1. července 2015 v 14:53 | Lady Psychotronia
|
Kitty | 11. díl | 1393 slov | for Kaspi |
Yoooooooo…. Já vím… mělo to tady být už v pondělí… hehe… ale byla jsem jaksi poněkud časově omezena a když už se mi to celé povedlo sepsat… jaksi poněkud jsem to celé smazala a… byla nasraná na celý svět? Jop… psalo se mi to hůř než ty části s Jinem…
Nicméně tohle to a díl který bude následovat chci věnovat Kaspi… ty víš proč! :D teda aspoň doufám O.o
No nic… užívejte života, prázdnin a nechyťte úpal, nebo si ruku nenechte poprskat rychlo zápalnými uhlíky, jako já :D
bye bye~~~~~
btw… líbí se vám můj Hobík na layoutu? Mě jo :D

"Hah… konečně." Oddechl si znavený blondýn, když konečně viděl dveře svého bytu. Tento den byl mnohem náročnější, než si myslel, že bude. Dlouho nebyl přímo v centru dění, neboli budově, kde sídlila jeho firma. Ne, že by tam panoval nějaký chaos, to opravdu ne, ale několik nesrovnalostí tam bylo, které musel vyřešit dříve, než by zavinily nějaké delší následky. Bylo to lehce náročnější, hledat společně s ostatními zaměstnanci chyby, ale nezabralo to zase tak dlouho, byl tam ještě i kvůli jiným věcem. Rozhodl se, že je ten správný čas nebrat svou práci jen jako místo, kde se jednou za čas objeví, ačkoli tohle volno, i když ne zrovna podle jeho představ, si užil, vrátit se do firmy a trávit tam více času. Nechtěl tam být stále zavřený, ale Suga nebyl zase tak samostatný kocour, jak by měl, a Taehyung taky potřeboval Namjoonovu společnost, přestože měl Jimina… Někdy je třeba mluvit i s někým jiným, a oba dva si spolu rozuměli a nebrali v potaz, že mezi nimi nějaký ten věkový rozdíl je. Přeci… Taehyung je druhým rokem na vyšší střední a Namjoon už má kariéru.
S nic neříkajícím výrazem odemkl dveře a už se chystal na útok Sugy z horní poličky, ovšem nic takového se nestalo. Nečíhal na něj jako vždy… Polička i další jeho oblíbená číhací místa byla prázdná. Typoval, že musel někde usnout. Ani by se nedivil, kdyby ho znovu našel spát na sušáku, zavěšeného na jeho šprusličkách. Ani se pod ním neprohnuly, jak byl lehoučký. Jednoduše se po něm bude muset kouknout. I tak už musí mít chudák hlad… zdržel se déle, než chtěl. Ale… Suga je Suga a pokud spí, tak asi ani nevnímá, že něco jako hlad je.
Klíčky jako vždy hodil na poličku po levé ruce a bundu, koženkovou, jeho nejoblíbenější krátkého střihu, přesto módní a lehce výstřední, tak, jak on rád chodil, pověsil do skříně na věšák, boty ledabyle skopl a znovu popadl tašky z nákupu. To, že nikam nechodil, ze podepsalo i na to, že pomalu docházelo jídlo. Naštěstí ty tašky ovšem byli jen dvě, a roztříděné na věci, které museli do lednice a ty, které bez uklizení do poliček a skříněk vydrží jak dlouho jen bude on sám chtít, protože teď už se mu vážně nechtělo. Nebyl zase tak moc unavený, ale už byl večer, a nechtělo se mu nic dělat. Ani na tu sprchu se necítil. Taky se nic nestane, když se jeden den prostě neumyje se hned si zaleze do postele. Vlastně, kdo by to řešil? Je tady jen se Sugou, a jemu to bude stejně jedno. Je to kocour, a navíc ten se koupat odmítá už několik měsíců. Stejně ho tam jednou dostane. Ať dobrovolně či násilím.
Tiše ukládal vše do poliček v lednici a tiše se smál nad myšlenkami, jak Sugu bude nahánět po bytě. Teď byl rád, že se nerozhodl pro dům. Tak by ho totiž asi nechytil už vůbec. A taky… komu by se chtělo samotnému žít v domě a uklízet ho. Asi by ho kleplo, nebo by si najal nějakou příjemnou paní na uklízení. Jednou za týden… Když si to tak vezme, s jeho leností by ji potřeboval i do toho bytu… Ale… stále měl rád jisté soukromí.
Spokojen, že se mu všechno to co koupil podařilo bez problému uklidit, a ještě se nemusel ani prát s tím, aby lednici zavřel, se s výtězným úsměvem vydal do ložnice. Jak on se těšil, až ji padne do teplé náruči a se Sugou, o kterém stále nevěděl, v jaké části bytu se povlakuje, po boku usne a probudí se až někdy před obědem. Zatím nejreálnější plán na strávenou noc. Po příchodu do ložnice se ještě stihl převléct z ke spánku nepohodlných jeansů a tílka do obyčejných šedých volných tepláků a tričko kašlal. Vždyť peřina hřeje dost, a navíc venku je kupodivu teplo.
Nějak si ani nevšiml toho, že když odcházel, peřina byla neporušená, krásně uložená a teď byla poházená, většina z ní byla spíš na polštářích, než na zbytku postele, Namjoon to nevnímal, a jednoduše se k posteli otočil zády a slastně na ni spadl a dokonce by si to užil, kdyby hlavou nenarazil na něco tvrdého, tvarem připomínajíce koleno. Podrážděně protočil oči a zahrabal pod peřinu. Jak jinak… nahmatal kotník…
"Taehyung-ahh… Nemáš být doma?" Zabrblal ne moc vesele a rukou jel z kotníku výš na lýtko. Ale… něco tady nehrálo… Tae měl přeci normálně ochlupené nohy… a tyhle… byli jemné a naprosto bez jediného chloupku… To si to pako stihlo i vydepilovat nohy? Co toho blázna ještě nenapadne… Beztak se zase s někým vsadil a nakonec to splnil.
Naprosto bez nálady se posadil na postel čelem k tomu vetřelci a odhalil jeho nohy přítmí končícího dne. Tak to jako počkat… Tohle nemohl být Taehyung! Tae nemá pokožku světlou jako sníh, takže málem splývala s prostěradlem! A ačkoli byl Tae hubený… takhle tenké nohy opravdu neměl. Šlo to vidět už na těch lýtkách… tak tenká… Ale… počkat. Kdo se mu sakra mohl dostat do zajištěného bytu a začít se válet ve jeho posteli?! Beztak tohle stvoření opravdu přitáhl Taehyung s Jiminem! Ti dva se museli zbláznit! On nikoho nechtěl! Neříkal to V'mu do telefonu jasně? Stále čeká, jak se Jin rozhodne!
"To jsou idioti…" Říkal si v tichosti pro sebe a pomalu, aby tu osobu nedej bože probral sundával peřinu. Nemohl říct, že se mu ty nožky nelíbí… Opravdu byly krásné… možná až ženské… možná to i žena byla… Ne… Kdyby tady někoho přitáhli, rozhodně by neměli v plánu se pokoušet ho přeorientovat. Takže možná nějaký jejich spolužák…
Pokračoval dál, tiše se kochal, i když by neměl, rozhodně nebude prznit nějaké dítě. Jen se zeptá, co tady dělá, a pak ho pošle domů, a-
"Co to kurva?!" Skoro zaječel, když se dostal ke stehnům, přes které byl jednoduše přehozen huňatý zrzavý ocas. Namjoon vykulil překvapeně a nevěřícně oči a celou tu osůbku radši zakryl zpět peřinou. Tohle nebylo možné… ne… to se mu muselo zdát. Musel mít nehodu a teď je v kómatu… Tohle nemohla být pravda! NE!
"Mě jeblo…" Okomentoval to, co viděl a sám se radši praštil do čela.
"Kurva jsem se něčím nafetoval nebo co?!" Rychle se vymrštil z postele a opustil svou ložnici. Musel se uklidnit. Tohle opravdu nemohla být pravda! Musel se přepracovat nebo se bouchnout do toho kolena více než se zdálo, že bouchl… Stále tady ovšem byl ten fakt, že se bouchl právě do kolene té osoby, která ležela na jeho posteli.
"Jsem blázen… Radši si sám zavolám sanitku do-!" Nedalo mu to. Musel se vrátit a přesvědčit, že není blázen. Sice se bál, že by to mohla být pravda, ale šel. Už jen když do ložnice nahlédl, viděl, jak se postava pod peřinou zapitvořila. Počkal, až se uklidní a popošel k posteli. Stále čekal, ale ani trošku mu to nepomáhalo v pochybnostech o jeho psychickém zdraví.
Uchopil cíp peřiny a ztrhl ji z něj… A málem ho kleplo. Na jeho posteli ležel drobný zrzavý chlapec, nohu přehozenou tak, aby nešlo vidět jeho intimní partie a ručky přitisknuté k hrudi, dlaně letmě zatnuté v pěstičky, blízko rozkošného obličejíčku uvolněného spánkem. Byl to krásný chlapec, kterému by netypoval více než sedmnáct let… ale bylo to pár věcí, které ho zaráželi… Třeba ocásek vyrůstající z kostrče a místo normálních lidských uší, pár jedněch kočičích.
Takže Namjoon měl v jednom jasno. Nebyl blázen a to, co viděl… Musel být…
"Suga?" Oslovil stvoření na posteli váhavě… Nemohl to být nikdo jiný.
Chlapec střihnul jedním uchem. Reagoval na své jméno a pomalu a jistě se začal probouzet. Nechtělo se mu rozlepovat ospalá očka, proto se spíš s chutí začal protahovat a tak odhalovat vše na svém těle. Neuvědomoval si, jak usnul, bylo mu prostě fajn a proto se i tak tvářil. Odpočatý, nic neřešící a hlavně nevěděl, co se stalo. Až potom, co si protahoval ručky vysoko nad vlastní hlavou rozlepil očka a zamžoural na Namjoona. A teď mu to došlo. Ten pohled, který na něj blondýn vrhal. Rychle se vymrštil do sedu a koukl na své dlaně. Lidské dlaně… Všechen spánek z něj opadl a zmateně těkal pohledem všude kolem.
"Um…" Vydal lehce ztrápeně, a než by Namjoon vůbec stihl mrknout, utíkal rychlostí do obýváku. Než se však Namjoon stačil vzpamatovat a doběhnout za chlapcem, místo něj na sedačce seděla ten jemu tak známý zrzavý kocour a koukal, jako by se nic nestalo.
"Mě vážně jebne."
No....jak to tak čtu...tak mě jebne taky. A nejen z toho, že nastaly prázdniny....Hmmm
Meggie mi věnovala dííííl :3 Hehehé :D