i
i
i
i

stav deprese

14. prosince 2015 v 22:39 | Lady Psychotronia |  Skládka shitů mých, co z pusy já vyklopím.
O tomto tématu jsem předtím neměla v plánu ani mluvit, ano připravovala jsem si článek o sebepoškozování a mém psychickém stavu, ale myslím, že není lepší doba, než začít psát teď, když se k jednom nacházím.


Není to tak, že bych tyto problémy snad chtěla, ale vyvolaly je ve mě události v mém dětství, jako skoro ve všech z nás, kteří trpíme depresemi. Předem upozorňuji, že vše tady je z mé vlastní zkušenosti, o tomto tématu jsem nečetla hodně dlouho a píšu zcela intuitivně.

Víte… S těmito problémy se potýkám už asi třetím rokem, co si tyto problémy uvědomuji. Není to nic hezkého, třikrát se za tuto dobu tak zhroutit, že jsem byla připravena seknout se vším, ale vždy tady byla osoba, nebo více, kvůli kterým jsem něco takového udělat nedokázala, nebo jsem byla jednoduše srab. Ale co se stane, když vás hlavní osoba, na které závisí vlastně skoro všechno, v tomto nedokáže, nebo nechce pochopit?


Jednoduše nemám chuť na nic, ale teď už jsem dost silná na to, abych se tak jednoduše nevzdávala, ale to, jak se cítím je skoro nepopsatelné.
Znáte ten pocit, když jste byli někým zavrhnutí, ublížili vám citově, nevíte, co vlastně cítíte, chvilku máte pocit, že se prostě začnete ironicky vysmívat celému světu, a v další okamžik zase, že by jste mohli vyplakat celý oceán slz? Tohle mě v poslední době opět zasahuje častěji a častěji, silněji a silněji.
Ať je mi jen 16 let, jsem unavena tímto světem, občas ani nechci vylézt z postele, a jen dál spát, nichž bych musela vylézat z teplých pokrývek na mé posteli, jen abych čelila krutému světu, který mi nedá pokoje ani ve vlastních myšlenkách, snech, prakticky ani ve spánku.

Tento pletence myšlenek je sepsán v jedné z těch chvílí, kdy je mi špatně, byť se jen podívat do zrcadla.
Doufám, že můj drahý anon teď pochopí, že to vlastně se mnou není jednoduché, protože, který mladý psychicky zdravý člověk by se snažil ukončit něco tak cenného, jako je lidský život, před dosažením čtrnácti let?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beepinka | Web | 20. prosince 2015 v 21:34 | Reagovat

Nevím,co přesně tě trápí,ale moc bych ti chtěla nějak pomoci :/ kdyby jsi se chtěla nějak svěřit,na mém blogu je kontakt na mě. Hlavně buď silná. Já jsem  v 16 prožívala též těžké období. Chodila jsem k psycholožce,která mi pomohla se z toho vyhrabat. Každopádně ten pocit,který tu popisuješ zažívám bohužel stále docela často.

2 ladypsychotronia | Web | 21. prosince 2015 v 15:24 | Reagovat

[1]: Děkuji, vážím si tvé nabídky pomoct mi, ale tohle je něco, o čem celkově nerada mluvím, nebo snad jen zatěžuji ostatní lidi.
Ráda bych zašla k odborné pomoci, ale... nechci se potom cítit ještě víc jiná, než jsem, už kvůli jedné z poruch.
Ale vážně ještě jenom děkuji. Vážím si toho, a pomohl jsi mi už jen tím, že nejsem jediná, kdo se takto cítí, nebo cítil.

3 Natalii | Web | 23. prosince 2015 v 21:17 | Reagovat

Nebudu tu psát svoje problémy a zkušenosti, blah blah xD.. ale řeknu to takhle.. dokud máš lidi kolem sebe, kteří jsou ochotní ti s tímhle pomoct ... tak máš štěstí holka.. a hlavně je od sebe nikdy neodháněj.
To, že to někdo nechce pochopit... to už je pak o povaze člověka, ale pokud jsi pro toho dotyčného důležitá, měl by pro tebe něco obětovat, zkusit to pochopit. Já celkem chápu některé lidi, kteří si nedokážou sami sebe v takovéhle situaci představit a tudíž nechápou, jak se asi cítíš a proč kolem toho děláš takovou vědu..ale na každého člověka jednou tohle období dojde, ať už v mladém věku nebo ve starším...

No přeju ti hodně štěstí! A vyhrab se z toho děvče! Fandím ti.
Ale zkus si nekazit období vánoc, kdy máš být se svou rodinou a užívat si to~ (někdy i tohle pomůže...)

4 ladypsychotronia | Web | 24. prosince 2015 v 22:43 | Reagovat

[3]: Sranda, že jsem se jim začátkem prázdnin stranila... ale pocit nechtěnosti je hnusný.
V tomhle ohledu mě asi nejvíce chápe táta, naše povahy jsou velmi podobné, možná i celkem identické, jen ty deprese mám z jiné strany rodiny.

Vím, jak to myslíš, na spoustu z mých známých se to nestalo, nemají takové problémy, a jsem za to nesmírně ráda a ani bych jim to nepřála...

Ale děkuji za podporu, a i když to bude divné, Vánoce mě deprimují ještě víc... takže tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama