného…

Daichi se podíval na Hira, který pokrčil rameny, jakože je mu to jedno, potom na Koichiho, který oplýval úsměvem a jako poslední tady byl Tsuzuku, který se zdál z nich nejpřekvapenější. Jak objasnit?! Vždyť on- Dobře, ani v nejmenším se neumí chovat v přítomnosti nikoho, kdo má vyšší postavení. Ani k rodičům se nechoval tak, jak by měl, ale on už takový prostě byl, neměl to v povaze a moc dobře věděl, že by s takovou nikde moc dlouho nepřežil… Vlastně… Jak by se živil, kdyby ho rodiče vyhodili? Měli by na to srdce? Očividně ano… stále tady byl ten fakt, že ho prodali…

Daichi se neochotně zvedl z Hira, nebo se jím spíše nechal posadit na gauč hned po tom, co na Koichiho prosbu přikývl. Nerad viděl, že se od něj Hiro vzdaluje. Byl zvyklý, že ho měl neustále po boku a nikdy se od sebe nevzdalovali, takže pro něj bylo nepřijatelné ho mít najednou od těla, ale bylo to pro dobro toho kluka… Nerad by viděl něco tak mladého a pěkného mrtvé…

Hiro šel pomalým krokem k Tsuzukovy, který najednou oněměl. Hiro mu naháněl strach, a nebylo to jen tím jeho postojem, ale bylo to tím, že nevěděl, co od něj čekat, jako od nikoho tady. Hiruv pohled byl tak nečitelný, že se cítil oproti němu strašně malinký a snadno porazitelný.
"Pojď, pro tvé dobro." Naháněl mu strach a nelíbil se mu tón hlasu, ani vlastně to, co řekl, ale teď opravdu nehodlal dělat problémy. Za normálních okolností, kdyby prakticky nebyl uvězněn v domě namyšlené slečinky a nebolel by ho stále zadek jak přes něj dostal, by mu utekl, ale teď se na to opravdu necítil.

Ten Hiro ho táhl do nějakého jiného kouty knihovny, takže si aspoň trošku oddychl, protože kdyby se mu něco snažil udělat, tak může řvát, a ten jeho páníček je rozhodně dle toho co viděl milejší, takže by přiběhl aspoň on a byl by z části zachráněn. I když… asi by mu ten vysoký svalovec spíše zakroutil krkem, než by vůbec stihl zařvat.

Hiro Tsuzuka dovedl až k jednomu oknu, kde byl gauč, a jelikož jejich pánové nebyli na blízku, aby jim nedej bože snad vynadali, v klidu se na něj posadil. Byl rád, že mu Daichi aspoň nechal vzít si ten přehoz, který byl spíše jen látka s dlouhými rukávy. Začala mu být zima, když na sobě neměl natisknutého svého černovláska, a taky v přítomnosti toho mladíka se necítil polonahý zrovna dobře. Cítil z něj to, že je nevychovaný, a on, i přes to, že s takovými, jako on už měl zkušenosti, i když ti něco málo věděli. Byl tolerantní, a rozhodnutý ho naučit i něco málo, k čemu on byl vedený od malička.

"Proč sis chtěl sednout na to okno?" Začal hned bez nějakého zdržování, a aspoň trošku se uvolnil. Povolil ten odporný nic neříkající grimas v obličeji a pohodlně se usadil. Nehodlal si teď na nic hrát, a nechtěl toho… kluka více děsit.
Tsuzuka trošku zamrazilo, když na něj opět promluvil. "No… Chtěl jsem si číst a nechtěl jsem překážet." Vysvětlil
"Špatně." Tahle reakce Tsuzuka ochromila. Co sakra bylo špatně?! "Řekni… Ty nejsi z domu, že?" Netušil, která bije. Jaký dům? Nikdy o "domu" neslyšel, proto se divil, co za slova mu Hiro řekl.
"Tak jinak… Jak ses sem dostal?" Zkusil Hiro. Lepší se ptát na něco, co on neví, ale Tsuzuku ano. Byla to jeho minulost, ta se jen tak jednoduše nezapomíná.
"Prodali mě… Vlastní rodiče." Stále, i když v minulosti dělal to co dělal pro něj tento fakt byl nepřijatelný. Jak mohli? Vždyť se nemuseli starat o to, co on v životě dělá, jak žije… Chtěli jen peníze… Stejně jim na něm nikdy nezáleželo, jako by rodičům na vlastním dítěti mělo.

"To mě mrzí." Hiro věděl, jak se Tsuzuku cítí… Měl to podobné, ale dle toho co mu Papa řekl, oni neměli na vybranou, a chtěli, aby jejich syn měl aspoň něco od života, i když to nebylo nijak pěkné. Byl vychován v nejlepším domu pro mazlíčky, a odvedl si ho jeden z nejváženějších pánů, kteří mohli existovat.

