close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

wish | 6. díl |

24. srpna 2015 v 23:59 | Lady Psychotronia |  wish
wish | 6. díl | 1399 slov | Gnarls Barkley - crazy |


Yo! Od toho dne, co jsem vydala další kitty se snažím napsat její další díl, ale můj spisovatelský-anti-talent mi to nedovoluje… proto jsem otevřela wish… a hele… kapitola delší o několik sto slov než je normálně a to jen během hodinky.
Zase jsem se inspirovala sebou… protože se nebojím chodit po venku ve tmě… v dešti… a moknout. Je to fajn. :3
well enjoy. a nezapomeňte si fapesníčky
dobrou.


Tichým krokem procházel tmavými ulicemi. Nebylo tak pozdě jak by si jeden myslel že je. Nepěkné počasí jen donutilo jít slunce spát dřív, a on tak aspoň mohl procházet ničím nerušen, jen se svými myšlenkami a pocitem bezpečí. Ne jen tak někdo se cítí v bezpečí venku po tmě, ale co by mu mělo ublížit? Lidé? Ano, ti by mohli, ale už je to delší dobu co zjistil, že se bojí jen tak moc, jak se oni bojí jeho… chlapce s kapucí, putující deštěm, hledající sám sebe… nebo… snad jeho? Hledal toho ustrašeného chlapce s pohledem malého zmoklého štěněte? Očima tak temnýma a přitažlivýma, jak by jen málo kdo řekl, že jsou? Jeho přitahovali, protože byli stejné, jako ty jeho. Dokázali pochopit, dokázali vidět skryté… jestli to jen věděl, o své utajené moci, podívat se skrz oči do lidské duše… jestli věděl, že může ovládnou situaci a ovlivnit jejich činy… Mohl by to vědět? Řekli mu to? Jeho oči říkaly něco jiného… bál se. Bál se nepoznaného nového prostředí, bál se všech okolo, ale nemusel… všichni nejsou tyrani, všichni nejsou ti špatní… všichni jsou jen lidé, kteří dělají chyby… to je činí špatnými…

Taehyung zatřepal hlavou, aby z kapuce setřepal ty otravné kapky a více za zabalil do teplé koženkové bundy. Už začínalo být dost chladno, nebo mu to tak jen přišlo díky promočení… Látková kapuce už dávno začala propouštět kapky i na jeho vlasy, a ty občas sjely až na jeho krk a zastudili až na zádech. I tak šel dost pomalu. Chtěl se projít, a kdy jindy může nerušeně chodit po ulicích, než ve tmě a dešti? Navíc si byl jistý, že ho nikdo doma nečeká. Nač spěchat? Je tady zase sám, tak, jak tomu bylo i dříve… neměl rád samotu, ale nikdo z jeho okolí mu jeho tužby vyplnit nemohl… Nikdo mu nemohl vrátit veselé dny bez slz, nikdo mu nemohl jen tak přivést úsměv, který by se ho nepustil… nikdo, protože nikdo nevěděl jak… nevěděl to ani on, i když si to tak moc přál?

Taehyung se na chvíli zastavil a obličej zvedl vzhůru k plačící obloze. "Hah…" Vydechl úlevně, když se kapky deště dotkly jeho obličeje a svezly se po tvářích a dopadly k zemi. I obloha pláče… pláče nad činy lidí, pláče nad tím, jak tento svět skomírá. Kam jen tohle vede? Stane se vůbec někdy ještě něco pěkného? Přál si to, ale asi se to nestane… nemá proč… v posledních pár letech jen trpí… ale čím si to zasloužil? Nikdy nikomu neublížil, vždy ubližovali jen jemu… Vždy byl jen on a jeho malý svět, do kterého si nepouštěl skoro nikoho… už od mala… Možná to byla ta chyba…

Tae se pomalu rozešel směr domov. Nebylo to daleko, od rodinného domu jeho rodiny. Byl krásný, dvoupatrový se zahradou… Měl ho rád… Tam se cítil v bezpečí, ale nač tam chodit, když tam na vás čeká to, co vás pronásleduje celou to dobu vašeho bytí? I přesto se nebezpečně rychle přibližoval… Světla byla rozsvícená… takže… někdo tam přeci jen byl? Rodiče vyškrtl… ti byli vždy v práci nebo mimo město právě kvůli ní… Možná jeho bratři? Nebo aspoň jeden z nich? Už dávno zapomněl, jaké to je, být si s nimi blízký… Tohle jej taky bolelo…

Ani pořádně nestrčil klíče do zámku, dveře se s prudkostí otevřeli a on mohl vidět vyděšená očka, jednoho ze svých starších bratrů… Jeho starší dvojče, ačkoli si všichni mysleli, že je starší Taehyung… jeho bráška vždy působil křehčí a zranitelnější, už jen díky vzhledu. Nebyl tak vysoký jako Taehyung, byl asi o hlavu menší a obličejem připomínal štěňátko… Jako Jimin… řekl si v hlavě a stále koukal na staršího stejně smutným výrazem, který na něm byl vidět vždy.
"Kde se proboha touláš?!" Zakňučel starší s úlevou, ale stejně šlo vidět, že se o něj bojí, i když stojí před ním, možná trošku více zmoklý, ale jinak v naprostém pořádku.
"Byekhyunnie…" Zašeptal tiše ke svému dvojčeti. Rád by se na něj usmál… ale nešlo to.
"No co tady stojíš? Pojď dovnitř ty pako!" Slyšel, jak se Baekovy třese hlas a viděl, jak se mu do očí tisknou slzy. Starší ho čapl za ruku a vtáhl ho do vyhřáté chodby jejich domu. Tae si tak tak stihl vyzout promočené boty a Baek ho už táhl dál, přesněji do patra ke koupelně. Pomohl mu ven z promočeného oblečení, které vzal a ještě mu tiše řekl, ať se osprchuje, že mu donese suché věci a potom ho bude čekat dole. Vzal se sebou všechno… Jeho bundu, kalhoty i ne tak moc promočené triko, které ostatní kusy oblečení ochránily.
Poslechl svého brášku a vlezl pod horkou vodu sprchy. Bylo to příjemné… příjemnější než kdy jindy. Kapky horké vody mu dopadaly na promrzlou kůži a uvolňovali namožené svaly z dlouhé chůze. Ani nevěděl, kolik toho dnes nachodil… ale myšlenky si pročistil dokonale.

Jak Baekhyun přislíbil, oblečení leželo na skříňce v koupelně. Volné tmavé tepláky a šedé tričko, o kterém si Tae nebyl jistý, jestli je jeho, ale oblékl se a s ručníkem ledabyle na mokrých vlasech, sešel opět dolů do obýváku, kde se posadil na prostorný gauč a naslouchal zvukům z kuchyně. Neobtěžoval si ani ten ručník sundat, nebo se pokusit si vlasy vysušit, vždyť ony stejně uschnou, stejně jako vždycky. Jen seděl a čekal.

"Na…"Uslyšel tichý jemný hlas svého brášky. Pohlédl na připravené jídlo, které mu bráška přinesl na tácku, ale tiše odmítl. Neměl hlad, ostatně jako vždy. Teď chtěl prostě jen být, a užívat si bratrovy pozornosti.
Baekyhun se nehodlal s mladším hádat, jen jídlo odložil na stolek před Taem, vyskočil na sedačku, klekl si za svého bratra a jal se sušit jeho vlasy.
"Bál jsem se." Promluvil tiše Baekhyun a snažil se zamrkat neposedné slzičky, tlačící se do jeho očí znovu a znovu, jako by mu prostě nedovolily teď neplakat. Nechtěl být tak melodramatický, ale on se vážně neuvěřitelně bál, že by Taehyung mohl udělat něco, c čeho by se už Baek nikdy nevzpamatoval… Byl to jeho bráška… jeho vlastní krev… ten, se kterým je už od začátku… ti, kteří do deseti let nosili stejné oblečení, jako by si je už tak lidé nepletli, ačkoli teď vypadali jinak… Je to jeho bratr, a on ho miluje.

