STALKER | 11. díl | 1814 slov |
Kwonie si kráčel chodbou školy a tiše si broukal nějakou melodii. Došel až ke třídě, ze které se ozývaly hlasy. Vešel dovnitř a tu ránu všechna debata utichla a na něj se upíraly zraky většiny lidí ze třídy. Nechápavě se rozhlédl a ostatní se otočily zády k němu. Rozešel se pomalu na své místo a cítil pohledy některých na zádech. Sedl si na své místo a přemýšlel, co se sakra stalo? Než se však stihl zahloubat ve svých myšlenkách přišla k němu jeho spolužačka, kterou znal taky už delší dobu. Avšak otázka, kterou mu položila mu vyrazila dech. Srdce mu vynechalo úder a pomalu se ho zmocňovala panika.
"Proč si mi nikdy neřekl, že si gay?"
Jiho dnes meškal. Vždy byl ve škole dřív, ale dnes mu to nějak nevyšlo. Dospával to, co zameškal a hlavně bolest hlavy po kocovině neustávala, takže si dal ještě nějaké prášky, než naprosto vytuhnul. Ani ten budík ho skoro neprobudil. Bylo to pro něj strašně těžké se vůbec dostat do tohoto ústavu, když po cestě zakopával a usínal za chůze, ale mohl si blahopřát, když v pořádku došel až do třídy, kde do něj narazil jakýsi člověk.
"Oh- Opatr- Kwonnie?" Až moc pozdě zaregistroval, že je to on, protože dle všeho neměl daleko k pláči a před něčím utíkal. Co se stalo?!
Chtělo se mu brečet. Vystartoval ze svého místa, chtěl odtamtud pryč. Stalo se to co nechtěl. Dozvěděli se to. Vzpomněl si na to jak ho za to uráželi, ponižovali a smáli. Bylo to nejhorší období v jeho životě. Proto se rozhodl, že se to o něm nesmí nikdo dozvědět.
Běžel směrem ke dveřím, chtěl popadnout kliku, ale v tom někdo otevřel dveře. Nabořil přímo do toho člověka.
Vzhlédl a uviděl Jiha jak se na něj překvapeně hledí. Chtěl pryč, nechtěl vidět jeho výraz až to zjistí. Nechtěl v nich vidět odpor..
Snažil se kolem něj proklouznout, ale Zico ho zachytil a pevně ho k sobě přitiskl. Dožadujíc se vysvětlení co se děje...
Jen co starší zjistil, do koho narazil, snažil se utéct pryč. Pryč od něj, pryč od všech, což nemohl dovolit. Nemohl vždy od všeho utíkat, i když to bylo asi poprvé, co ho viděl od něčeho utíkat.
"Hyung, co se stalo?" Teď už ospalost ani únavu necítil. Bál se o staršího, jestli mu někdo neublížil, že se chová tak, jak se chová. Přivinul si ho do náruče a tak mu ukradl poslední šanci k útěku. Kwon se ještě chvilku svíral, než s ním Zico vycouval ze třídy, aby si nemysleli bůh ví co že mezi sebou mají a opřel se o zeť těsně u dveří do jejich učebny.
"Tak, teď mi to řekneš?"
Kwon chtěl pryč a to hodně daleko. Aspoň už nebyl ve třídě.. Ale teď se ocitl napospas Jihovy. Zapřel se ručkama o jeho hruď a snažil se odtáhnout. Po několika kolika marných pokusech se rozhodl změnit taktiku. Nahodil výraz ublíženého štěněte a prosil Jiha ať ho pustí, že chce pryč.
Jenže on ho pořád nepouštěl, držel ho těsně u sebe. Yoo už nevěděl co si počít, jen stál a nechal Jiha ať ho drží. Když znovu zopakoval otázku jen záporně zakroutil hlavou. Ne, nesmí mu to říct.. Nesmí, prostě ne.. Po dlouhé době má někoho s kým se může bavit. Nechce o něj přijít. Bylo mu jedno, že to může znít sobecky.
"Ne... Nemůžu.. "
Jiho pozdvihl jedno obočí. Jak nemůže? Co nemůže? Opravdu začínal mít strach, že se stalo něco opravdu vážného.
"Hyung, mě můžeš říct všechno." Řekne co nejmileji a trošku ho od sebe odtáhl, když se tedy už nevzpíral, mohl si to dovolit. "Nic co mi řekneš mě nemůže rozhodit, hm?" Ještě pro uklidnění ho pohladil po tváři, aby svá slova ještě upevnil a dal jim nádech důvěryhodnosti a čekal. Čekal, jestli se odhodlá a řekne mu to, nebo tady budou muset stát ještě déle. Měli štěstí, že hodině začíná později, jelikož jejich učitel se vždy opozdí.
Yoo se v duchu trochu ušklíbl, prý nerozhodí.. To mu tak bude věřit. Měl strach mu to říct. Bál se, že když to udělá odstrčí ho od sebe a v jeho očích uvidí odpor..
"Já.. Bojím se, že když ti to řeknu už mě nebudeš mít rád a budeš se na mě dívat tak jak se na mě dívali celou střední.. Nechci.. Nemůžu přijít o jediného kamaráda, kterého mám po tak.. Dlouhé době."
Teď už se Kwon sám tiskl k Zicovy ze strachu, že by ho mohl odstrčit. Jít pryč a nechat ho se utápět se v tolik bolestných vzpomínkách.. Teď potřeboval ujištění, že tu je pro něj..
Jiho věděl už od začátku, že Yookwon nebyl na střední škole zrovna dvakrát oblíbený ani spokojený, ale nikdy mu neřekl proč. Neřešil to, ale teď, když to bylo nějakým způsobem nejspíše opět aktuální, nenechal to plavat jako před tím. Jestli mu chtěl pomoct, musel to vědět.
"Hyung, mě se nezbavíš, ani kdybys chtěl. Vždycky ti budu stát za zadkem." Sám se musel přitrouble zasmát. Jo… A ne jenom za zadkem, ale i před předkem, zboku a… Jiha teď napadlo dost ne moc vyhovujících věcí k tomuto tématu. Až moc frustrovaný.
"Slibuješ?"
"Jo."
"Fakt?"
"Tak silně, jak smrdí Kyungovy ponožky!"
"Ale já se bojím.. "
"Strach je jiný název pro radost."
"Kecy..... Co uděláš až ti to řeknu?"
"To zjistíme, až to řekneš."
Kwon nabral vzduch do plic aby si dodal aspoň trochu kuráže. V mysli mu běžela jediná myšlenka. Když mu to řeknu teď, nebudu se bát, že mě odkopne později..
"Já.. No.. Jsem.. " Snažil se mu to říct, opravdu se snažil. Jenže mu nějaký ten strach pořád svíral hrdlo. Bože, Kwone vzpamatuj se! Si dospělý a je to přece Jiho! Křičel na sebe v duchu a snažil se zbavit těch nepříjemných obav. Jen některých se zbavit nemohl a to těch jak mladší zareaguje.
Zabořil mu tvář do hrudi a tiše zamumlal se srdcem někde až v krku, důvod toho všeho.
"Jsem gay.. "
Nejprve myslel, že se přeslech, ale ne. Jako, bylo to pro něj něco nového, ale stejně něco celou dobu tušil. Možná, že někteří kluci se rádi mazlí a jsou přítulní, ale… Vlastně to byli všichni které znal, takže tak jako tak lehce přiteplení. Chvilku se mu zadrhl dech v plicích, ale překonal to ani ne za pět vteřin. Ten Jaehyo má prostě na teplé lidi čuch.
"Bože, a já myslel, žes byl snad holka nebo křeček." Uchechtl se lehce pobaveně. Jestli si Kwon opravdu myslel, že by rozhodila jenom orientace… Mohl taky myslet na to, že zná Jaehya a další miliardu lidí svého zvrhlého druhu.
"To sis fakt myslel, že mě rozhodí tvoje orientace?"
Yoo byl jednoduše v šoku. Čekal hodně, ale tohle ne.. Odtáhnul hlavu od Jihovy hrudi aby se mohl podívat jestli to myslí vážně.. On to myslel vážně. Nepřijde o něj.
Kwoniemu se zalili oči slzami. Jenže tentokrát to nebyly slzy smutku, ale štěstí. Pevněji se k němu přitiskl a drtil ho svýma drobnýma ručkama.
"Já nebyl jsem si jistý.. Na střední se mi za to vysmáli když to zjistili.. Udělali mi ze života peklo, proto jsem se to bál komukoli říct... Hlavně tobě.. " Mumlal mladšímu do hrudi a odmítal se teď od něj odtáhnout. Bylo mu jedno jak to vypadá. Právě teď potřeboval aby ho někdo držel.
"Taky mi mohlo dojít, že znáš tu buznu Jaehya... "
"Omg hyung já vás seznámil!!!" Teď se cítil dotčený, že ani tohle si z toho dne nepamatuje a ublíženě se na staršího podíval a všechno to mírné rozčílení z toho, že si opravdu nepamatuje ani to, jak ho představil jejich králi homoškov. Staršího slzy s ním vždy mávali více, než jeho stále neuklidněné pubertální hormony. Dlaní setřel neposedné slzy z červenovláskových tváří a usmál se na něj.
"Víš co, pojď do třídy. Musím něco udělat."
Mlčky následoval Jiha do třídy, i když se mu tam vůbec nechtělo, ale byl zvědavý co chce udělat. Ťapal mu těsně za zády se skleněnou hlavou. Nechtěl se podívat kolem sebe, bál se co uvidí.
Byl tak těsně za Jihem, že mohl cítit jeho kolínskou, kterou používal jen on.
Došli spolu až k lavici kde se Yoo urychleně posadil a snažil se splynout s židlí. Čekal kdy se k němu posadí i Jiho, ale on pořád stál. Zhlédl k němu s otazníky v očích. To co poté následovalo mu vyrazilo dech..
Jak tušil. Když se objevili, bylo v učebně ticho, nikdo ani nedutal, jen se dívali, jak společně s Kwonem jdou k lavici, kde se starší poraženecky posadil. Ani se chudák nepodíval kolem sebe, jak se za sebe nejspíše styděl. Neměl se proč stydět. Vždyť tady ti pokrytci jsou všichni tak strašně přiteplení, až hanba, ti by se měli stydět, že se bojí to o sobě říct… Teď mu bylo jasné, proč Kwonnie tak rychle vyletěl ze třídy. Museli to zjistit i jinak, než aby jim to řekl, protože jestli měl problém to říct Jihovy, tak proč by to říkal veřejně?
Teď ho napadlo ještě něco lepšího, než předtím. Chtěl je tady všechny pořádně sjet, ale tak… Nebude blbej, bude jenom svině.
"Když už se tady tak probíraj ty orientace... " Začal, a pohledy se automaticky seběhli na něj. Ne, že by se na něj nedívali už předtím. "Taky jsem gay." Jenom samolibě pokrčil rameny a sledoval, jak všechny dolní čelisti jeho spolužáků poklesli, stejně jako ta Kwonnieho. "Takže nechápu, proč z toho děláte také drama."
Kwon jednoduše netušil co má dělal, jestli se smát nebo brečet. Podíval se do třídy, která právě nejspíš oněměla, ale to jen do chvíle než se rozesmály všichni jeho spolužáci. Nejprve se lekl, ale pak se trochu uklidnil když slyšel co volají na Jiha..
"O tobě jsme to tušili.. "
" Hlavně jak ses nenápadně válel po chudáčkovi Kwoniem.. "
" Nebo jak si mu byl tenkrát pořád za zadkem.. Vlastně to si teď.. "
Yoo když to slyšel musel se tomu taky začít uchechtávat. Hlavně jak se podíval na Zico tak to propukl v záchvat smíchu. Ten jeho ublížený výraz. Smál se dokud mu při jedné větě od jejich spolužáků, nezamrzl úsměv na rtech a on mohl jen kulit oči co to ti blbci vymyslely..
"Taky máme úžasnou teorii o tom, že to spolu táhnete.."
"Já se snažím mluvit vážně a vy… pfuch…" Odfrkl si uraženě a založil ruce na hruď. Tohle si nezasloužil! Vždyť je taky jenom člověk a… Teď nějak nechápal své myšlenky, ale když si uvědomil, že tomu asi fakt jeho chování už od začátku hodně napovídalo, musel se tomu taky zasmát.
"Taky máme úžasnou teorii o tom, že to spolu táhnete..." Tahle věta ho zaskočila. No jakože všichni by mohli vědět, že by se nebránil, kdyby něco takového bylo. Jinak by se na něm asi neválel, kdyby s ním něco nechtěl mít, to je taky mohlo napadnout, ale když to takhle slyšel nahlas, neměl k tomu co říct. Nějak se prostě nemohl vyžvejknout, protože teď by nejspíš byl schopný Kwona i popadnout a udělat nějaký ten fanservis… Kdyby tak měli fanoušky.
"Heee???"

Tak konečně to jeden o druhém ví. Tak jsem zvědavá, jak s tím naloží.
Těšim se na další díl...