4. října 2015 v 18:27 | Lady Psychotronia
|
back in our room | markson | #jark | got7 | 1618 slov | PG-13 |
I say Mark you say MARKSOOON!
Konečně to mám z krku. Tohle jsem začala psát co vyšlo v bezpečí našeho pokoje. Je to takové volné pokračování… a… moc se omlouvám za to ukončení… ale… už se mi fakt nechtělo psát něco takového. Haha :D
A malý životní update!
V pátek jsem si něco udělala s kotníkem. Víte jak to je… máte dvou-hodinovku těláku, učitel vás nechce moc mučit protože jste umělci tak vás rozdělí na dvě družstva, z toho ještě na další dvě a máte hrát basket… No a tak jako… proč ne. Ani jsem si neuvědomila, kdy jsem blbě stoupla a něco si s tím kotníkem udělala… Sranda je, že v sobotu jsem nevěděla či mě více bolí lýtka nebo ten kotník lol
A říkejte mi Min Suga! Dala jsem čtyři koše z devíti! :3
Nevěděl, jak se to vše semlelo, ale jen jak se za nimi zavřeli dveře, Jacksonovo tělo mu zastínilo cestu k posteli, chytil ho za boky a přirazil proti zavřeným dveřím, rty hladově přitiskl na ty jeho a Mark neměl nejmenší tušení jak má na mladšího chování reagovat. Jeho vlastní tělo ztuhlo pod tím pocitem tepla a pevnosti těla, jeho měkkých rtů, celé Jacksonovy existence.
Možná trošku poděšeně vyjekl do jeho rtů, když se chladná pokožka jinak vždy příjemně rozehřátých prstů dotkla Markovy kůže na žebrech a donutil ho se tak zachvět. Neznal ho takového. Ne tady, nikde okolo. Jackson byl dnes jiný. Už od rána. Ano, probudil ho něžným hlazením a polibky, ale byl dneska nesvůj. I kluci si všimli, ale sváděli to na nabytý program, který byl pro Jacksona ještě těžší… natáčení show, cestování sem a tam… ale Mark věděl, že je v tom i něco jiného.
"Promiň, ale nedáváš mi na výběr." Zašeptal Jackson, když se na malinkou chvilku oddělily. Mark na něj jen nechápavě pohlédl. Nedává na výběr… Jak nedává na výběr? Udělal něco? Nebo spíše… neudělal něco?
Jackson pár jednoduchými pohyby uchopil staršího pod zadečkem a vyhoupl ho na sebe. Mark byl donucen obmotat nohy okolo mladšího pasu, aby nespadl a dlaně spojil za jeho krkem, sám se natahujíc pro další polibek. Jackson si ani neodvažoval nic namítat, to on je to téhle situace dostal, a hodlal pokračovat.
"Asi už půjdu spát." Promluvil Mark opatrně, aby neprobudil už spícího BamBama, kterému už se povedlo usnout a pomalu ho následovali další členové. Všichni byli unavení, ale užívali si té chvíle, kdy byli zase úplně všichni v dormu a trávili spolu tu chvilku, než se nakonec všichni odeberou spát.
"Taky půjdu." Mark se ohlédl po Jacksonovy, který se pohotově zvedl z gauče, jako kdyby byl odchod do jejich společného pokoje otázkou života a smrti. Na to, jak se na něj Mark koukal jen bez zaváhání odpověděl: "Abych tě potom nebudil." Ještě si vyměnili pohledy s ostatními, kteří jim popřáli dobrou noc a oba dva se vydali do jejich pokoje. Do toho vzácného pokoje, ze kterého se nemohlo dostat žádné tajemství.
Teď už chápal, proč neváhal, aby šel s ním, ani nic nenamítal.
Chyběl jsem ti? Zeptal se Mark sám sebe užívajíc si toho pocitu, že je tady s ním, že nemusí usínat sám, ani se tak probouzet, že jeho obličej mu hned po ránu rozzáří den a nebude více mrzutý, s čím se potýkal dennodenně, když tady Jackson nebyl.
Tělem mu projel neuvěřitelný mrazík, když se mladšího prsty rozběhly po jeho hrudníku a nadzvedávaly látku tenkého tílka, otírajíc se o jeho citlivou kůži, kolem i přes bradavky. Aniž by nad tím přemýšlel, oddělil jejich rty od sebe a zaklonil hlavu a z úst mu vyšlo tiché zasténání. Neměl sebemenší tušení, jak daleko dnes zajdou, ale bude rád za vše. Vždy se těmto momentům vyhýbal, bál se, že by se mohl do Jacksona zamilovat více, než-li je zdravé, ale teď, když od sebe byli odloučeni zjistil, že už to asi ani více nejde. Celou dobu si nalhával, že to má pod kontrolou… ale jak se dá kontrolovat láska? Něco tak nepředvidatelného? Stejně jako touha po jeho těle, která se v něm objevovala čím dál víc a častěji? Toužil po Jacksonovy a nemohl si to nijak jinak vyvrátit ani popřít. Tohle k jejich vztahu patřilo a toužit po dotecích, tak láskyplných a jemných… nemusel se jich bát, chtěl se jim poddat… chtěl všechno, co mu jen mladší nabízel a sám mu chtěl nabídnout vše, co jen dokázal.
Vypínal se proti mladšího dotekům a tiše oddechoval s hlavou stále zakloněnou a oči zavřené. Nebyl si jistý, jestli tolik něžností vůbec přežije, jestli to všechno jeho zamilované srdíčko unese… Ta odhodlanost co se odrážela ve všem, co Jackson dělal, to přesvědčení, že je to správné… to vše dokázal Mark vycítit jen z toho, jak jej Jackson hladil po vypracovaném bříšku a přesto ho dokázal udržet… i když to postavení, ve kterém se nacházeli bylo opravdu nepraktické…
Mark pomalu otevřel těžká oční víčka zatížená přicházejícím studem z Jacksonova lačného pohledu, kterým časoval odhalený hrudník. Tílko měl stále na sobě, ale vyhrnuté vysoko u krku. Snažil se ten pohled ignorovat a Jacksona k sobě stáhl do neohrabaného polibku, kterým si říkal o mnohem více než o pohledy a pohlazení. Chtěl mnohem víc, ačkoli se ho zmocňoval strach, jaké to jen bude. Nevěděl, co od toho všeho očekávat, ale nechával to vše na mladším… to on tohle zavinil, ať se o to postará.
Jackson, jako by věděl, nad čím přemýšlí, se záhadným způsobem s jimi oběma odlepil od dveří a přes pokoj se přesunul k jedné z postelí, na kterou položil Markovo tělo, aniž by jejich rty rozdělil. Hned měl více prostoru, který se rozhodl využít. Byl rád, že oba už byli ve volném oblečení, které bylo určené ke spánku, ale jak plánoval, dnes ho rozhodně nebudou potřebovat.
Neustále zahrnoval staršího tělo těmi doteky. Miloval laskat jeho kůži, tak jemnou a dokonalou… nebylo nic lepšího, než hýčkat jeho tělo… tak krásné… vypracované a přesto drobné a křehké… Už nějakou dobu šílel po jeho těle a touha se zvyšovala… chtěl ho vlastnit, chtěl ho milovat každým kouskem sama sebe… Chtěl být tím, kdo Marka uvidí v euforii, se slastí vepsanou v jeho rozkošném obličeji… Byl by tak nejšťastnější… jen mít trošku více z něj…
Mark instinktivně přesunul dlaně na mladšího záda, který se nad ním vypínal jako hladová šelma a kradl si polibky z jeho úst stejně jako srdce, které mu ale patřilo už dávno. Mnohem déle předtím, než tohle bláznovství začalo.
"Love your moans." Šeptal Jackson omámeně, když je oba zbavoval svršků a zaútočil na Markuv sněhobílí krk. Vyhledal tepnu, kterou se rozhodl polaskat jazykem a pokračoval níž. Sice si dovoloval více, než bylo pro ně oba obvyklé, ale to čekání, až se Mark konečně rozhoupe, bylo mučící. Proto se tak choval. Mít ho skoro neustále u sebe, ale nemoct se ho dotknout více, tak jak by doopravdy chtěl… Teď ale mohl a byl rád že může, nikdo mu nebránil a Mark vypadal, že si to užívá až moc. Už před malou chvilkou mu nohy obtočil kolem pasu a přitáhl ho blíže k sobě. Jackson byl donucen si na staršího tělo nalehnou.
