10. října 2015 v 16:41 | Lady Psychotronia
|
Kitty | 24. díl | 1059 slov |
Helloooo~
ano jsem tady s tím opravdu hodně pozdě, ale co už. Škola a třídní jsou nehorázné svině… takže stávkuji se psaním, protože nechci vyletět ze školy a zahodit tak 24 tisíc a pár drobných k tomu, které už jsou zaplacené, za věci do ní. Takže… better to do not be active. lol
Nicméně! Moc se omlouvám za zmatenou nic neříkající kapitolu, ale abych se pohnula v příběhu, potřebuji prohloubit jejich vztah. Jinak to nikam nepovede. lul
enjoy!
Suga seděl spokojeně v obýváku na sedačce a koukal na hudební program v televizi. Vlásky měl stále trošku mokré, ale byl zabalený v teplé dece a čekal na Namjoona, který stále něco dělal v kuchyni. Bylo mu fajn, nakonec to koupání vážně nebylo tak hrozné. Teplá voda mu udělala dobře a vůně sprchového gelu a poté i šampónu mu přišli příjemnější než cokoli. Sice si neustále nadával, že zrazuje své vlastní přesvědčení, ale byla tady ten fakt, který si v poslední době uvědomuje stále více. Je z velké části člověk.
Přesně nad tím přemýšlel v tuto dlouhou chvíli, kdy nečinně seděl a díval se na své dlaně. Byly lidské… stejně jako Namjoonovy, Taehyungovy a Jiminovy. Byl jim podobný, i když se stále trošku lišil. Ale mluvil. To byla další věc, která z něj dělala člověka. Pokud tedy to své kuňkání, pobrukování, mručení a občasné to slůvko souhlasu či nesouhlasu mohl počítat jako mluvu. Nejspíš ale ano. Sami o něm říkali, že mluví, tak proč jen to nemohlo být takové, že by mluvil víc? Mohl by se o to pokusit… Ale stále nevěděl, kam jaké slovo zařadit a to ho přivádělo do boje sama se sebou.
Z rozjívení, které se v jeho drobném těle najednou objevilo si ani nevšiml, že se začal kousat do hřbetu dlaně, dokud ho to nezabolelo. Neuvědomoval si hodně z toho, co dělal, a to, že se nejspíše snažil si vykopnout nohu, či se jen vyhrabat z deky, nebo to bylo jednoduše kvůli tomu, že ho vlastní kousnutí bolelo, samozřejmě nemělo nic společného s tím, v jakém citovém rozpoložení teď byl. Jak sám ze sebe, tak i z Namjoona.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se Namjoon zmateně. Už před chvilkou zaregistroval pohyb a bouchání z obýváku, tak se radši podíval, a teď, když viděl Sugu, jak sebou háže všude po sedačce, nedivil by se, kdyby ho nepopadl rapl a nechtěl se proběhnout po bytě, několikrát dokola.
Yoongi Namjoonovy pohled oplatil a uvědomil si, v jaké je poloze. Stále zabalený v dece, akorát ramena a ruce měl mimo ní, zadeček vyšpulený do vzduchu a hlavu napůl zabořenou v polštářích na gauči. Ani nevěděl, jak se mu to povedlo.
"Umm… Asi?" Odpověděl Suga při snaze se dostat do normální polohy, ale při tom, jak moc měl v dece zamotané nohy, mu to nešlo a Namjoon se musel smát. Co ho to jen popadlo, že ztropil něco takového?
"Pojď sem ty blázne." Přistoupil blíže k sedačce, dřív než Suga stačil jim opět neznámým způsobem spadnout a pomohl mu do polohy ve které byl i před tím. Měl štěstí, že byl tak lehoučký a drobný, takže nebylo těžké ho chytit za pas a překulit na bok.
"Cos to prováděl?" Zeptal se ještě, když na něj zrzek upíral svá očka, ve kterých hrálo zmatení, ale přesto hravost a jisté podráždění. Možná že se z nich dala vyčíst i stydlivost, ale Namjoon neměl sebemenší tušení, proč by se styděl.
Yoongi, poté co se Namjoon zeptal těkal pohledem všude kolem sebe. Ať se tak nekouká! Je potom nervózní!
"Nevím." Špitl tiše, aby se vyvaroval dalším dlouhým pohledům z blondýnovy strany a žmoulal cíp deky v prstíčkách. Nelíbilo se mu, že se mu nelíbí, jak na něj Namjoon koukal. Cítil se trapně, nebo takhle mu ten pocit kluci aspoň popisovali. Nechápal sám sebe. Nikdy mu nebylo trapně, tak proč před Namjoonem, který ho viděl běhat všude kolem nahého a neřekl ani slovo a radši ho chytil a sám oblékl… Nechtěl se tak cítit. Měl Namjoona rád, tak proč tomu tak bylo?
+ + +
Pro Namjoona nebyl problém Sugu pozorovat, jak si jen tak, jak mu leží na hrudi a tiše oddechuje. Mohl by ho takto sledovat celou noc. Leželi spolu zabalení v dece a Suga spíše ležel na něm, aby náhodou, až se zase bude ze spánku vrtět, nespal na zem. Byl to pro ně oba dlouhý a náročný den, který ale něco prolomil, a nebylo to jen tak něco. Pro Namjoona určitě ne. Nemohl říct, že by vážně byl do svého malého osobního zázraku vážně zamilovaný až po uši, jak nazval svůj stav, který prožíval v přítomnosti Jina. Ano, Jin byl svým způsobem kouzelný, ale ne v ohledu, jako ten krásný zrzavý chlapec v jeho náruči. Suga byl jeho světlem v temných dnech, dělal ho šťastným jen díky jeho přítomnosti. Když ho měl na očích, cítil se tak správně. Takhle to mělo být. Suga si ho sám vybral, ještě v útulku a teď zůstával po boku svého přímě neurčeného pána, který se o něj staral a nenechal ho samotného ve světě, kde se bál pohybovat, kterému jako člověk nevěřil. A byl neustále tady. Yoongi ani nebyl náhradou za Jina, byl unikátní, nevinnost z něj vyzařovala na míle daleko, vzhled, chování… Jak by mohlo stvoření jako je on, nahradit prolhaného člověka, který si s ním nejspíše jen hrál? A nebo… nebylo to tak? Nepodváděl ho? Co když se vážně vrátí k němu a… a co by se stalo potom? Jak by mu vysvětlil Yoongiho existenci? Jak by Jin reagoval? Ne… Tohle by neudělal ani jednomu z nich. Suga patří k němu, Jin… Jin už pro něj nikdy nebude existovat, ani se svou okouzlující krásou muže, milou snad i milující povahou. Jin, kterému záleželo na tom, jestli se Sugovy kocourovy líbí nebo zamlouvá…
Namjoon měl zmatek v hlavě. Nemohl by se rozhodovat mezi ním a Jinem, ale Jin má své vlastní zázemí, kdežto Suga je záhadné stvoření, které se bojí okolního světa a svou důvěru vkládal jen jemu, Taehyungovy a Jiminovy… Nikomu jinému, protože se bál někoho jen vidět. Ne… Vždy by to byl jeho malý záhadný Yoongi, o kterém zjistil, že je nezbytnou částí jeho vlastního života, snad i jeho srdce a pohled na jeho tělo, ouška složená na hlavě pod návalem spánku a roztomilý obličej, jej přiváděl do rozpaků, protože i když do Sugy možná zamilovaný nebyl, srdce vědělo samo, že už nikomu jinému než zrzkovy patřit nebude.
Nějak nevím co k tomu napsat, ale díl se mi líbil. NamGi na hrad!