"Nemusí. Nemám k nim hlubší vztah." Tsuzuku v tomhle ohledu lhal, byli to jeho rodiče, nemohl je odepsat jen tak… Vychovali ho, živili, ale on jistým způsobem zvlčil a dělal neplechu, přesto to byli jeho rodiče. Hiro to na něm poznal. Bylo mu to vidět na očích… Ten zvláštní lesk který se v nich ukrýval, měl občas i Daichi.
"Tak dobře… Ale teď ti musím objasnit pár věci, které by jsi jako mazlíček měl vědět a dbát na to." Tsuzuku se lépe usadil, aby na Hira viděl. Nemyslel to s ním špatně, jak si myslel od začátku, byl prostě jen… jinak vychovaný? Možná…
"Umh… Jsou to nepsaná pravidla, ale každý z nás by je měl dodržovat… Tak třeba, musíš poslouchat na slovo, udělat to, ať se ti to třeba moc nezamlouvá, ale zase musíš dávat pozor na to, aby ses sám nezranil. Potom, měl by jsi mu být vždy na blízku, opustit ho jen v tu chvíli, když to chce on. Ale na co si musíš dávat největší pozor je, aby jsi neudělal něco, co se mu nelíbí. Třeba jako že sis chtěl sednout na to okno… Považuje se to jako neposlušnost, když si sedáš kam chceš… Ze začátků mazlíčci většinou sedí u pánových noh. Letmé doteky jsou taky nezbytné. Nikomu by nemělo vadit hlazení, ale jen pokud to máš dovolené... "

"Počkat… můžu tady vůbec dělat něco podle sebe?" Tsuzuku se teď cítil ještě více svázaný, když mu tohle všechno Hiro řekl. Může aspoň něco?
"Spíše ne, než ano. Je to jen na Koichim… A on není zrovna tolerantní… Zažil jsem pár jeho mazlíčků…"
"A já zažil, co on dovede…" Když si Hiro uvědomil, co tím Tsuzuku myslí, a jak si chudák poposedl, musel se začít smát. Nejprve tiše, potom, když zpozoroval Tsuzukuv uražený bolestný obličej, už to nevydržel a rozesmál se naplno. Jak to sakra mohl chudák usedět?

"Nesměj se! To není vtipné!" Menší černovlásek se ovšem nenechal. Uchopil jeden z polštářků a začal Hira hlava nehlava mlátit, jak mu to nepřišlo fér. On nebyl hora svalů na kterou by si doufal že ani Koichi netroufl. Nelíbilo se mu, když si z něj někdo dělal srandu. Tam kde byl předtím… Tam se už zřejmě nevrátí…

Hiro se musel nadále smát, ale už ne tak nahlas, aby náhodou ty dva skoro muže nerušil, a stíral si slzičky smíchu. Opravdu se i trošku divil… Dobře tak trošku hodně. Tsuzuku vypadal přes to všechno jak se naparuje celkem zranitelně a možná i submisivně. Možná určitě… Ale má v sobě jisté kouzlo. Nikdo ho nikdy moc nedovedl rozesmát, a Tsuzukovy stačil pouhý pohled a jedna věta. Ten kluk měl opravdu něco zvláštního… Mohl za to snad jiný kraj?
"Promiň… Já jenom, jak to můžeš usedět?" V Hirově hlase bylo stálé pobavení. Tsuzuku nevypadal, že by z toho, co mu Koichi prováděl, měl nějakou větší psychickou ujmu nenesl.

Tsuzuku se na chviličku musel zastavit. Nebylo to tak dlouho, co se vůbec odvážil zvednout z té už ne tak pohodlné postele, když se na ni nemohl válet tak, jak se mu jen zlíbí. Nesnášel, když měl jistý úraz, který mu to znemožňoval.
"No, řekněme, že dneska po té době poprvé sedím." To Hiro už neunesl, a opět se musel začít smát. Ten kluk je vážně číslo. Moc se svojí prostořekostí od samotného Koichiho neliší. Jen se bál, jak to jejich princezna vezme. Rozhodně s tím bude velký problém, ale možná by ho i Tsuzuku mohl… Mohl by co? Mohl by ho změnit? Ne… Takovíto lidé se mění těžko. Ale stále tady ta možnost byla. Jenom když se podíval na Tsuzuka, měl z něj dobrý pocit… Ten kluk by to zvládnout mohl.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Má někdo zájem o povídky na j-rock?

JOP SEM S NIMI!!!! 100% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama