close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

wish | 5. díl |

12. srpna 2015 v 20:35 | Lady Psychotronia |  wish
wish | 5. díl | 1199 slov |



helloooo~
řekla jsem si, když tedy všichni jeli na chatu grilovat, a mě by nejspíše z "vůně" masa nebylo zrovna dobře a jen bych jim vyčítala pohledem, co za nebohé zvíře musel někdo zabít, aby se oni najedli, jsem se vymluvila u tatínka na nevolnost, která mě pochytila už včera, když jsem byla na koupališti a viděla, jak tam lidi jí jakési další maso a dopsala velmi obtížnou část wish, která je veselá, Jiminovy z toho pleská srdce… a opět se nepláče… No a mám šíleně moc psací náladu, takže zítra dle mé nálady uvidíme, jestli se náhodou neobjeví nějaká kočička nebo Namjoon v L.A strachy bez sebe, co dělá jeho malý anorektik v Korei…
Lučím se freaks… mějte se ^^

jo a buďte rádi… tohle mělo vyjít až zítra :D

Jen co se Taehyung a Namjoon dostali ke své třídě, jelikož za pár minut mělo zvonit, nebyl to jen mladší, který se vydal ke své lavici, ale právě i vysoký blondýn. Nebylo to nic, co by ovšem Tae neočekával. Byl to přeci jejich nápad a Namjoon se do něj jednoduše pustil. Jen pohled na toho kluka mu říkal, že se k nim bude až moc hodit. Přeci jen… je nový a nevypadá, že s lidmi v životě vycházel dobře. Takže bude nejlepší, když se bude držet v jejich přítomnosti. Tam se mu nic nestane, nikdo si na něj nedovolí, stejně jako si nedovolí na nikoho z jejich skupinky… Namjoon by je buď dilomaticky nebo i fyzicky utnul… podle situace.

Tae se tiše posadil na své místo aniž by o jejich nováčka zavadil pohledem a zavadil o svůj deník, který si položil na lavici. Nechtěl se na nikoho dívat, jen prostě bude tiše poslouchat jako vždy… teď neměl náladu ani psát… možná v hodině.
Namjoon se ale posadil na volné místo před Taeho lavicí, blíž k Jiminovy, takže do uličky a mile se na mladíka usmál. "Ahoj." Oslovil ho a musel se usmát, když mladík sebou trhl a koukal na něj jako na strašidlo. No… věděl, že není nijak moc pohledný, nebo se spíš nerovnal ideálu obvyklé krásy, ale zase nevypadal tak strašně, aby se ho tak lekl.
"Já jsem Namjoon." Znovu se usmál, když měl mladíkovu pozornost a podal mu ruku. Jimin na něj i nastavenou dlaň chvíli hleděl. Tenhle kluk byl… Vypadal šťastně… a to mu strašně moc záviděl. Ale stejně mu chtěl poděkovat, tak proč se i neseznámit?

Sice váhavě, ale stiskl jeho ruku a menším, opravdu ostýchavým úsměvem. "Jimin." Odpověděl mu tiše, než svou dlaň opět stáhl a začal zkoumat stůl. Prostě neměl rád, když se na lidi musí dívat, a oni se dívají na něj. Předtím to i snesl, protože to se ještě nebál na někoho dívat, aniž by o sobě něco prozradil.
"Já… díky za to předtím…" Špitl a po očku se na blondýna podíval.
"Nemáš vůbec zač." Namjoon se poškrábal na zátylku, jak přemýšlel, jak s Jiminem jednat. Zdálo se, že to nebude jednoduché, ale rozhodně to bude lehčí než s Taehyungem. S tím občas uměl zacházet jen Yoongi, do které ho by to nikdy neřekl. "Slečna Lee je… hold až moc optimista." I když to byl Namjoon, byl celkem nervózní. Tenhle kluk byl… zatím dost zakřiknutý, ale to by se mohl spravit celkem rychle. Vždyť Kookie takový byl taky a teď jaké dělá blbosti?
"A jsem zvyklej zachraňovat i Taeho." To ovšem neměl říkat, protože dostal právě Taeho sešitem matematiky přes hlavu.
"Au-! Za co to bylo?!" Zafňukal Namjoon, ačkoli ta rána nebolela… spíš bolela jeho účes.
"Že meleš blbost!" Okřikl ho Tae s pobaveným pohledem a malým náznakem úsměvu na rtech.
"Tak máš mluvit sám!" Obořil se na něj trošku pobouřeně Namjoon a Tae mu věnoval jeden velký zubatý úsměv, až to Namjoona zaskočilo.
"Wow… Já myslel, že už neumíš používat mimické svaly." Nadzvedl jedno obočí a zkoumal mladšího. I jeho oči se smálli… Tohle… jeho úsměv neviděl tak dlouho… velmi dlouho, protože ačkoli se snažil usmívat, jeho oči se neusmívaly.

