close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

wish | 1. díl |

13. července 2015 v 15:31 | Lady Psychotronia |  wish
wish | 1. díl | 1032 slov | for Bajůů cos' that was yours wish|


Yooo freaks! Víte… psala jsem, že to zatím vydávat nebudu… Já vážně nechtěla, ale… tak nějak mi přišlo že jen tři povídky jsou pro mne na psaní strašně stereotypní, takže… je to tady… Naprosto netuším, na kolik kapitol to vidím, ale přes dvacet to bude určitě :D

A omlouvám se za Taehyunga… Je to přeci jen smíšenina mne a taky… jednoho kluka z mé školy, který se zabil v únoru… Ani jsem ho pořádně neznala, ale v tomhle příběhu hraje velkou roli, protože jinak bych asi nevěděla, jak odůvodnit Taeho stavy… takže… doufám, že vám to bude líbit, budu ráda za komentáře a názory, jak se vám tato taková úvodní kapitola bude líbit, v další se toho už snad stane více ^^

Jo a pro umřesnění, kdyby to někdo nepochopil, to co je kurzivou,jsou zápisky v Taeho deníku.

~byeeeeee
Pozorovat ho, jak tiše sní svá tajná přání ve sladkém a opojném poryvu spánku, bylo lepší než extáze citů, kterými byl zahlcen dennodenně. Nechápal je. Nechápal ani jeho… Toho muže, který si jej vzal k sobě, aby jej ochránil od nebezpečí hrozící všude okolo. Nebylo vlastně co chápat. Ten muž musel být blázen, a říkal si to už od začátku. Kdo by si vzal k sobě chlapce, který byl jen dalším z mnoha, kteří zůstali na ulici? Rozhodně to musel být blázen, ale čas, který s tím mužem strávil, byl více než příjemný. Cítil se opět chtěný a toho pocitu se velmi obával, protože každým tímto pocitem se přibližovalo to, co se stalo vždy. Na konec byl opět sám na ulici… Na pospas krutému světu, který tím okamžikem ihned ztratil barvy a byl černobílým odrazem jeho duše… Ty krásné barvy mu vždy někdo vzal, stejně jako mu rvali srdce z těla, kdykoli se od něj ti hodní oddělili a stali se démony v jeho malém světě. Těmi, kteří ničí všechny sny a přání.

Taehyung na chvíli zvedl hlavu od svého deníku a zamyšleně se zakousl do propisky. Seděl v prostorné třídě, kde bylo poměrně ticho, ale on nikoho stejně nevnímal. Sluchátka mu to zakazovali, a proto jen psal a psal. Psal to, co měl na duši, ale aby to tolik nebolelo, nebo aby to snad někdo nerozluštil, vše psal do jednoho příběhu… Příběhu podle jeho života, kde lidé odcházeli tak rychle, jako i přišli. Zůstalo jich jen pár, a ti by ho ani nenechali odejít… To ti jiní odcházeli. Ti, se kterými chtěl ochutnat ty tak krásné řádky lásky, které jemu ke čtení ve vlastním životě nebyli dopřány, možná i odepřeny.

Nebylo tady nic jako dobro, všichni nakonec byli ti zlí. Nechápal jejich zlé úmysly, ani je chápat nechtěl. Co kdyby se poté dostal na jejich stranu a dělal ostatním to samé? Zůstal by nevinným a čistým? Neposkvrněný hříchem? Stačilo, že ležel v náručí nádherného muže, kteréhož jméno mu bylo stále zatajeno. Nesměl se k němu a jeho krásnému obličeji upínat… Dříve nebo později to všechno skončí… Byla to jen otázka času, kdy jej jeho plachost přestane zajímat… Nebude se mu líbit ani stydlivost, s jakou si počíná… Bude pro něj odpad.

"Taehyungie~" Ozvalo se z lavice před ním, ale on slova svého staršího kamaráda slyšet nemohl. Hudba byla silná věc, a on ji miloval stejně jako svůj příběh. Nehodlal se jí vzdát. Je jeho…
Blondýn do mladšího jemně šťouchl prstem a to už reagoval. V rychlosti si vyndal sluchátka a koukl na svého hyunga. Počkat… nesedí jeho hyung snad dál od něj, v prostřední řade skoro ve předu?
"Namjoon-hyung?" Otázal se nesměle hnědovlasý s zkoumal, kde je učitel, zda by je snad nemohl přistihnout v tom, jak si povídají, nebo že snad Namjoon sedí úplně někde jinde, ale učitel nikde nebyl. Byla přestávka a on si toho ani nevšiml. Jako vždy… Byl až moc zabraný do psaní svých myšlenek, do toho, aby zapsal co se stalo v poslední době… aby si svět přetvořil k lepšímu světlu, které bylo tak jiné pro ostatní, kteří jsou až moc normální na Taehyungovo přemýšlení.

