STALKER | 10. díl | 1870 slov |
Kwonie se probudil brzo ráno a tiše se vykradl z postele. Vzal od Jiha oblečení a šel ho dát do pračky aby nebylo cítit po trávě. Za ten včerejšek byl na něj naštvaný… Hlavně za to co udělal než usnul. On mu dal pusu, jako prostě jen tak.. A pak si klidně usnul bez nějakého vysvětlení..
Šel si do kuchyně uvařit kafe a přemýšlel, že by už začal dělat oběd ať má potom pokoj.Možná by mohl zavolat Jaemu.. A řekne mu ať seřve ty blbečky ze včerejška co tak zhulili toho idiota co mu teď zabírá postel. To nemá sakra svůj rozum? Kwonie nebyl naštvaný jen za tu pusu, ale i to že kdyby tam včera nebyl netušil jak by se Jiho dostal domů. Nejspíš by se probral a ani by nevěděl kde je.
Jiho spal ještě dlouho, než mu začala být zima a nepříjemně mu svítilo do obličeje slunce.
"Yah- Kur- Vaaaaaaa…" Vydechl nepříjemně, když otevřel oči a byl donucen se přetočit pryč od slunce, a teď mu už bylo dobře. Sluníčko mu svítilo na záda a peřina ho zakrývala někde na nohách a části zadku, ale byl tady další problém. Šíleně ho začala bolet hlava. Asi včera hodně přebral… ale bylo aspoň fajn, že asi ne tak moc, aby se pozvracel jen co rozlepil oči.
Jiho tedy riskoval ten fakt, že bude muset nejspíše letět na záchod a pootevřel jedno oko. Rozhodl se na to jít logicky a pomalu, kdyby náhodou, ale naštěstí se jeho žaludek držel tam, kde má… Ale byl tu jiný problém. Kde to sakra je…
"He?" Zico se posadil na posteli, ale zatmělo se mu před očima, takže ještě nějakou tu chvilku nevěděl, že se nějakým způsobem nachází ve spodním prádle u Kwona.
U-Kwon si vařil v kuchyni aby se trochu uklidnil. I když věděl, že jakmile uvidí Jiha tak ho obdaruje ne zrovna milým pohledem. Nechával rozmrazit zeleninu a šel naporcovat maso. Pečlivě odkrájel všechno co by pak nemuselo být dobré a nakrájel ho na kostky. Dal na pánev zeleninu a po chvíli přidal maso.
Asi po půl hodině uslyšel jak se otevřeli dveře od ložnice a on se jen ušklíbnul při myšlence jak mu asi musí být blbě. Slyšel kroky co se k němu pomalu blížily a hned na to uslyšel pozdrav.
"Dobrý.." Ani se na něj nepodíval a dál si vařil.
"Oblečení máš v pračce. Bylo odporně načuchlé tak sem ho dal vyprat. Mezitím si vem něco co sis tu nechal z minule." Když si Yoo vzpomněl na to co se dělo včera, měl chuť ho seřvat jestli myslí na to co by se mu mohlo stát kdyby tam nebyl a neodvedl ho včas domů. Už tak mu stačilo jak se něj jeden chlap díval když odváděl Zica a byl si jistý, že se čuměl Jihovy na zadek.
Zmoženě se vymotal z peřin a už teď měl pocit, že U-Kwon nebude dvakrát nadšený, když tady vedle něj není… Vždycky přeci čekal, než se vzbudí. Fakt musel včera udělat něco, co se mu nelíbilo. Otevřel dveře ložnice a vyšel pomalým krokem na chodbu. Byla možnost, že kdyby šel rychle, někde by sebou plácl na zem, nebo se nabodl na plochou stěnu, a to by nebylo příjemné. Došoural se až do kuchyně, kde už panoval starší, zády otočen k němu.
"Um.. Dobré… Odpoledne?" Pozdravil, že se posadil na židli, protože se fakt necítil na to, aby teď někde postával. Teď přišel ten čas, kdy si musí říct to, co při každé kocovině. "Už nikdy nebudu pít." A Jiho plácl hlavou do stolu. "Co jsem kurva včera dělal?"
"Nevíš.. To je asi dobře.." Starší si jen odfrkl pod imanigarním vousem a dál si kuchtil. Nechtěl se o tom bavit. Připadal si i celkem hloupě, že je tak naštvaný hlavně už jen proto, že spolu nic neměli. Nemohl, ale za to, že se o něj bál. Nevěděl co by dělal, kdyby se mu něco stalo. Rozhodně by vyšiloval...Vždyť Jiho je jeho kamarád už tak dlouho..
