14. června 2015 v 12:56 | Lady Psychotronia
|
Kitty | 8. díl | 1226 slov |
Yoooo! Tak co? Báli jste se, že tento týden Kitty nebude? Já totiž ano :D
Já bych i psala častěji, koupit si kafe, které mi rodiče odepírají… když já to piju na chuť… a v tomhle vedru je ice café jako osvěžení nejlepší… a ne… caro odmítám pít, protože to chutná strašně! Takže… zítra je pondělí… jop… zítra si to kafe asi zajdu koupit sama… a nepodělím se! Jo! Protože to bude za moje peníze! Ať se třeba moje sestra posere :D
No takže enjoy this chapter, don't forget to leave comment down below and love me! Cos' i love me too :D
Taehyung stál schovaný pod jakousi stříškou, aby na něj nepršelo. Už to bylo nějakou tu chvilku, co domluvil s Namjoonem, a pro ještě větší drama, jako kdyby jeho život nebylo už tak dost velké drama, se rozpršelo. Bylo to k smíchu. Nebo pláči? Vždyť se zase tak moc nestalo, přes to se ale s Jiminem pohádali… Kvůli blbosti.
Tae si stáhl kapuci více do čela, aby náhodou nebylo vidět, že doopravdy plakal, avšak slzy už zaschly. Tupec Jimin. Proč po něm chce víc, než zvládne? To nezná dnešní dobu? Předsudky všude kolem…
Až za nějakou chvilku zpozoroval Namjoonovo stavějící u cesty a rozběhl se k němu, rychle do něj vstupující, aby nebyl na dešti moc dlouho. Ani Namjoona nepozdravil, jen hlasitě vydechl, hlavu si opřel o sedadlo a přivřel oči a Namjoon vyjel směr Taeho domov.
"Díky hyung…" Šeptl po chvilce urputného ticha, které rušily jen zvuky deště a stěračů, bez kterých by nebylo nic vidět. Déšť opravdu velmi zhoustnul a na ulicích nebylo ani živáčka. Všichni byli někde zalezlí a čekali, až to přejde. Ani doprava nebyla tak hustá…
"Není zač. Vždyť bych tě tam nenechal." Namjoonuv upřímný úsměv ho jistým způsobem uklidnil. Lepšího bratrance si ani nedokáže představit… Oba takový vyvrhelové… Teď, když už jeho rodina ví o Jiminovy, ani se nediví, že se Namjoon moc s ostatními nestýká. Všichni to vzali špatně… v tu dobu, kdy měl Namjoon prvního přítele, a ne nějakou pěknou stydlivou přítelkyni… To Taemu bylo asi dvanáct, a sám o sobě měl už menší pochybnosti, takže… spíš v Namjoona vzhlížel, že se vůbec nebál to říct naplno a všem. Jsem gay a tohle je můj přítel…
"Jenom by jsi mi konečně mohl říct, co se stalo." Tae se na Namjoona podíval z pod ofinky. Nechce se mu mluvit a zrovna ne o tomhle. Vždyť je to blbý… Ale Namjoon by mu mohl rozumnět. Jo, říct mu to bude uvolňující, jen kdyby se mu nechtělo plakat jen když na to pomyslí. A to byla jenom hádka.
"Já… nechci o tom mluvit." Vysoukal ze sebe suše a lehce popotáhl. Blondýn ho nehodlal nutit, když se mu nechce, nemusí. Sám si zakázal mluvit o Jinovy, nebo vzpomínat, protože ta hádka nebyla pěkná… Když ale jinak to občas nejde.
"Tak jo… Ale celkem jsi mě vyrušil. Chtěl jsem vykoupat Sugu." Tae se na Namjoona váhavě podíval. Koupat kočku? Je blázen? Ani neměl škrábance. "Ale nepovedlo se. Heh… Měl jsi vidět, jak přede mnou utíkal, jen když jsem zmínil vanu."
Poslouchat Namjoona vesele tlachajícího o kocourovy a dalších věcech mu pomohl. Byl najednou… veselejší? Nemusel totiž myslet na Jimina… Bylo mu lépe, ale stále to byla nezacelená čerstvá rána. Jak Namjoon to s Jinem mohl tak rychle překousnout? Vypadal vesele a byl taky až moc pozitivně veselý… Že by si taky pořídil kočku? Nebo… Namjoon se určitě taky svěřil. Nezná sice moc lidí z Namjoonova života, ale rozhodně to udělal. Nebo to prostě vyžvanil Sugovy.
"Pohádal jsem se s Jiminem." Vyhrkl bez přemýšlení tichým hlasem. Ne, rozhodně mu lépe nebylo. Cítil, jak se mu oči opět zalívají slzami. Ne. Už nikdy nic neřekne! Nebude se zajímat ani o jedno pohlaví a hold si vystačí s tou pravou do konce života! Jo… zrovna on… Zrovna ten, který má problém se s někým jen líbat, na tož se nečervenat, když si to dělá sám… jasně.
Namjoon sledoval to krčící se klubko nervů a smutku. Tohle byla asi jedna z prvních velkých hádek… Nedivil se, že je tak melancholický, znal tyto pocity až moc dobře a hlavně v poslední době je prožíval více, než normálně. Tyto chvíle byly opravdu nepěkné…
"Ale bylo to kvůli kravině! Jenom… potom se to všechno nějak nahrnulo… umh!" Tae si složil obličej do dlaní a zmučeně oddechoval. Tohle nebylo fér. Nemá rád hádky! Nemá rád takové kraviny! Neměl rád ani Jimina! I když v tomhle kecal… měl ho až moc rád…
"Kvůli čemu, prosím tě?" Optal se Namjoon s pozdvihnutým obočím. O čem se ti dva mohli pohádat, fakt netušil. Možná chtěl Jimin něco udělat, co se Taemu nelíbilo, nebo Tae zase něco až moc šíleného… Netušil, ale nevypadali jako pár, který by se hádal.
"No… chtěl mě držet za ruku… venku… před školou… Zrovna tam!" Tae teď více než dotčeně vypadal nazlobeně. Tohle se nedělá!
"Vy jste blbečci… Kvůli tomuhle? Nedivil bych se, kdyby něco jiného, ale- Co je, Tae?" Tak teď jeho pohled nemohl rozeznat už vůbec, protože… vypadal divě. Takhle ho ještě neviděl.
"Ty si o mě myslíš, že jsem nějaký deviant? Ještě jsme se ani pořádně nelíbali…" Tohle byla asi největší podpásovka. Oni… He? Vždyť jak dlouho spolu jsou… už nějaký ten měsíc, ne-li půl roku to bude. Ovšem Namjoon už to všechno vidí očima dospělého člověka. Nějakým způsobem se už nedokáže vžít do role puberťáka… To už má naštěstí za sebou, a nemusí se opakovat to, co udělal. Taky to byly blbosti, ale platil za ně. Prostě mladej a blbej, jak si to sám vždy odůvodňoval.
"Nemyslím si o tobě nic špatného, Tae… Jenom… se divím, že ses ještě… no nerozhoupal, protože Jimin tě má opravdu moc rád." Tae si povzdychl. A on to asi nevěděl. Jinak by si s ním Jimin asi nic nechtěl ani začít, ne? Nečekal by na něj…
"Já to asi nevím… Ale… on po mě chce najednou tolik věcí, které mu nedokážu dát…"
"Víš, někdy je lepší překonat svůj strach… protože jestli Jimina budeš odmítat ještě dlouho, mohl by si o něj přijít." Namjoon teď, když se podíval na mladšího, viděl v jeho očích nějaké to pochopení, ovšem strach i smutek v nich dominoval.
Auto přistavil k domu, kde Taehyung bydlel, ovšem ještě nevystupoval, jen koukal na blondýna s vděkem v jeho očikách.
"Díky hyung… A… budu o tom přemýšlet…" Tae otevřel dveře a ne moc s chutí vyšel z auta. Byla tam zima!
"Není zač. A usmívej se! To ti sluší víc." Nejprve se na blondýna díval jako nějaké zjevení, ale potom přeci jen vytasil svůj okouzlující alian úsměv a zabouchl dveře, utíkajíc domů, kde bylo teploučko a nějaká ta čokoláda na nervy.
~ ~ ~
"Nyan!" Ozvalo se vesele bytem a Suga, ve své lidské podobě vyskočil někam vysoko do vzduchu, v drobných ručkách tavený sýr, na který chodil už nějakou tu dobu. Chutnal mu, a to bylo hlavní… a taky si užíval toho, že tady může pobíhat a broukat si nějakou písničku, která tady občas hrála, když si Namjoon pustil hudební kanál. Byla to sranda… hlavně si k tomu tančit. Nic lepšího tady, když byl sám, ani dělat nemohl… ale hlavní bylo opravdu to, že se tím dokázal zabavit na pár hodin.
"Sugaaa~ pop~!" Zanotoval si s dalším výskokem do vzduchu, a když dopadl na nožky, otočil se kolem své osy a s chutí se zakousl do sýru. Pohled na něj, musel být rozkošný, ještě když radostně stříhal ušima a vrtěl zadečkem do rytmu hudby, kterou měl neustála v hlavičce.
"Ma lolli-pop~!" Ovšem potom něco zaslechl. Bylo to z venčí bytu? Tak teď, pokud byl Suga šťastný před tím, teď mu mohla očka vypadnout, jak je do široka otevřel a jiskřilo mu v nich, jako petardy na silvestr. Utíkal do kuchyně, aby mohl vyhodit obal, protože zahlazovat stopy bylo důležité, a pak, ovšem už v jako kocour utíkal na svou obvyklou pozici do chodby, aby na Namjoona mohl skočit. Vyčkával tiše, přikrčený na poličce, připraven kdykoli skočit, a dveře se začali otevírat.
Hey Gurl ~~ I can't explain what I feel ~~ :D
Strašně moc mi to zvedlo náladu... Dokonce jsem se i ďábelsky usmívala kvůli té hádce. XD
Lol xD
Ale tak... Nerada to říkám, ale doufám, že se to dá všechno zase do pořádku. Yo. To jsem neřekla. Okay? Yo. What?!
Anyway ~~ těším se na další díl xD chci aby Namjoon Yoongiho nachytal. Hey ten sýr xD já používám sýr místo popcornu :'D když se bojim tak žeru sýr.*není divná * :D
PS : I love you ~~ tak další díl honem! :3