"Namjoone, na místo." Ozvalo se ode dveří a jmenovaný jen protočil oči, a nezapomněl se ještě usmát na Jimina, který taky vypadal pobaveně. Ještě se podíval po Taehyungovy, který teď vskutku vesele špulil spodní rtík a ještě k tomu na něj stále mířil sešitem.
"Dopověz mu to." Mrkl na Taeho a opravdu se jal přemístit na své místo, a stejně to bylo na něm… musel to nováčkovy říct, ale že by se mu chtělo, to nikdo říct nemohl. Úsměv mu na tváři povadl a očka ztratila ten lesk, který ještě před chvilkou jiskřil v podobě malých žároviček v rozjařeném a veselém Taehyungovy. Nebál se ho, kdo by se bál zamlklého nováčka, který navíc vypadal jako odkopnuté štěňátko na ulici? A navíc s tímhle obličejem, který v rozkošnosti mohl konkurovat Yoongimu, ale to se neodvažoval byť jen slůvkem zmínit před Namjoonem. Asi by ho za to snědl, protože jeho Yoongi je jeho všechno. Bál se o ně… nechtěl přijít anděla ani o velmi blízkého kamaráda už od dětství… Namjoon koukal na staršího jako na zázrak, ale i to mohlo skončit, ačkoli by to nechtěl ani jeden… Ti dva byli něco stálého, něco, co jen tak nedokázalo rozdělit, dodávali sílu jak Jungkookovy, tak i Taemu, který jejich podporu a pozornost potřeboval, ačkoli se o ní nežádal ani neprosil… neuměl to.. Už nebyl to malé rozjařené děcko co se svými bratry a kamarády běhá po venku a směje se každé klukovině, co spolu s kamarády provedli…

Tae se nechtěl vůbec ozývat, ale Namjoonuv pohled ho přesvědčoval, že to pro všechny bude lehčí… Byl si jistý, že Jimin nedokáže zaplnit tu obří díru v srdcích všech z jejich skupinky, hlavně jeho ne, ale mohl by jim pomoct… Doopravdy pomoct. Ani nahradit jej nedokáže, ale stále tady byla ta možnost, že jednou to konečně přebolí. Nezapomenou, to by nedokázali, ale můžou tak klidně vzpomínat s úsměvem na tvářích.

"Umm," pokusil se Jimina na sebe upozornit na svou přítomnost zamručením, a ta stále vylekaná očka na něj upřela překvapený výraz. Taehyunga o vždy donutilo přemýšlet, jaký je Jiminuv příběh… Nebude asi psaný a převracený do jiné reality jako ten Taeho, ale určitě bude více než zajímavý. "Měli jsme s kluky takový nápad…" Promluvil k hnědovlasému chlapci tiše, aby náhodou nevyrušili vyučujícího, který něco mumlal u tabule a zapisoval téma dnešní hodiny.
"J-jaký?" Jiminovy oči se rozšířily v otázce a překvapení. Netušil, že Tae dokáže mluvit k někomu i sám od sebe. O přestávce o slečna sedící sama před jeho a Taeho lavicí informovala, že moc nemluví a má úlevy kvůli jistému problému. Jaký je to už mu neřekla, prý se o tom radši moc nemluví.
"Jsme taková skupinka… Lidi jako ty, já a Namjoon… Prostě jiní." Tae se odmlčel a koukl jiným směrem. Pohled do jeho očí bolel.. "Napadlo nás, jestli bys… no… nebyl tam s námi."

Pokud si Jimin myslel, že by na této škole mohl zůstat sám jako to bylo tomu i předtím po jednom z těch nepříjemnějších zjištění, asi se pletl. Nechtěl se moc k nikomu plést, chtěl těch pár let do maturity přežít sám, možná s jedním chlapcem, který seděl vedle něj a stále něco sepisoval. Možná by někdy prohodily pár slov, a Tae by se potom někam ztratil s tím sympatickým blondýnem, jehož úsměv a pohled značil to, jak moc dobré srdce má… Ale oni ho přizvali k sobě… Kluka o kterém naprosto nic neví, snad jen jméno, a že se bojí byť jen o někoho zavadit pohledem. Kluka, který sám sebe vyřadil ze společnosti a možnosti na přátelství…
"Já… bu-budu moc rád." Vysoukal ze sebe trhaně, srdce mu zběsile tlouklo štěstím do hrudníku až ten zvuk doléhal k jeho vlastním uším… Byl tady teprve druhý den, a možná našel místo na dalších pár let…

Taehyug se musel nesměle usmát, když viděl to nadšení. Asi ho nechtěl ukazovat, ale Tae prostě musel zneužívat toho, že viděl v očích ostatních víc než by měl… A Jimin v tu chvíli vypadal opravdu šťastný, až jemu samotnému to zažehlo ten dětský nevinný plamínek radosti.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zápis čtenářů wish.

Poslušně hlásím, že čtu wish.

Komentáře

1 Kaspi | Web | 12. srpna 2015 v 20:47 | Reagovat

sweety, sweet~ Ale asi ne na dlouho, co? No, každej den nemůže být růžovej.

2 Karis | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 21:02 | Reagovat

"Au-! Za co to bylo?!" Zafňukal Namjoon, ačkoli ta rána nebolela… spíš bolela jeho účes.
"Že meleš blbost!" Okřikl ho Tae s pobaveným pohledem a malým náznakem úsměvu na rtech.
"Tak máš mluvit sám!" Obořil se na něj trošku pobouřeně Namjoon a Tae mu věnoval jeden velký zubatý úsměv, až to Namjoona zaskočilo.
"Wow… Já myslel, že už neumíš používat mimické svaly." Nadzvedl jedno obočí a zkoumal mladšího. I jeho oči se smálli… Tohle… jeho úsměv neviděl tak dlouho… velmi dlouho, protože ačkoli se snažil usmívat, jeho oči se neusmívaly.
Tohle me donutilo se culit jako blbecek a jeste jsem se zubila jako V protoze kdyz on tak ja taky:"D az na to, ze ja mam ttrochu kobyli zuby...ahhh, zase jsem se rozkecala xD a kdyz mi mama rekla, ze ji mam jit pomoct bezela jsem tak rychle (snad ani behy ve skole jsem takhle nedavala :D ) jako bych mela v prdeli trysku:"D jen abych to mohla docist, sice tady jeste ted funim jako lokomotiva , ale stalo mi to za to :DDD Tae tam byl ted tak kjuuut:33  moc se tesim na dalsi dil^^ Hehe to se mas, ze tam nemusis! To ja nejspis cely tyden nebudu mit cas takze ted pisu jak diva az jsem z toho mimo xD
Fighting!!
*omlouva se za pripadne chyby* :D

3 Hatachi | 12. srpna 2015 v 21:20 | Reagovat

Moc hezké. Těšim se na další díl...

4 Natalii | Web | 12. srpna 2015 v 21:43 | Reagovat

Awwww *.*, Jiminko se tedy přidá?:3
A Tae se konečně usmál ^.^, waah, těším se na další díl! Tak snad bude brzy ženoo ^.^

5 ladypsychotronia | Web | 13. srpna 2015 v 14:45 | Reagovat

[1]: Jak jinak... vždycky se něco musí posrat... :D

[2]: My ghwad a přežilas ten běh? O.o mě by to asi zabilo :DDD Já se další rodinné sešlosti vyhnu i dnes :D i když k vodě by se mi možná chtělo... ale zase jsem si to vynahradila hraním si s mojím malinkým bratránkem kterému je rok... a něco :D ale je strašně vychytralej a má mě rád :3

[4]: Jiminko miminko? :3 Snad určitě ano ^o^/// a ne jen to... Pokusím se to co nejdříve sepsat, však zítra už budu doma tak se do toho pustím :3 ďákujem!!!! ^w^////

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama