29. července 2015 v 19:00 | Lady Psychotronia
|
wish | 4. díl | 888 slov | mianhae TTT-TTT |
Yo! Já vím… trooošku pozdě… a taky troooošku kratší… ale v poslední době (těch deset dní a od kitty sedm?) mi prostě nějak nejde psát… a jsem unavená… musím chodit spát dřív než ve čtyři ráno… protože se snažím něco zplodit buď na papír nebo do počítače… Je to obtížnější než se zdá, když se vám klíží oči… no nic.
enjoy, don't forget to leave comment down below or stars, love yourself, cos' i love u all… ♥
Ale když viděl strach v jeho očích, už sám neměl ten samý pocit, který cítil kluk před ním. Nebál se ho… Viděl to zoufalství, bolest a odtažitost. Viděl jeho pravé já jen díky tomu, že právě jemu se do očí podíval… jen jemu a nikomu jinému. Věděl, že potřebuje to samé, po čem v dávnějších chvílích prahnul i on sám. Potřeboval přítele.
Taehyung vzhlédl od bloku a podíval se na ostatní. Dnes si šel sednout rovnou s nimi, neměl náladu na to být sám, což neznamenalo, že ale bude mluvit, a kluci na to byli zvyklí, nenabádali ho, jen se bavili mezi sebou a byli rádi, že je jejich kamarád aspoň v jejich přítomnosti a neutápí se někde sám, jako to měl často ve zvyku. Nevyvaroval se ale občasným dotekům, kterými ho obdařili, jako třeba jejich nejmladší, Jungkook. Rád Taehyunga objímal a vždy to ospravedlnil tím, že Taeho pohled si o to jednoduše říká, tak ho neodstrkoval, a byl i za něčí tělesné teplo rád. Vždy zažíval chlad, protože si k sobě nepouštěl nikoho jiného, než tyto blázny. Yoongi byl pro něj v životě samozřejmostí, Namjoon byl zase jeho přítelem a dokázal se moc dobře vžít do Taehyungovy situace a byl jeho spolužákem… A Jungkookie byl už od začátku sám a jednoduše ho nemohli nechat odseknutého od toho, co normální puberťáci dělají, proto si ho k sobě vzali. Aspoň nebyl sám, protože v jeho ročníku nebyl nikdo, kdo by ho oslovil, a Kook zase neměl za potřebu se tam s někým vybavovat, proto vždy končil s nimi… Bylo to tak správně, Tae si to myslel, ačkoli tady něco scházelo… něco co ztratili a nikdo jim to nemohl vrátit. Nebo jeho?
Oči vždy prozradí vše, není možnost od toho uniknout. Pokud dokud uvidí, co je v jeho očích, porozumí mu, proto nesmí jeho oči ztratit, nesmí je nechat se dívat jinam, nebo se stranit těm jeho.
Tuhle myšlenku si bude muset později jisto jistě zapsat, teď chtěl ale poslouchat konverzaci ostatních.
Namjoon si už před chvilkou všiml, že Taehyung přestal psát a poslouchal je. Yoongi se zrovna s nejmladším dohadoval o nějaké hře, nebo hrách? Neměl ponětí, ale sledovat staršího rozzuřený roztomilý obličej bylo něco dokonalého, ale někdo je musí usměrnit.
"No tak, no tak! Ještě se kvůli tomu požerete!" A Přitáhl si Yoongiho do náruče, posadil si ho na klín a opřel si jeho ramínko o hrudník. Tady ztichne. Ačkoli se to někomu nemusí zdát možné, protože Yoongi nevypadal jako někdo, kdo by se nechal ovlivnit pouhým objetím, ale bylo to tak. Okamžitě utichl a vrhl na Namjoona jeden dotčený pohled. Tohle nebylo ani trošku fér. Měl pravdu. Kooki je ještě mládě, nemůže vědět to, co o hrách ví on. Má větší zkušenosti sakra!
Yoongi se ještě naštvaně zavrtěl aby našel lepší úhel na sezení, ale vzdal to. Namjoon ho držel pevně.
"By the way, máme nového spolužáka." Namjoon ještě z principu změnil téma, aby náhodou Kook nevyprovokoval další možnou hádku. Sice to s Yoongim nazývali "přátelské vyměňování názoru" při kterém Jungkook schytal i pohlavek, ale prostě to bylo jejich obvyklé hašteření.
Taehyung zpozorněl. Věděl, kam tím Namjoon mířil.
"Jmenuje se nějak Park něco…" Ve skutečnosti si jeho jméno pamatoval, ale chtěl trošku pošťouchnout Taehyunga, když s ním teda už nováček sedí.
"Park Jimin." Taehyung ale nechtěl nijak více mluvit. Možná že už zaznamenali, že o něm něco napsal, protože Jiminovy oči byly vážně jedinečné… Bylo v nich vidět tolik… Taehyung aspoň viděl co v nich je… Valná většina to neuměla… Aspoň k něčemu jsou ty deprese Taemu dobré… umí díky nich číst v lidech jako v knížkách.
"Slečna Lee ho posadila vedle Taeho." Tae, aby ho dál nikdo neotravoval opět otevřel deník a zapsal si svou předešlou myšlenku, ale stále poslouchal. Nenechal si ujít ani jedno slovo které řekli.
"Vypadá strašně vystrašeně a měl problém jen o sobě něco říct. Chudák… Tae mi řekl že i když jen vedle něj seděl, byl až moc ostražitý a… prostě se bojí. Tak mě napadlo, jestli se k nám nepřidá další zraněná dušička…"
"Yah! Jsem já nebo ty nějaká zraněná dušička?!" Rozčiloval se Yoongi. Necítil se jako kdyby byl nějaký deprimovaný, nebo moc samotář. Prostě jenom neměl rád lidi!
"Hyung… myslím, že všichni jsme ještě dost zranění…" Šeptl Kookie tichounce, jak o tom nerad mluvil, ale to asi každý z nich a Taemu to radši ani připomínat nechtěli… Jeho stav se od té doby v celku zhoršil a když už aspoň trošku vypadal, že se vrací do normálu, neměli by mu to připomínat… Nechtěli si to připomínat.
Ovšem Namjoon nechtěl nikoho nechávat v nastalém tichu, které jejich ještě před chvilkou opravdu hlučnou skupinku ani neznalo.
"Tak co? Tae? Pozveš ho k nám?" Usmál se na něj mile a drcnul do něj loktem.
"Já ho nikam zvát nebudu. Jestli mě osloví tak možná." Zamumlal skoro neslyšně, ale přesto přemýšlel, jestli to nebude náhodou Namjoon, kdo to všechno zařídí. "Stejně to víc ocení od tebe. To tys ho zachraňoval před Lee-ovou."
"Pravda… Tak to zas bude na mě." Jako kdyby si chtěl stěžovat. On byl prostě jejich strážný anděl, jejich hyung, až teda na Yoongiho… Ale i tak se o ně staral víc než Yoongi a pomáhal… Nebýt jeho, asi by se nevzpamatovali z jejich ztráty… ale jednou se přes to musí přenést každý a držet si v paměti jen to nejlepší.
Vidím dobře Shinee, na tom dessu? :D nebo si to zase s někým pletu? :D už jsem moc unavená... XD
Jinak, něco mi v té povídce asi uniklo, ale, co se tam stalo? Jaká ztráta? Taehyunguv přítel? Or what?! I just wanna knoowwww T_T :D
Aigoo, bylo to hezky napsané, jen... Sakra, já jsem divna. Vadí mi tam ten Kook arghh >< Taehyung a Kook, Taehyung a Jimin. Tohle mi prostě nejde dohromady._. :D
Ale jak se hádali kvůli těm hrám. Ano Yoongi, jen mu dej! Máš mnohem více zkušenosti :"D omg já tady chytla výtlem až jsem málem spadla z gauče :D moc povedené a i se těším na další díl ^^