"Promiň…" Špitl Taehyung a lehce se narovnal. Vlasy už měl skoro suché a konečně se cítil spokojený… Baekhyun je tady s ním a všímá si ho… věnuje se mu… Kdo se tohle stalo naposled, že si byli k sobě tak blízko?
"Řekni, kdy jsme se tak odcizili?" Zeptal se Baekhyun, jako by věděl, nad čím Tae přemýšlí. Teď seděli vedle sebe, ručník byl přehozený přes opěradlo gauče a starší svíral Taehyungovy dlaně.
"Um… když jsi zjistil, že nejsem jenom já ten, který tě má rád…" Špitl Tae stejně tiše, jako mluvil celou tu dobu. Mrzelo ho to, že na něj Baek na jistou dobu zapomněl, ale on se zamiloval… takže ho to omlouvalo… Zamilovanost totiž lidi mění, a jedno, jestli si toho dotyčný všimne a brání se… stejně ho to změní…
"Omlovám se, Tae…" Popotáhnutí donutí mladší kouknout na bratra sedícího vedle něj. Ne… tohle nechtěl… Baekhyun se musí usmívat jako vždy… Nesmí plakat!
"Přál bych si, aby si je nikdy neměl…" Vzlykne tiše a přejede přes růžovou hrbolatou kůži na Taeho zápěstí. "Nebyl jsem tady pro tebe, když jsi na tom byl nejhůř." Pokračuje v tichém monologu a hladí každou jizvu, při čemž usedavě pláče… Už nikdy nedovolí, aby na tom byl Tae tak špatně! Nedovolí mu to… chce, aby se taky na svět usmíval, stejně jako se na něj usmívali spolu, když byli ještě děti.
"Co jsem to za staršího bratra?" To už Taehyung nevydrží a vtáhne si hnědovláska do náruče, a svalí je oba na pohovku. Nic neříká, jen ho objímá, protože slova by asi ani nepomohly. "Přeju si, aby jsem já měl ty deprese, a ty byl šťastný…" Baekhyun šeptal tiché prosby do Taeho ramene a dál vzlyká. Vždy si to vyčítal… proč to nemohl být on, kdo by se takhle trápil? Proč je to Tae? Je z nich nejmladší, měl by se na svět usmívat, dělat vtípky a být prostě normální puberťák… ne se utápět v žalu, který se jen tak z ničeho nic objevil v jeho srdíčku, ubližovat si a svalovat na sebe všechny problémy světa.

"To neříkej…" Tae se od staršího odtáhl a podíval se do jeho uslzeného obličeje. "Protože já jsem rád, že můžeš žít normálně."

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zápis čtenářů wish.

Poslušně hlásím, že čtu wish.

Komentáře

1 Karis | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 9:04 | Reagovat

Meggg TT_TT co mi to děláš? T_T ten Baekhyun. T_T měla jsem slzy v očích už někdy v půlce, ale ten konec mě prostě oddelal. Oh myyyy TT_TT jinak se stále těším na další díl ^^
PS : moc se omlouvám, ale vážně ze sebe víc nedostanu T_T

2 Kaspi | 25. srpna 2015 v 12:36 | Reagovat

nejsem si jista co boli vic, nebo koho. jestli to boli vic tebe, kdyz trpis svou nemoci, nebo me, ktera se dokaze jen koukat a vi, ze s tim nic neudela.
i tak si myslim, ze je to jako klecml. ten rozdil je takovy, ze jedna klec ma vychod, a ta druha ne.

3 Natalii | Web | 25. srpna 2015 v 19:55 | Reagovat

Velmi smutný, emoční díl... agh... chudák Tae... nevím ,co k tomu říct.. je to vážně smutný a je mi to líto...

4 Hatachi | 25. srpna 2015 v 20:37 | Reagovat

To bylo smutné, ale jedno pozitivum to mělo.
Taehyung a Baekhyun si po letech odloučení a nevšímavosti k sobě zase našli cestičku.
Snad to bude dobré.
Těšim se na další díl...

5 ladypsychotronia | Web | 28. srpna 2015 v 0:53 | Reagovat

[1]: Já říkala vít si fapesníčky! Moc se omlouvám že jsem tě rozplakala, a ano... Baek ^^ však nevadí, ani to po tobě nechci :3

[2]: S tím neudělá nikdo nic, protože je to moje prokletí... a ačkoli se z té klece jménem deprese můžu dostat, ihned mě chytí do té, jménem život.

[3]: Všechno bude zase dobré, uvidíš, jenom i chudák Tae potřebuje trošku času.

[4]: Jsem ráda, že aspoň někdo v tom to malé pozitivum vidí ^^ Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama