close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

Kitty | 22. díl |

1. září 2015 v 19:59 | Lady Psychotronia |  Kitty
Kitty | 22. díl | 1067 slov | mianhae mianhae hajimaaaa!!! Taeyang feel lol |


Omg gyus! I'm so sorry! I know i'm late but… i was… busy… cos' of… eh… no matter what xD
Lidi… vás tady stepovalo 54 ačkoli jsem nepřidala nic prostě k přečtení a čekáte… yah… i'm so sorry… mianhe TT-TT i luv ya
A… jaký byl první den ve škole? Mě hráblo a Pečivo (radši neřešit kdo to je) mi málem utrhl vlasy. TT-TT auu
No nic… Well enjoy!


And also im sorry i didn't reply you comments TT-TT im little bit… busy … lol :D


"Min Yoongi!" Zakřičel hlasem plným zoufalství přes celou střechu, srdce sevřené ocelovou pěstí strachu a skoro nedýchal. Nic se neozvalo. Žádná odezva, jen ztěžklé kapky začínajícího deště, které klapaly o střechu. Strach, který se proháněl jeho tělem a vháněl mu slzy do očí byl skoro až nepopsatelný, jako by ho zžíral celičkého zevnitř. Bylo to něco odporného. Nechtěl něco takového cítit… Nechtěl se bát… ale… ten pocit, že je možnost, že o svůj drobný zrzavý zázrak přišel…

Namjoon se rozběhl k okraji střechy a zastavil se až u jejího konce, aby se mohl podívat směrem dolů, na chodník, ačkoli se mu z pohledu takovou dálku dolů točila hlava a dělalo špatně. Nebál se výšek, bál se, co mohl vidět tam na cestě. Musel svůj strach překonat a takto kontroloval všechny strany, až mu zbývala jen jedna. Slzy nezadržoval, neměl ani čas nad tím přemýšlet, jen konal. Bál se… tak neuvěřitelně, že k poslední straně skoro ani na roztřesených nohách nemohl dojít tak daleko. Co když opravdu jeho Yoongi leží na chodníku, v kaluži krve a není v něm žádná známka života? Co když prostě přepadl a… už jej nikdy nestiskne v náruči, nebude se s ním hádat, ačkoli by se bránil jen jednoslovně, nebo by se ho snažil hravě pokousat? To už nikdy neuvidí jeho rozjařené nezkažené dětské já, které si tančí po pokoji při hudbě z televize?
Už… už nikdy mu nebude moct říct, jak moc ho má rád, a tiše obdivovat jeho krásu, roztomilost, smyslnost, ladnou chůzi kočky… Nebude se moct kouknout do těch očí… Těch, které občas skrývají strach a bolest, ale i přesto se jen kvůli maličkosti, pro lidi každodenními samozřejmostmi, se v nich objevila dětská radost a ty jiskřičky nadšení… tak krásné… jak se má dolů podívat, aniž by se mu zhroutil celý svět? Jak?!

Neměl na to odvahu, nechtěl, aby ho to zničilo… Vždyť Suga byl teď jeho všechno… To on byl ten, proč se vždy vracel domů, aby jej mohl uložit a ujistit, že za chvilku za ním příjde. To pro něj každý den vymýšlel dobrůtky k jídlu… To jen kvůli něj, neobyčejného chlapce, který se bál lidí, ale jinak svět viděl růžově… to kvůli něj se usmíval… byl jeho důvodem k úsměvu.
Svět se mu pomalinku hroutil z karet, když se pomalým vratkým krokem přibližoval k poslednímu neprozkoumanému místu. Bylo mu na zvracení, sám se bál, že by mohl přepadnout, jak moc špatně mu bylo… ale bylo tady něco v nepořádku… a co to bylo? To tiché "Ummh…" co se ozvalo za jeho zády.
Nemohl tomu uvěřit… ten zvuk znal až moc dobře, ale i tak se bál otočit, ale nemohl dále čekat.

Yoongi ho sledoval celou tu dobu. Seděl na zemi za jedním podstavcem, na kterém seděl i Namjoon, opíral se o něj, a v dlaních dřímal černo-bílou kočku. Nějak jej ještě před chvilkou nezajímalo, že jej Namjoon vyděšeně volá, jen si s kočkou vyměňoval dlouhé pohledy v němém rozhovoru a drbal jí za uchem, když ale potom uviděl, jak se Namjoon roztřeseně přibližuje k okraji střechy a otřásá se očividnými vzlyky zděšení a beznaděje, uvědomil si to.
Střetnout se už podruhé s tím pohledem plným zmučení by jej dostalo do kolen, a byl v tu chvíli rád, že seděl. Ale nebylo to to jediné, co v jeho obličeji viděl. Byla to úleva.

Namjoonovy spadla asi tuna kamení, ne-li více, ze srdce, když ho viděl sedět v bezpečné vzdálenosti od okraje, a navíc s malou společnicí, která sama od sebe seskočila z Yoongiho klína a vydala se Bůh ví kam. A on, už s jistější chůzí, se doslova rozběhl ke zmateně vyhlížejícímu zrzkovy, a jedním trhnutím s jeho tělem, si ho v kleče přitáhl do pevného objetí úlevy, avšak jeho slzy se nezastavovali, ale tekly ještě ve větším množství… ale teď to byly ty slzy úlevy a štěstí z toho, že se chlapci nic nestalo.
"Ty…" Snažil se i přes vzlyky promluvit, ale byli nezastavitelné. Nikdy v životě necítil takovou úlevu. "Ty pako…" Nechtěl Yoongimu nijak nadávat, ale tohle prostě jinak nešlo. Plakal nechápajícímu Yoongimu, který se nechal svírat v jeho náruči, do čepice a nehodlal ho pouštět, dokud nebudou v bezpečné vzdálenosti střechy, nejlépe v teple jeho bytu, na sedačce, a byl si jistý, že Yoongiho tělíčko nepustí ještě dlouhou dobu po tom, co se stalo tohle. Ani neví, jestli bude schopný odejít zítra do práce za Junem, aby vyřešili ten problém, díky kterému nedával na své koťátko chvilku pozor, a mohl ho tak odporně ztratit.

"Strašně jsem se bál…" Vydechl, stále plačtivě. Nemohl uklidnit své rozdivočené srdce šokem, který prožil.
Suga nechápavě vykulil očka, a kdyby ho Namjoon nedržel tak pevně, koukal by se do těch jeho.
"Umm… Proč?" Namjoon se jen nad tímhle dost otupěle uchechtl.
"Protože by jsi mohl přepadnout." Vysvětlil jemně, vjel kocourovy do vlásků a stáhl jeho čepici z hlavy.
"Um!" Bránil se mladší, ačkoli mu to nešlo. Nechtěl aby mu jí sundával. Ne mimo byt, a navíc když pršelo…
"A…" Pokračoval Namjoon a Sugu od sebe odtáhl tak, aby viděl do jeho očí, ale nepouštěl ho. "Nechci, aby se něco takového stalo." Setřel si slzy z lící a věnoval jeden z těch jemným milujících úsměvů zrzkovy.
"Proč?" Začal uvažovat, jestli se Suga, i při jeho věku, dostal do toho období malých dětí, které se neustále na něco ptaly.
"Protože tě mám moc rád." Suga se na něj koukal, jako by jeho slova nechápal, ale chápal je až moc dobře… spíš tomu nemohl uvěřit, i když ty oči povídaly pravdu, a ty jeho, se pod tím pocitem, že pro někoho něco znamená, zalily taktéž tou nechtěnou tekutinou… ale ten pocit byl skvělý… konečně někdo. Sám, aniž by si to uvědomoval, se natiskl do Namjoonovy náruče, aby neviděl, že už zase pláče kvůli malinké hlouposti, ale té reakci se blondýn stejně jen zasmál a podrbal ho za ouškem a ještě mu do vlásků věnoval políbení.
"Jenom… až sem někdy půjdeme, odpověz mi, ano?" Tichý souhlas mu stačil, nenechal ho od se od jeho vlastního těla odtáhnout, protože chtěl Yoongiho takto držet už navždy… Protože občas si člověk to nejdůležitější uvědomí až v těch nejhorších chvílích. Suga tady byl s ním po celou tu dobu potencionálního rozchodu s Jinem, byl tady i přes to, že mohl utéct, když zjistil jeho tajemství… Nevěděl, jak to celé vnímá Suga… ale on sám si nebyl jistý, jak by měl Sugu brát. Mohl by… opravdu by jej mohl…?

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zápis čtenářů kitty.

Poslušně hlásím že čtu kitty.

Komentáře

1 Kaspi | Web | 1. září 2015 v 20:16 | Reagovat

Jo! To by ho teda mohl milovat! Ale udělat mi někdo něco takovýho, tak bych spíš přemýšlela nad tím, jestli ho můžu zabít!! Yah...Celkem by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby v téhle povídce byl NamJoon kočka...a Yoongi by byl...domácí puťka právě pro tu kočku...by vypadalo...zajímavě :D

2 Karis | E-mail | Web | 1. září 2015 v 20:19 | Reagovat

Jej milovat?
Ano mohl! Bude muset._. :D ty jooo awhh jsem ti vděčná jako Yoongi za lízátko!! :D protože tři dny bez WiFi.... Ahhh.. Nechci na to ani pomyslet... XD
Ten díl byl tak strašně sladký... Jen jsem se jednu chvíli bála, že Joon spadne taky xD ale to bys neudělala. Doufám TwT :D
Nebo by jej mohl přefiknout... Omg.!!! Chudáci moji spolužáci! Jak se mnou vydrží když jsem takhle preslazena a ještě tady m úchylne myšlenky? Teda... Já je nemám. Já jsem innocent. To samo! Ty myšlenky mi lezou do hlavy a nechtějí zmizet. Jo. Svine to jsou xD haha už si zase jedu ten svůj běžný monolog :'DDDD
Strašně moc se těším na další díl protože ... Chci vedet, co se stane a OH my. Jdu si omlatit hlavu o zeď a pak konečně balit paaac zase nestíhám :'D
Ah. Kpop me okrádá o můj drahocenný čas... :"D
Už jdu už jdu, neboj :"D

3 Týna | Web | 1. září 2015 v 21:13 | Reagovat

Ty jsi pako :D
Víš jak jsi mě vyděsila?
Jako vždy povedený díl a už se moc těším na další :)

4 Hatachi | 1. září 2015 v 21:20 | Reagovat

Samozřejmě, že by mohl. Pokud se nemýlim, tak je to oboustanné.
Těšim se na další díl...

5 Natalii | Web | 1. září 2015 v 22:36 | Reagovat

Ahh...myslela jsem že zinfarktuju ... jako fakt?
Ale jsem ráda, že jsi Sugovi nic neudělala ..^.^, na to bys přece neměla to srdce, viď že ne?:3
No jsem rozhodně zvědavá co bude dál! ^^ snad už si v nejbližší době uvědomí své city k sobě a budou šťastně žít jako pár ^^, ale to je asi ještě trochu brzy, nebo ne?:O No prostě nechám se překvapit ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama