Protože probudit se v těle, které mu nebylo nijak povědomé, či se v něm necítil nijak moc dobře, bylo odporné. Byl šíleně unavený a cítil, že nemůže pohnout ani jedním článkem prstu, ale co bylo ještě divnější, viděl nad sebou člověka, snad anděla, který se na něj díval z nebeských oblaků a svým úsměvem říkal, že je všechno v pořádku, že je to jen část života, kterou musí nějakou chvilku vydržet, a tak čekal, než se jeho tělo zotaví z navrácení na svět. Umřel, to už tak bývá, ale taky se stalo to, co se stalo jen málo žijícím. Mohl si svůj život prožít pozpátku.
Ten anděl tady s ním byl celou tu dobu, ale jeho účelem nebylo, se jen na něj dívat, stařičký Baekhyun si vzpomněl, že to nádherné stvoření není anděl, ale jeho plamen, jeho opatrovník, jeho průvodcem zpáteční cesty. Má mu ukazovat, co a jak má udělat, jakou cestou jít, aby se bezpečně vrátil až do stavu novorozeněte. Ten člověk se jmenoval Chanyeol a nedovolil si z něj spustit oči, a kontroloval ho, i když by měl spát. Chanyeol nemohl dovolit, aby se křehkému mládnoucímu Baekhyunovy něco stalo, proto se radši vysiloval do slepoty, než aby mu dovolil udělat jeden chybný krok.
A Baek mládnul. Každým dnem byl silnějším, krásnějším. Prošli dlouhou cestou, než se dostali do věku, kdy se měl Baekhyun znovu setkat se svými rodiči. Bylo mu jen něco kolem čtyřiceti, když umřeli, a po celou tu dobu se Chanyeolova vizáž nijak nezměnila, protože on nebyl lidská bytost, která by mohla žít nezávisle na sobě tam a zase zpět.
"Takže, je dnes uvidím?" Zeptal se Baekhyun ostýchavě. Pamatoval si na ně, pamatoval si vše, ale i tak měl strach, nevěděl, jaké to bude, protože v cestě tam, se právě vyrovnával s jejich smrtí.
"Ano." Usmál se Chan a přitáhl k sobě Baeka za pas. Pro někoho by to mohl být pohled opravdu divný, protože vysoký mladík vypadající tak na dvacet k sobě ochranitelsky tiskl dospělého muže. Ale všichni věděli, že on je ten, který mohl jít zpět.
A Baekhyun mládl dál, krásněl a cítil, že Chanyeol pro něj není jen ochráncem, ale i spřízněnou duší. Bylo to asi pět let po tom, co se setkal s rodiči a odvážil se k tomu, aby to Chanyeolovy řekl. Bylo to v pořádku. To bylo vše, co věděli. Pokud vás někdo doprovází celý život, je normální ho milovat, protože plameny si své chráněné vybírají právě kvůli citům, které k nim cítili, když žili i oni.
"Byl jsi to ty…" Vydechl jednou s pochopením v očích. Teď, když mu taky bylo kolem dvaceti poznal, že v jeho životě někdo chybí. Ano… byla to jeho láska, která ho opustila a umřela na zákeřnou nemoc, byl to i jeho životní plamen Chanyeol, který ho doprovázel i za života tam, i když krátkou dobu, ale doprovázel.
Chanyeol se smutně usmál a věnoval Baekhyunovy sladičký polibek na čelo. "Ano."
Jak dále mládl, nastaly problémy jako puberta, neustálé výlevy nálad, ale nebylo to nic, s čím by si Chan nebyl schopný poradit, protože ačkoli mládl a hormony s ním třískaly jako hromy o střechu, stále to byl ten Baekhyun, který Chanyeola z celého srdce miloval.
A pak jednou přišel ten den. Baekhyun už byl malým dítětem, které pomalu začalo zapomínat jak se mluví, jak se chodí, až se dostal až do věku novorozeněte. Chanyeol věděl, že v těch očích je vše. Byla tam láska z obou životů, které spolu prožili ve vztahu mileneckém, partnerském, vztahu zakládaném na důvěře a porozumění.
"Baekkie…" Pošeptal Chan, držící v peřinkách malého chlapečka, jehož očka se klížila pod návalem únavy jeho posledních chvil.
"Už je čas…" Neubránil se slzám, protože chlapec v malé pěstičce svíral jeho palec a koukal se na něj opět jako na anděla. Chan se tomu musel zasmát, Stejný jako poprvé… Jemně, aby mu neublížil pohladil jeho drobnou ručku ve své dlani dospělého a věnoval chlapečkovy polibek na čelo, se kterým i malý Baekhyun zavřel očka.
Tu šanci prožít svůj život znovu, ale od samého konce, neměl jen tak někdo, protože tuto možnost dal Baekhyunovy právě Chanyeol, který si přál se svým drahým Baekkiem strávit celou tu dobu, kdy už s ním být nemohl. Protože jeho láskou mu dal vše, a i Chanyeol mohl umřít.
|| 706 slov ||

A já si myslela, že už nikdy nebude zajímavé téma týdne. Mno… takže… konec jsem proplakala, jak jinak a připadá mi to strašně divné, ale i tak se mi ten nápad líbí… Yaaaaah! Just good night freaks!
jo a nečetla jsem to po sobě... tak omluvte ty shity :D

To bylo zajímavé, nicméně moc hezky napsané...