Mark se proti Jacksonovu tělu vypnul a otřel se o jeho rozkrok. Bylo mu teď, když byl vzrušený a mimo tenhle svět, jen v jeho náruči a opečováván hřejivými rty, naprosto jedno, jak to skončí. Strach se ho stále držel, ale nebylo to tak strašné… bylo to vlastně dokonalé. To napětí, že by snad někdo mohl přijít a vidět je spolu, bylo vzrušující a trochu sebevražedné.
"Nikdy jsi mě neslyšel…" Podotkl po chvilce Mark, než ze sebe vyloudil další slastný vzdech, kterým si Jackson vydobyl skousnutím staršího bradavky. Mladší zvedl hlavu. Pohled, kterým ho Mark obdařil, ani nedokázal popsat slovy. Tohle chtěl… už takovou dobu… Chtěl ho vidět takhle uvolněného a přesto se slastí vepsanou v obličeji.
Jackson se vyhoupl zpět nahoru, k Markově obličeji, aby si ho mohl po sté prohlédnou a zapamatovat si ten nově objevený grimas. "A to vadí?" Zeptal se jako by nic a dlouze Marka políbil, než se vrátil k opečovávání jeho kůže na hrudi a Mark nemohl nic namítnout, než vyloudit kňučivý zvuk, když se Jackson vrátil k jedné z jeho bradavek. Celé tohle mělo šílený podtext, kdokoli by si mohl vzpomenout, že po nich předtím něco chtěl a vpadnout do jejich pokoje… a vše by bylo ztraceno… Možná by to ale neřešili… Možná by to prostě vzali… Vždyť už od začátku, kdy neměli sebemenší tušení, že by snad něco takového spolu mohli dělat, se chovali jako pár. Vzájemná podpora, doteky, narážky… Takhle to ani i mělo skončit… A stěžoval si někdo? Ne…
Jacksona k tomu, že to co teď dělá není nijak špatně utvrdily Markovy prsty ve vlasech, které letmě tiskl do dlaní a to, že jeho tělo se pod každým polibkem zachvělo. S tím, jak putoval rty níže, hladil dlaněmi Markovo tělo po bocích a tepláky, na které narazil mu v tom nijak nebránili, jednoduše je vzal se sebou a aniž by si toho Mark nějak výrazně všiml, je z něj sundal. Jeho oči okamžitě začaly mapovat jeho tělo… Obnažený, vzrušený s neklidným dechem mu oplatil pohled a Jacksona opět přesvědčil o tom, jak krásný je.
Pohladil Marka po vnitřní straně stehna a hřbetem ruky se jakoby neplánovaně otřel o jeho vzrušení. Reakce byla okamžitá. Prohnul se v zádech a hlavu zaklonil následně se zasténáním. Jackson byl uchvácen, jak je jeho tělo hladové po každém doteku, ať už přesně mířeném či letmém jako otření motýlích křídel.
Dlaní pokračoval na podbřišek, ale vyhýbal se staršího chloubě, ačkoli neustále sledoval jeho zastřený pohled. Kdyby v pokoji nabyla taková tma, přísahal by, že má rudé tváře a ne jen studem, ovšem pouhé sledování jeho slastných grimasu ho za chvilku přešlo. Chtěl ho slyšet, chtěl být tím, kdo ho přivede do opojné extázi z orgasmu.
Mladší blondýn se nahýbal k Markově rozkroku, Ani trošku nezaváhal, na rozdíl od Marka, který si stále nebyl v těchto věcech moc jistý. Byla to vteřina, kdy chytil Jacksona za ramena a muším stiskem, na který se teď zmohl.
"Počkej… Tohle…" Dostal se zebe zadýchaně. Ten strach, co ho čeká byl najednou mnohem větší a to si myslel, že už ho to přešlo.
"Nebudu nijak hrr…" Pousmál se Jackson a věnoval mu pár jemných polibků na rty, kterými ho opět uložil do lehu na posteli. "Navíc, v Číně jsem dělal víc věcí než šerm."
Mark na prázdno otevřel pusu. Jak dělal víc věcí? "Mám být uražený?" Založil ruce na hrudník, ale ne v naštvaném gestu, ale lehce hravém, což mladší pochopil okamžitě a zasmál se tomu.
"Jo. A budeš mít po kouření."
To bylo moc hezké. A pěkně vtipně zakončené. Moc se mi to celé líbilo...