Výtahl z lékárničky aspirin, načepoval mu vodu a postavil to před něj. Schválně s tou sklenici třískl vedle Jiho hlavy, aby se ten blbec nezodpovědnej probral a vzal si to.
"Blbečku.." Zamumlal si Yoo pod nosem, ale tak aby to mladší slyšel jen okrajově. Neřekl to přímo jako nadávku, nechal tam nechtěně slyšet i strach, co měl o Jiha.
"Blbečku.." Zamumlal si Yoo pod nosem, ale tak aby to mladší slyšel jen okrajově. Neřekl to přímo jako nadávku, nechal tam nechtěně slyšet i strach, co měl o Jiha.
Radši se urychleně vrátil k lince, aby se něco nespálilo…
Jiho se mírně polekal, když sklo narazilo o desku stolu hned vedle jeho ucha a on byl donucen bolestně syknout a pozdvyhnout hlavu. Tabletka… Děkuje všem bohům a vědcům, kteří vymysleli prášky proti bolesti. Ještě by mohli vymyslet přímo něco proti kocovině.
"Díky…" Šeptnul, nebo spíše zachraptěl, spolkl tabletku a celou sklenici hltavě vypil. Měl vyprahlé hrdlo a nebylo to nic pěkného polykat na sucho.
"Hyung… Co se včera dělo? Provedl jsem něco?" Snažil se neznít tak moc ublíženě a bolestně, jak se i cítil, ale jako vždy ho hlas zrazoval. Musel se dozvědět, co se dělo, jinak se nevyspí do té doby, dokud to nezjistí.
"Ne vůbec nic.. jen si byl sjetej a opilej, že si sotva věděl kdo si a myslím, že kdybych pro tebe přišel o takových dvacet minut později tak by tě tam někdo znásilňoval, protože by ses nebyl ani schopný bránit. Vždyť si sakra sotva chodil! Taky možnost, že by si to možná ani nevnímal, když ani nevíš co si včera udělal. Víš jak jsem se o tebe bál? Jak jsem se lekl co by mohlo být kdybych přišel později? Pak tě ještě musím odtáhnout domů a ty po mě vyjedeš, shodíš nás do postele, políbíš mě a pak si usneš!" To už starší řval a pořádně ani nevnímal co mu říká. Aniž by si uvědomil stekla mu po líčku slza. Kdy začal brečet? Yoo se otočil, aby nemohl Jiho vidět jak moc se o něj bál. On se totiž opravdu bál...
Nikdy ho neviděl takhle vyvádět. Opravdu nikdy a začínal plánovat jak sám sebe nějakým způsobem zabije a zahrabe, i když bude potřebovat asistenci, protože mrtvému se bude špatně zahrabávat. Rozbrečel ho… Udělal to, co nikdy nechtěl… Nic si ze včerejška nevybavoval, možná, jak vešli do klubu, ale potom měl velké okno…
Když se U-Kwon otočil zpět k lince s domněnkou že neví, že pláče, s povzdechem a myšlenkou, jak moc velký idiot je, že jej takto nevědomky zraňuje, se zvedl ze židle a přišel ke staršímu. Věděl, že by neměl, hlavně po tom, co prý včera udělal, než usnuli, ale otočil si Kwona čelem k sobě a uvěznil v objetí.
"Hyung… Neplač." Šeptal mu do ucha a líčkem se otíral o jemné červené vlásky. "Nestojím ti za to, a taky se mi nic nestalo…" Šeptal s poměrným klidem a po tichém monologu vtiskl staršímu polibek do vlásků, a teď si to uvědomil. Opravdu ho včera políbil?! Opravdu?!!! První polibek, který kdy Kwonniemu věnoval, a on si ho nepamatuje?!
Pokud byl na sebe už předtím naštvaný, teď už vzteky pukal.
Kwon ztuhl v náruči a hned na to zvláčněl, zabořil mu tvář do hrudi a pomalu, skoro nejistě zvedl ručky, aby je mohl přitisknout na mladšího záda. Až teď si uvědomil, že tu Jiho stojí jen v teplákách.
"Ale co kdyby se ti něco stalo.. " Yoo nechal volně stékat slzy po tvářích, pokud zrovna nepřístály na Jihově hrudi. Nechtěl si ani představit co se mohlo stát. Věděl, že se chová celkem přehnaně, ale on byl jeho jediný přítel a co si bude lhát... Má ho rád a to hodně.. Dokonce i na chvilku přestal vnímat ten strach a vztek v sobě. Nechal Jiha ať ho drtí v náruči. Nechtěl se od něj odtáhnout, ale věděl, že musí. Už tak to musí Jihovy připadat divné, že se na něj tak dlouho tiskne.
Jiho, ačkoli si byl vědom co způsobil za problém, nechtěl, aby tahle chvíle skončila. Byl tak strašně rád, že Yookwonovy na něm záleží. Cítil se chtěný, a to se mu líbilo. Chtěný osobou, pro kterou by se roztrhal.
Tichá plačtivá slova, které se vydrala ze staršího pusinky byla plná strachu. Cítil se kvůli tomu opravdu strašně. Bolelo to, vidět ho plakat. Bylo to pro něj něco nového a doposud neobjeveného.
"Nic by se mi nestalo…" Šeptnul ještě před tím, než zabořil obličej do jeho vlásků a začal kolíbat jejich těly.
Byl to krásný moment, ale všechno jednou končí, a nejhorší to je, když se vám začne připalovat jídlo.
"Umm… Něco tu hoří?"
Kwonie okamžitě přiskočil ke sporáku a začal vše vypínat. Naštěstí nic nechytlo, jen se to spálilo a to tak, že by to nežral ani pes. S povzdechem vyhodil znehodnocené jídlo a prostě se natáhl pro mražené pizzy. Nechal nahřát troubu a strčil tam pizzu.
Dal si vařit kafe aby zabil čas čekání. Stál k Jihovy zády a nějak se mu teď bál podívat do očí. Spíš celkově na něj, protože on si tam stál jen v teplákách a vyhříval se na slunci co si razilo cestu dovnitř přes okno. On mu to beztak dělá schválně. Ještě měl teorii o tom, že s tím má co dočinění Jaehyo. Když na něj teď tak vzpomíná, zajímalo ho jak včera pochodil u toho blonďáčka.
Když od něj starší odskočil, s povzdechnutím, že ta nádherná chvilka skončila se přemístil k oknu. Teď, když už prášek pomalu začal zabírat, ani mu nevadilo slunce, které na něj svítilo a příjemně hřálo. Když ho nezahříval svým drobným tělem Kwonnie, dá prostor aspoň tomu sluníčku, které zrovna často nevídá. Věčně zavřený ve škole a potom prospané víkendy mu nedovolují se s tou velkou zářivou koulí vídat tak moc, jak by chtěl. Chybělo mu to. Chybělo mu nečinné procházení po ulici, aniž by ho někdo odsuzoval s kým jde, kam jde, a hlavně kdo se věší na jeho paži.
Jiho spokojeně zaklonil hlavu a opřel se o stůl, tělo krásně vystavené na obdiv a relaxoval. Nechával myšlenky proudit jako voda proudila svým korytem, dokud ho nevyrušil jakýsi zvuk padajícího příboru.
Stalo se přesně to co nechtěl, zamyslel se. Navíc si vzpomněl jak se na něm tenkrát probudil a seděl na něm.. A to jak se k němu teď tiskl, na ten polibek co mu včera věnoval. Proč to udělal?
Chtěl se ho zeptat jestli si dá taky kávu tak se na něj otočil se lžičkou v ruce. To asi dělat neměl, Jiho si stál opřený o linku a slunil se. Byl tak.. Krásný. Kwoniemu se zadrhl dech v plicích a upustil lžíci co předtím svíral v ruce. V ten okamžik se do něj zabodl pár hnědých očí. Připadal si hloupě, že na něj tak okatě zíral. Jenže on si nemohl pomoct.
"Kafe? "
Jiho se kochal tím, jak nemotorně se teď starší choval. Asi by ho neměl tak znervózňovat.
"Rád." Odpověděl prostě a usmál se. Teď věděl, že ten úsměv nebyla ale vůbec dobrá volba. Proč sakra zrovna na něj použil svůj úsměv, který použil naposledy před… Ne, nesmí se chovat jako nadržené hovado. U-Kwon je přeci jeho kamarád, do kterého je zamilovaný a před kterým se vždy chová jako blázen a nenažranec! Musí se vzpamatovat! Vždyť on nechce nijak poukazovat na svou orientaci, a hlavně před ním.
"A pořádného zabijáka, nebo to nepřežiju." Dodal ještě pro jistotu a zazubil se jako idiot, a aspoň si šel pro nějaké tričko.

No jo...opilcova rána...nic hezkého.
Ale ona jsou to paka. Doufam, že se konečně posunou dál a nebudou jenom o sobě snít.
Moc se těšim na další díl...