27. června 2015 v 12:56 | Lady Psychotronia
|
Kitty | 10. díl | one of my firts | Vmin part | 1423 slov |
Yoo freaks! Víte co? Zvládla jsem to :3 ještě ve čtvrtek to bylo dopsané xD jsem dobrá, že? Když mám čas, nejsem to já a slova se ze mě sypou jako mouka z děravého pytle. heheh….
Ok ok ale tak není to to, na co by jste čekali… Celý díl pojednává a těch mojich pakách z páru Vmin… takže Karsi, musíš to překousnout :D já je totiž nemůžu rozejít… to by se potom nemohlo stát to, co plánuji xD I tak… Kari-ah.. co dostanu? :D je konec týdne a Kitty je tady xD
No ale ještě menší info… Možná se tady ještě objeví něco na ně a bude to popsáno právě "one of my first" protože Taehyungova poprvé musí být cute… protože on je takové štěňátko… no nic. Enjoy!
Pro Taehyunga byl celý den obtížný, ale byl rád, že si mohl přes víkend všechno nechat projít hlavou, urovnat si priority a hlavně se připravit na všechno, co by jeho rozhodnutí mohlo způsobit. Měl dvě možnosti, ale nejradši by to nechal na tom, jak to bylo, a to tak, že se občas někde objevilo to milé slůvko a malá pusinka. Nic náročného, nic, co by jejich vztah prohlubovalo do toho vztahu který vyhledávali dospělí. On byl vlastně ještě dítě, které se nechalo nadchnout každou hloupostí a rozhodně si svá prodloužená dětská léta nechtěl kazit vztahem. Opravdu jeho přemýšlení nechápal ani on sám, ale chtěl být takový, jaký byl. Potrhlý blázen, který se nenechal rozhodit jen tak nějakou poznámkou, při tom ale zamilovaný do svého nejlepšího kamaráda, který jeho city opětoval a… se kterým se pohádal.
Přestaň se chovat jako děcko, Taehyungu!
Tuhle poznámku si ale Jimin mohl odpustit. Nehodlal se přestat chovat tak, jak mu to vyhovuje, jen kvůli Jimina. Myslel si, že si na to už zvykl, ale on nejspíše ne. Vlastně od rána spolu ještě nemluvili. Tae už seděl ve škole, když se Jimin objevil, a dle všeho se mu strašně chtělo sedět sedm hodin vedle přítele, se kterým se pohádal. Však komu by se chtělo? A to měla začít teprve čtvrtá hodina. Nějak to budou muset vydržet a to oba dva. Ovšem jestli Jimin vypadal, že ho to trápí, Taemu v tuto chvíli asi bylo na umření. Myslel si, že Jimin bude jako vždy nad věcí, nebude se tvářit jako zbité štěňátko a pohled neustále klopit k sešitu, do kterého si zapisoval všechno možné, jen ne věci, které jim diktoval učitel, a Tae po většinu času ležel na lavici a snažil se dělat, že spí a usnout se mu opravdu i podařilo.
Zvonek zazvonil, všichni ztichli a Tae se zavrtěl na židli. Jo… ruch přicházejíce od spolužáků ho nevzbudil, ale zvonek ano. Jen ze zvyku si promnul rty a koukal kolem sebe. Učitel už přišel a naštěstí Taehyunga nemusel nikdo budit, přesto ale plánoval dále spát, i když plánoval změnit polohu, protože by si jinak asi proležel hrudník a paže. S ospalým zamručením se proto pohodlně opřel o opěradlo židle, jednu nohu přehodil na své stehno a ruce založil na hrudníku a hlava už automaticky přepadla v před a jeho školní šlofík mohl pokračovat. Nehodlal se teď nějak rozptylovat tím, že po této hodině je velká přestávka a chystal se Jimina donutit si promluvit, protože o něj v žádném případě nechtěl přijít. Ať už jako přítele, nebo kamaráda. Takže musel nabrat sílu aspoň v tom spánku.
Jimin se nejistě koukl na Taeho, který si konečně našel pohodlnou polohu a znovu zavřel oči. Ani se na něj dneska ještě nepodíval… Takže už mu ani za pohled nestojí? Pomalu začal proklínat den, kdy se s tímhle bláznem seznámil… a to to začalo tak nevinně a skončilo jak to skončilo… tedy, doufal, že to ještě neskončilo a ani v blízké době neskončí. Jak by se na něj pak mohl podívat? Vždyť zatím vydržel čekat dost dlouho a Taehyung… Taehyung stále nechtěl dál. To si myslel, že mu už mladší důvěřuje na tolik, aby si spolu mohli dovolit něco více. Taky byl jen člověk a měl své potřeby… Což Tae asi nebyl… ale sám mu o sobě řekl, že je mimozemšťan, takže se nebylo čemu divit.
Mezitím, co si Taehyung poklidně, nikým nezpozorovaný spal v hodině, Jimin nevědomky črtal do sešitu podobu malého bílého králíčka s černou ofinkou na hlavičce. Nudil se a k tomu měl strach. Nevnímal nic, než to, že je Taehyung stále vedle něj a klidně oddechuje. Jistým způsobem ho to uklidňovalo. Kdyby to tady nechtěl, už by sám odešel, ne? Asi ano, ale Tae jednal i ve spánku. Jelikož ta poloha nebyla zase tak stabilní, jen co se o trošku více nadechl, jeho tělo začalo pomalu padat na Jimina. Nebylo to nic neobvyklého, Tae si čas od času lehával nebo se opíral o jeho tělo, když byl unaven nebo se mu jednoduše nic nechtělo, a tyto chvíle byli ojedinělé a Jimin si jich velmi vážil. Ale teď, když na něj ve spaní spadl a bradou se opřel o Minovu paži, musel se starší něžně pousmát nad jeho roztomilostí. Spal klidně a nerušeně, tak proč ho taky budit, nebo nějak odstrkovat? Nebyl k tomu žádný důvod, proto Jimin vzal mladšího dlaň a začal jej po ní něžně hladit v pravidelných intervalech.
Ale všechny krásné chvilky končí, a tahle skončila společně s hodinou, jejíž konec ohlásil zvonek. Tae se opět vzbudil a jedním pootevřeným očkem zamžurkal kolem sebe. Bylo mu krásné teplo díky přítomnosti vyhřátého těla jeho přítele. Koukl se na něj z pod ofinky, a když zaregistroval Jiminuv něžný úsměv, s tichým: "Promiň." se odtáhl a promnul si unavené oči. Kdo by to kdy řekl, že spánek je tak strašně unavující?
"Není se za co omlouvat." Odvětil mu starší, nepřestávajíc na Taeho koukat. Vážně byl rozkošný… A až podezřele klidný.
Tae se rozhlédl kolem sebe a pohled mu spočinul na hodinách. Velká přestávka. Tak a je všechno v prdeli. Nejistě koukl po Jiminovy, který se ho snad pohledem snažil uhranout. Přešla ho všechny slova, jen když viděl jeho oči. Ten pohled bolel. Pohled na něj. Jimin měl v celku dost výrazné kruhy pod očima. Nejspíše nespal… nebo možná i plakal? Zas tak moc se nepohádali…
"Jimin-ah… Můžeme si… um… promluvit někde sami?" Vyžvýkl ze sebe plaše a Jimin jen přikývl. Věděl, že slova tady budou asi ta nejdůležitější, proto se zvedl a následoval Taehyunga, který ovšem vypadal, že se asi zhroutí na místě. Opravdu nebyl dobrý ve volení slov, ale připravil si to přeci! Není žádný bochník chleba! I když… tak by měl spíš nazvat Jimina… Tvrdý na povrch, ale měkký uvnitř. (A/N: vidíte ten dvojsmysl? já jo :D)
Nešly dlouho, jen si našly místečko, kam chodili, když chtěli být sami. Vždy když sem šli, nikdo tady nebyl, nikdo se neodvážil jít do nepoužívaného kabinetu, ale jim to bylo jedno. Mohli tady být sami, tak proč se bát?
Oba se posadili na proti sobě a koukali na toho druhého. Tak nesměle… asi když si poprvé řekli, jak že to mezi nimi je. Na tohle místo byly vážně krásné vzpomínky… Co když tak, jako to tady začalo i všechno skončí?
"Um… Jimin-ah… Já o tom všem přemýšlel a-" Taehyung byl odhodlaný konečně říct to, na co si vzpomněl, ale než se tak stalo, starší mi vpadl do řeči.
"Taetae… Já se chci omluvit. Neměl jsem na tebe tlačit!" V' na něj jen koukal s do široka otevřenýma očima. "Vím, že mi nevěříš, ale já bych ti neublížil." Černovlásek sklopil hlavu a zkoumal pohledem své prsty svírající lemování na oděvu a V' stále překvapeně koukal. Bradička mu lehce poklesla a on jen koukal jak se Jimin snad i červená.
"Em… Já…" Mladší musel polknout jak znovu neměl sebemenší tušení, co má říct. Jimin mu vždy kazí všechny plány! A to si tu řeč tak dlouho připravoval.
Já o tom přemýšlel a měl jsi pravdu. Asi jsem ještě stále trochu víc dítě, ale tebe nechci ztratit, protože tě mám až moc rád. Asi tě i miluji víc, než bych chtěl.
Ale tato slova vůbec nemusel použít, protože činy byly mnohem lepší a důležitější, než jakákoli slova. Pokud se do teď bál cokoli udělat, nebo se v jejich vztahu nějak více projevovat, teď byla asi ta správná chvíle na to se aspoň trošku projevit. Ukázat ten zájem, to, že Jimin pro něj není jenom kamarád a dětská láska. Protože Jimin byl někdo, s kým to myslel nadosmrti vážně. Protože Jimin si jediný dokázal počkat, než se sám rozhoupe. Protože Jimin mu za to doopravdy stojí.
"Um…" Zabručel V' aby si upoutal staršího pozornost a taky že se povedlo. Trošku více se k němu přitáhl a koukal mu zpříma do očí. Byly krásné a hluboké. Skrývali ta největší tajemství a touhy, které pociťovali oba dva.
Taehyung se miloučce usmál, chytil Jimina na hrudi za oděv a přitiskl se k němu. Sice se klepal a panikařil, ale své rty přitiskl na ty staršího a stydlivě s nimi pohyboval a čekal, než lehce vykolejený Jimin převezme na starost všechno a přesto, že byl Jimin více než mile překvapený, párkrát zamrkal než se do polibku sám opřel a stáhl si k sobě Taeho. Bylo to pár něžných pohybů, ale najednou byl mladší otočen zády k Minovy a zády byl opřen o jeho stehno.
"Ty můj blbečku…" Zašeptal Jimin s úsměvem a sledoval, jak se Taehyung vesele zašklebil se svým obvyklým smíchem, než si Jimina přitáhl zpět do polibku.
Tak tohle bylo pro mě překvapení. Myslela jsem totiž, že se rozešli na dobro.
Jsem moc zvědavá, jak to dopadne se Sugou :)
Moc se těším na pokračování.