11. srpna 2015 v 8:53 | Lady Psychotronia
|
V bezpečí našeho pokoje. | markson | got7 | 1027 slov |
heeeey guys.
Jsem asi právě teď mimo město a tohle je přednastavené. hehe juhuuuuuuu
Víte… na markson jsem četla zatím jen depresivní příběhy, ale to neznamená, že se mi to nelíbilo! Ale zabíjet mi Marka… yah…
Nejsem sice fanoušek Got7, ale miluju markson a patřím do #jark fandomu. Ani nevím jestli to existuje :D
Takže… Its Markson or never! Yep Jackson, you got this shiiiiiiiiiit…
update 22. 10. 2015
Cítil ty letmé doteky na svých bocích, stejně jako jeho pohled na obličeji. Nebylo to nic neobvyklého, byl už zvyklý. Tyto tiché chvilky a doteky s největší opatrností, jemností a láskou nebyly nic neobvyklého ani nechtěného. Miloval je. Věřil, že i Jackson si užívá toho, že se může dotýkat jeho těla, bylo o tolik jiné, než jeho vlastní. Oproti němu byl drobný, vyhublý a vypadal bezbranně, ale on byl jiný. Jacksonovo tělo bylo tak krásné… Ztrácel se v jeho objetí a měl důvěru v to, že u něj se mu nic nestane. Možná nebyli ani jeden dokonalí, ale nevadilo jim to. Jeden mluvil, druhý poslouchal. Občas se nepohodli, ale vždy to vyšumělo, protože to nebylo většinou nic vážného. A poté tady byly tyto chvíle.
Mark pootevřel své oči, a podíval se na něj. Jacksonovy oči byly stále ospalé, ale to co v nich viděl, nedokázal pořádně popsat. Ty city, které se v nich odráželi, chovali k sobě navzájem. Nikdy je neřekli nahlas a nikdy je nejspíše ani neřeknou nahlas, aniž by o tom dlouho přemýšleli. Nebylo to třeba. Vědět to bylo to hlavní.
Mark sledoval, jak jeho dnes ráno až moc tichý přítel zvedá dlaň, aby mohl pohladit jeho tvář. Jackson nikdy neváhal, co se tohoto týkalo. Jeho doteky byly dokonalé… Možná vypadal jako neohrabané tele i se tak někdy choval, ale co se týkalo tohohle, byl úplně jiný. Opatrný a zdrženlivý. Mark nebyl jediný, kdo viděl v očích vše, co se v nich jen zalesklo. Nesměl na něj zbytečně tlačit, Mark si musel určit vlastní tempo, ale přesto tady bylo to napětí sálající z nich obou.
Starší svou dlaň položil na tu Jacksonovu, který jej palcem hladil po líčku, ale jinak dlaní nijak nepohyboval, jen se na něj tiše koukal a obdivoval jeho krásu. Mark byl rozkošný ve všem, co se ho týkalo… Jeho oči, rty, nos, chování, bylo to celkem jedno, ale nikdy neviděl krásnějšího člověka a lidé mohli říkat co chtějí, Mark byl a je pro něj nádherný a jen jeho. Nevadilo by se mu na něj dívat do konce jejich dnů. Užívat si hebkosti jeho pokožky, topit se v jeho očích… S Markem to najednou všechno připadalo jednodušší a svět o mnoho krásnější. Dokud je tady s ním, v jejich pokoji, vše je tak jak má být. Jejich pokoj byl něco jako jejich malý vlastní společný svět, ve kterém byli jen oni dva. Žádné trable, žádní lidé, žádný problém či povinnosti. Jen oni dva a nikdo jiný.
Mark sledoval Jacksonuv nepřítomný pohled. V poslední době, když byli sami, byl tichý, tišší než předtím, když si zalezli k sobě a jen leželi na posteli a užívali si přítomnosti toho druhého. Ale kdo by potřeboval slova, když jsou tady ty doteky, pohledy, úsměvy a pocity? Tohle ticho nebylo tak tíživé ani trapné, jako tomu bývalo na začátku, když ani jeden nevěděli, do čeho jdou, jaké to v budoucnu. To bylo jiné, ale teď si ani jeden nestěžovali, že nemluví. Takto to mělo být a nijak jinak. Ať si kdo říkal co chce, takhle to bylo správně.
Starší se jemně usmál, když Jacksonovy prsty přejely po koutku jeho rtů. Tak krásný a magický úsměv, který uměl vyčarovat na rtech, které by s radostí znovu ochutnal. A proč ne? Mark je tady a nic nikdy nenamítá, co se líbání týče… Tak proč se zdráhat?
Jackson se bez meškání zvedl na loket a nahnul se nad Markovu tvář. Ještě malinkou chvilku zkoumal jeho obličej, od očí až ke rtům, na které jej poté nenáročně a s láskou políbil. Byl to jen malý polibek, který se proměnil v líbání. Rty obou se střetávali v neurčených intervalech a jazyky se o sebe líně otíraly. Tato rána byla požehnáním pro oba a dokonalým začátkem nového, brzy velmi únavného dne.
Mark přebral kontrolu nad situací a mladšího zatlačil do matrace, tyčící se nad ním jak kočkovitá šelma, stále si kradli polibky ze rtů toho druhého a Jackson ho nechal dělat to, co jen chce. Nechal ho prsty přejíždět po jeho těle. Laskat každý kousek světlé kůže, lehce kousat do spodního rtu… Ale potom se odpojil. Mladší na něj pohlédl. Nebyl naštvaný, nevyčítal mu zdráhavost, jen na se díval s překvapením v očích. Mark se usmál. Jako vždy se divý, ale neřešil to.
Jen jednu nohu přehodil přes tělo na posteli a usadil se na jeho bříšku. Stále bylo ticho, slyšet šel jen dech jich obou. Oči jim jiskřily a říkaly vše potřebné…
Mark vzal mladšího dlaň, která byla položena ledabyle na posteli. Nevěděl co dělá, bylo to prostě něco, co viděl v jeho očích, nehodlal mu to odepírat a sám by to rád okusil. Zajel s Jacksonovou rukou pod své tričko a pomalu ji vedl směrem nahoru. Vnímal celým tělem, jak mu mladšího prsty přejíždí po nahé kůži, laská její jemnost a vyvolává mu husí kůži. Vyhrnuje tričko stále výše a výše a Mark přestal jeho dlaň navigovat, jen si užíval mrazíku, který mu běhal po páteři. Nikdy nechtěl opouštět jejich pokoj. Chtěl, aby Jackson zůstal navždy jen s ním, takto tichý, jemný, jen jeho, nikoho jiného. Tady byl totiž jeho Jackson. Ne ten Jackson, opička pro fanoušky, showman, naprostý blázen, ale přesto hodný, pozorný a milující, citlivý a stydlivý…
Jackson za malou chvilku přidal i druhou dlaň a začal hladit staršího bříško skoro totožně jak mu to ukázal on sám. Jeho kůže byla tak hladká, bez jediné chybičky. Vystupující žebra ani neubíraly na kráse, jen podtrhovala staršího křehkost a zranitelnost.
Místa, na která právě teď sahal nebyla nikým nikdy laskána, nikdy si nepomyslel, že právě jeho kamarád, milenec a tichá láska, mohl být i jeho tajným úprkem z přítomnosti. Nikomu ho nenechá, nikdo mu ho nevezme, protože oni se sem vždy vrátí a ztratí se v čase. Spolu, nikdo jiný nemá přístup, jen oni dva a oba to až moc dobře věděli. Nikdo je nerozdělí, dokud se sem budou vracet. Vždy se sem vrátí.
Mark i přes svůj požitek z těch doteků koukl po hodinách… za pár minut mají oficiálně vstávat a vrátit se do reality. Nechtěl. Nechtěl čelit náročnému dnu s ostatními… chce tady zůstat…
Sehnul se k mladšímu a věnoval mu polibek na rty. Dlouhý, procítěný a milující, až vyrazil dech i sobě. Jednoduše ale nechtěl pryč, ale ta myšlenka, že se sem vrátí a budou pokračovat v cestě ve svém malém světě... tohle byla malá útěcha…
"Budeme muset jít…" Zašeptal mladšímu do rtů. Jackson měl stále zavřené oči a klidně oddechoval. Věděl to, ale nechtělo se mu, stejně jako staršímu, ovšem budou muset.
Jackson věnoval ještě jeden polibek svému andělovy a pohlazení po jeho těle a tváři. Usmál se jak nejněžněji mohl a Mark se položil na postel, aby mohl vstát.
Neradi opouštěli bezpečí jejich pokoje, ale jako vždy se sem spolu vrátí a nebudou šetřit doteky a polibky, jak to oba dva milovali.
Je to moc hezký😊💜