Namjoon se jemně usmál, tak jako to dělal posledních pár měsíců a koukl po Taeho rukopisu. Jak jinak… Co jiného by také měl v hodinách dělat? Hlavně tak nudných, jako je fyzika. Stál pevně za svým názorem, že mu to stejně k ničemu nebude a nikdo mu to nevyvrátil, protože jemu to opravdu k ničemu nebude, jako mnoze jiných lidí.
"Zase jsi mimo?" Jako kdyby sám Namjoon neznal odpověď, ale lepší bylo se zeptat, jestli vůbec bude mít cenu s Taehyungem mluvit, pokud je mimo, je možnost že vůbec odpovídat nebude, pokud není, je to v pořádku…

Taehyung byl velmi zvláštní osobou. Měl velmi zvláštní původ, se kterým si vzal i spoustu špatného, jako třeba dědičné deprese. Neměl to jednoduché… Ačkoli občas působil opravdu šťastně a vesele, v jeho očích se zračil smutek a opar z prášků. Nebyl to on, ale jen málo lidí to poznalo a byli to ti, kteří ho znali ještě dřív, než u něj začala puberta. V té době se mu i nepravidelně převracel život vzhůru nohama.

"Jsem v pořádku." Odpověděl tiše Tae směrem k hyungovy a zaklapl deník, skoro nepoznatelně se při tom ještě usmál. Na to, jak moc se do psaní zabral byl v pořádku… Ani nevěděl, jak ty stavy, kdy nevnímal nazvat. Namjoon jim říkal úprk, jiní tomu říkali jen zasnění, ale spíše dával na tu Namjoonovu verzi, protože doopravdy utíkal před tím, co ho čekalo v pravém životě, utíkal od bolesti, utíkal od jeho vlastních psychických stavů, které pro něj byli asi nejvíce nebezpečné. Nejnebezpečnější než všechny nástrahy světa.

"Tak to se můžeme jít najíst s ostatními." Zazubil se Namjoon a i s věcmi, které si se sebou přinesl ze své lavice se postavil, a čekal na stále lehce zasněného V'ho, který si pomalu sklízel věci z lavice, než byl připravený jít s ním za ostatními. Musel se ovšem trošku probrat… Neměl rád tenhle stav, když je myšlenkami na půl ještě tam, ve svém vlastním světě, a z části už tady, ve světě, kde ani v nejmenším nebyl spokojený…

"Povídej mi něco, Taehyunggie." Šprtl do jeho žeber Namjoon, když šli chodbou kde bylo spoustu žáků z jejich školy. Všichni se chystali buď už domů, nebo do jídelny, kam měli namířeno i oni. Tae se jen podíval z pod ofinky na vysokého blondýna. Co by mu měl povídat? Nic nového se od rána nestalo… Ale, na pár detailů ohledně toho, co se má stát zapomněl.
"Um… Má přijet brácha z Busanu…" A Namjoon se rozzářil.
"To je skvělý. Neviděli jsme ho všichni dlouho." A Tae jen s úsměvem přikývl. Stýskalo se mu po bratrovy a dokonce se těšil. Vždy mu svým úsměvem a dobrou náladou, kterou před více než půl rokem ozářil taky, zvedl náladu. Bylo to dlouho… Ale zase… Namjoon mu ho tady hodně nahrazoval. Byl to právě on, kdo se s ním dokázal bavit, ačkoli byl v jedné z těch hlubších depresí. Byl to on, kdo jej z nich také dostával, i když nemusel... Namjoon byl něco jako anděl jich všech… Protože Taehyung ho ve svém světě jako anděla viděl.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karis | E-mail | Web | 13. července 2015 v 19:28 | Reagovat

Yah yah. To vypadá na hodně smutnou povídku... Už od prvního dílu..
Ehhhhhh. Nevím proč, ale mám z toho takový zvláštní pocit.
Ale líbilo se mi to.
A těším se na další díl, jen doufám, že celá ta povídka nebude tak smutná a že Taehyung nebude moc trpět. A cože se mu to stalo v dětství?
Hah. Docela vážný komentář tohle...
(I'm sorry ^^)

2 ladypsychotronia | Web | 13. července 2015 v 20:47 | Reagovat

[1]: No, ono to bude takovým svým způsobem smutné a nepůjde jen o Taeho, přeci jen pořád jsou tady i ostatní členové a tak... Tae vlastně bude po celou dobu příběhu šťastný a šťastnější, protože jeho týrat... ne to by jsem dlouho nevydržela ^^
A v jeho dětství se nic moc nestalo, jen ta puberta ho proměnila, takže hehe :D

A neboj, jsem ráda, že je to pojato vážněji, protože tohle není s mou citovou vazbou jako kitty, aby se dalo vtipkovat, takže spíš děkuji ^w^///

3 Hatachi | 13. července 2015 v 21:38 | Reagovat

Je to zajímavé. Líbí se mi to. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

4 Natalii | Web | 14. července 2015 v 10:51 | Reagovat

Je to moc dobře udělané!:) Moc se mi líbili ty jeho zápisky do deníku :3 , rozhodně v tom pokračuj ^^ vypadá to slibně a já se určitě těším, co bude dál!:)
A přesně tak, Taeho nám dlouho trápit nemůžeš ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama