i
i
i
i

STALKER | 15. díl |

22. července 2015 v 13:30 | psycho&umma |  STALKER
STALKER | 15. díl | 1941 slov |


Jiho byl opravdu velmi zaskočen, a když se rozhodl, že ze svého zaskočení se opravdu znovu vrátí do normálního světa a zajde za Kwonniem. Nechce se mu zpět k Jaemu!!!! A hlavně uklízet… Uklízet… Nesnáší uklízení… Proto doma nedělá bordel… Nechce se mu to pak uklízet…
Pomalým krokem se vracel zpět do kuchyně, pohled stočený k zemi a sledoval své nohy. Cítil se na umření. Proč?! Za co ho kdo trestá?! Vždyť je hodný! Nikomu nic neudělal!!!!!!!
Zastavil se až v kuchyni, Kwon nic neříkal, jen stál u linky a něco tam kuchtil. Musel se pousmát a už ne tak moc pohřebně k němu přistoupil a obtočil kolem něj ruce a natiskl se k němu. Tak strašně krásně voněl. Všiml si toho už předtím, ale když jeho vůni může vdechovat z takové blízkosti, bylo to ještě lepší.
Yoo sebou trochu trhnul, když pocítil ruce co se kolem něj obtáčí. S vědomím, že to je Jiho a ne žádný úchyl - I když to se asi od sebe moc neliší - se uklidnil a nandal jídlo na talíř.
Ještě musel dokrájet zeleninu, aspoň něco zdravého... Zrovna se chystal zajet nožem do papriky, když se ty neposedné ruce rozjely po jeho tělíčku a začaly ho šimrat přes tričko. Tyhle t lechtaly a starší se různým kroucením snažil dostat z jejich dosahu.. No moc mu to nešlo..
Po chvíli ho už Zico začal lechtat doopravdy…
Líbilo se mu, jak se pod těmi jemnými doteky, na které se teď cítil i on, což bylo taky divné, chvěl. Chvěl se tak, jako kdyby se ho nikdy nikdo více nedotýkal, což možná mohla být i pravda. Vždycky se sebou trhl, když zajel někam níže, ale nebyl to nijak moc zbrklý pohyb, bylo to jen jemné škubnutí.
Utíkal mu, ale moc se mu to nevedlo, nože nenože, i když mohly klidně skončit někde zabodnuté v jeho těle, ho začal nefalšovaně lechtat, a že si vysloužil nějaké ty vyprsknutí smíchu, než se k němu starší otočil čelem, už bez nože. Nemohl se vynadívat do jeho smíchem zrudlé tváře. Byl rozkošný, a proto dlaněmi začal putovat opět níže, teď už ale ne po bříšku, nýbrž zádičkách a hledal lem kalhot. No… byl to pro něj šok, ale zjistil, že žádné nemá. Trošku zrudl, ale své mírné rozrušení na sobě nenechal znát, jen ruce poposunul o něco výše, aby se náhodou nestalo něco velmi velmi příjemně trapně nepříjemného. Nebylo by to sice poprvé, ale i tak by to nebylo pěkné.
Položil dlaně na Zicova ramena a trochu zaklonil hlavičku aby se mu mohl dívat do očí.. Na to jak spolu byli ráno a jak se chovali, tohle gesto působilo dosti nesměle. Kwonie měl v hlavě jen jedinou otázku, a to jak to teď mezi nimi bude.. Jen se styděl zeptat.
Nabral kuráž a svědomím, že Jiho mu už jaksi řekl, že ho miluje se chtěl zeptat, ale než stačil otevřít pusu, ozvala se ta samá otázka z mladšího úst. Slyšel tu opatrnost s jakou to vyslovil, jakoby se bál.
"Já - já chci být.. s tebou." Obzvlášť ty poslední slova špitnul, jak se styděl, nemohl si pomoct a rychle schoval svou rudnoucí tvář do Jihovi hrudi.
Srdíčko se mu roztlouklo neuvěřitelnou rychlostí, když uslyšel ta dvě slova a s takovým tónem, který mu malém podlamoval kolena.
"Já tebe... taky."
Ten pohled do Kwonových očí ho zabíjel. Teď ještě více než normálně. Tak nevinné… Tak krásné… Jednoduše je miloval tak moc jako jeho celičkého. Jeno tady byla stále ta jedna otázka, která ho tížila.
"Hyung, jak to mezi námi je?" Bál se té odpovědi… Bál se všeho, co se Kwona týkalo. Jen chtěl být s ním… Jakkoli. Jako kamarád, jako přítel, jako ten poslední, koho kdy bude milovat?
Dech se mu zadřel v plicích. On… řekl to, co si myslel, že tím chtěl říct? Ta slova… Tak moc rád je slyšel, ale stále jeho mozek nepobíral jejich význam. Vždyť to bylo tak jednoduché! Srdce, které před chvilkou přestalo bít, se najednou rozbušilo, jako kdyby doběhl maraton. Vážně to řekl! Tak strašně moc se mu teď ulevilo!
"Miluji tě, Kwonnie…" Vydechl skoro až slastně. Bylo to tak osvobozující mu to po té době říct a vědět, že ho neodmítne! Tak… tak dokonalý pocit! Stočil si to klubíčko ještě těsněji do své náruče a dřímal ho v ní, jako to nejdůležitější, co by kdy mohl vlastnit.
Další naprostý kolabs. Ta slova… která zamumlal do jeho trička… Teď už může v klidu umřít.
Yoo omotal své ručky, které měl doteď Jihových ramenou, kolem jeho krku a vyhoupl se na špičky. Otřel líčko a to mladšího a vyhledal jeho rty. Věnoval mu dosti cudnou pusu na rty a chtěl se zpět položit, ale dlaň na tváři ho zastavila. Tentokrát to nebyla jen pusa, ale byl mu věnován hluboký polibek.
Měl v hlavičce sice trošku zmatek, ale věděl že udělal dobře a nakonec se ujistil v tom, že Jiha miluje..
Kwonie zaskučel když se mu pusinky nenápadně vetřel Jihův jazyk. Přestávali ho poslouchat nohy a teď spíše vysel v mladšího náruči.
Sebral nějakou silu a vyhoupl se na Jiha nebo by ještě skončili na podlaze a to pěkně rozplácnutí. Těsně obmotal své nožky kolem toho mužného těla a teď mohl říct, že na něm doslova visí..
Nechal se posadit na linku, rozběhl se ručkama po těle mladšího. Mohl ho už vidět, ale nikdy si nemohl sáhnout a už vůbec ne takhle.. Jen netušil kam chce Jiho až zajít, on totiž nechtěl teď zajít někam dál než byly tyhle doteky. Navíc ještě s nikým nespal, ale to neznamená, že je nějaký puňta! Ohledně intimního života si Yoo oblíbil hlavně jednu věc a to byla.... Provokace.
Jiho se více zapřel do polibku. Nenechal staršího pláchnout, i když to bylo jen jeho milované, skoro nevinné líbání. Dával do toho polibku vše. Tu něhu, ale i dominanci… Dělal přesně to, co mu srdce říkalo, a rozum šel jistým jiným směrem, někam si odpočinout, protože teď rozhodně přemýšlet nepotřeboval.
Tělíčko staršího, vysazené na lince se malinko třáslo, ale věděl, že tento třes je dobrým znamením, a ručky, které šmatrali různě po jeho těle tomu ještě dosvědčovali, sám ho dřímal v náruči, laskal staršího boky, užíval si té skoro až intimní blízkosti… Ale nezacházel dál, než to bylo zdravé… Chtěl si ho celičkého vychutnat po kouskách… Vždyť teď na to už měl času…
"Hyung…" Špitl tiše, jen co se jejich rty rozpojili. Čelo, si jak jinak než opřel o to staršího a vydýchával… Zapomněl na všechno, co mu předtím měl říct, jen spokojeně dýchal a užíval si teploty roztřeseného těla…
Počkat… co mu vlastně měl říct?
Snažil se uklidnit třas svého tělíčka, ale moc mu to nešlo.. Stále v Jihově náruči, přitisknutý na jeho těle si užíval nic nedělaní, takhle by mohl proběhnout celý zbytek dne, jen tak se válet v té příjemné náruči. Schoval tvář do Jihovi šíji. Vdechoval tu specifickou vůni, kterou měl jen on. Jemně mu přejížděl nosíkem po šíji a zároveň se o něj otíral tváří. Otevřel ty svá kukadla jakmile postřehl, že je Zico nějak ztuhlý. Uklidnil se když zjistil proč, pokaždé když se o něj nosíkem otřel objevily se mu na pokožce pralinky.
Potlačil ďábelský úsměv a jen se usmál. Otřel se rty o šíji a hledal citlivá místečka.
To, že jedno našel poznal podle toho jak Jiho zalapal po dechu. Schválně se na něj zaměřil.
"S kým si to mluvil?" Prohodil po chvilce úplně v klidu, jakoby se právě nevyžíval na jednom z nejcitlivějších míst na tom krásném těle...
V rozjímání nad příjemným lechtáním na krku ho probral staršího tichý hlásek. Upřímně by se i lekl, nevšímal si totiž ničeho jiného, než tlukotu srdíčka, které se ze splašení pomalu uklidňovalo, až bylo ve stálém rytmu… Bu-buh… tak uklidňující… ovšem, dech se mu zprudka málem zastavil. Staršího rtíky na jeho šíji byli tak provokativní, plné svůdnosti, provokativní a odvážné. Nikdy by to do něj neřekl.
"Ah…" Vydechl letmě snad až slastně.
" Jo… Jae…" Tím, jak se o něj starší otíral, mu po celém těle pluly všelijaké hormony, možná i mírné vzrušení.
"Máme tam jít." Řekl bez čekání. Musel se uklidnit… Ale Kwon mu v tom dvakrát nepomáhal. Vzpomněl si ale rychle, ani mu to nedalo tak moc velkou práci, jak si myslel. Vlastně nemyslel. Říkal to, co měl na myslí, ale naštěstí ne přímo to, nad čím přemýšlel v hlubším rozmezí, ale rozhodně se mu nechtělo jít uklízet… Už se zmiňoval, jak nesnáší uklízení?
Kwonie se odtáhnul od Jiha a zakřenil se na něj, přičemž ho líbnul na tvář. "Tak to bychom tam měli jít.." Odsunul mladšího od sebe a slezl z linky. proklouznul kolem něj a odťapal si do ložnice.
Těšil se na Jaehya, netušil proč, ale prostě se těšil. Třeba mu řekne o něm a Jihovi… Nebo by mohl opět vyzvídat co bylo včera. Všimnul si tam totiž toho blonďáčka… Teda než museli odejít.
Třeba se Jae nějak posunul se Zelem nebo taky s Minhyukem…
Prohledával skříň a nemohl se rozhodnout co na sebe. Nikdy se nemohl rozhodnout co se týká oblečení, není přece ženská! Nakonec vytáhl jen rifle a černé triko a hodil to na postel.
Vůbec ho netížilo, že nechal Jiha v kuchyni stát jen tak a odkráčel si jakoby nic. teď si uvědomil, že tam nechal tu snídani! No, tak si holt počká až se dooblékne...
Jenom koukal jak mu utíká. Bylo to tak rozkošné ťapkání, až skoro hopskání. Teď mu jako vždy připadal mladší, než je on. Byl rozkošný.
Jiho nad tím jen zakroutil hlavou a zasněně se díval do chodby, kde zmizel Ukwon. Měl při tom takový zamilovaný úsměv, a taky měl proč. Mohl už neskrývaně a právem. Mohl by snad milovat někoho jiného?
Se stejným úsměvem se odlepil od linky, kde předtím seděl Kwonnie, a on se tam jen ledabyle opíral. Otočil se směrem k ní a podíval se na nedokrájenou zeleninu. Nejradši by ho opět šel překvapit svou přítomností, ale rozhodl se ho aspoň v klidu nechat obléknout a sám se pustil do dokrájení zeleniny. Aspoň k něčemu bude, když ho tady Kwon pořádně nikdy nenechal nic dělat, takže si to i užíval.
Yoo doťapkal zpátky do kuchyně a nestačil koukat. Jiho už byl usazený u stolu a čekal na něj. Na stole byla perfektně nachystaná zelenina, talíř s vajíčky, káva a dokonce i džus. Připadal si na chvíli jak v nějakém filmu.
Usadil se ke stolu, nachvilku bylo mu líto to jíst, ale opravdu jen na chvilku. Zakručelo mu v bříšku a to se s konečnou platností pustil do té úžasné snídaně.
Všiml si, že Jiho neudělal zatím ani jeden pohyb. Koukl na něj a málem zapomněl jak se dýchá. Tak zamilovaný a hluboký pohled. Proč si toho nevšiml dřív? Proč si nevšiml jak krásné má Jiho oči?
"Nebudeš jíst?" Na to jen uviděl jakési pousmání a mladší se taky pustil do jídla. Stočil svůj pohled zpět na talíř, kdy mu začaly žhnout líčka?
"Tys mi vzal RAJČE!?!"
Nečekal dlouho a Kwonnie už převlečený stál s ním v kuchyni. Jen zvládl vše dát na stůl a posadit se, takže nemusel ani vyčkávat, až se Kwon dostaví. Slušelo mu to. Tohle byl ten jeho takový osobitý styl, nikdy se totiž žádného pořádně nedržel.
Kručení staršího bříška ho donutilo vykouzlit úsměv. Jak moc rozkošné to bylo! Klidně by si ho dokázal představit jako jahodku obalenou v čokoládě a ještě pro okrasu aby se neřeklo měl šlehačku… A teď už jen sníst.
Po kratičkém dotazu se konečně chopil příboru a začal jíst. I tak by si radši dal U-Jahodku než to rajče.

"Yah!!! Nene!!! Už tam bylo skoro nakrájený!" Snažil se bránit, ovšem Kwonuv obličej a očka do trojúhelníčků mu jistým způsobem naháněli strach a cukrovku v jednom. Tak rozkošný!!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | 22. července 2015 v 19:11 | Reagovat

Tak konečně se ve vztahu posunuli kousek dál. Jsem moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama