
We've become lovers | #01 [i waited] | 1226 slov | pu&lu collab | double b |
Helloooo~
Takže… aby jen bylo jasno, berte prosím ohled na to, že je to rpg které jsme neměly v úmyslu ani vydávat.
Dále také to, že jsme se moc nezaobíraly pravopisem, jak by jsme měly.
Taky upozorňuji, že to čtete na vlastní nebezpečí, v hooodně moc velkém množství je tam NC-17 a taky z toho děláme drama…
Well well… Díky ti bro za collab! Luv ya~~
Ante - kurziva
Puku - norm.

Bylo těsně před půlnocí, když jsem se vrátil do dormu. Nová choreografie pro píseň, kterou jsem připravoval pro CEO, byla skoro hotová. Vždycky se ptal na něco nového a já sám věděl, že kdybych něco nepřipravil, zklamalo by ho to a to by mělo dopad na celou skupinu. Otevřel jsem dveře do pokoje a s telefonem v ruce došel až k posteli. Vlastně jsem nevěděl jestli se jít vykoupat nebo spát. Nerozhodně jsem zkousnul ret a povzdechl si s pohledem upřeným k druhé posteli. "Jiwone...?" zkusil jsem tiše, jestli jsem ho snad svým příchodem neprobral.
Ticho v dormu a ještě tišší pokoj, naprosto opuštěný, do kterého by nepáchl ani náměsíčný, protože výslovný zákaz vstupu do tohoto pokoje po večerce a Hanbinova podrážděného pohledu všechny děsil na tolik, aby se téhle inkriminované zóně vyhnuli. Dokonce ani Jinhwan-hyung tady nebyl, ale ten měl před spaním asi ještě zajímavější věci na práci, než pomalu usínat při čekání na jediného člověka, na kterého se pravidla dormu (které stejně dodržoval jen Chanwoo, když neměl rejpavou) nijak nevztahovaly. Hanbin. Čekat na něj bylo někdy úmorné a usínal jsem jen co se dalo, ale naštěstí jen na tom nebyl se spánkem tak hluboko, aby mě jeho příchod a tiché vyslovení mého jména neprobudilo.
"Um…?" Zamručel jsem v odpověď a přivřel oči, když se dostaly do kontaktu se světlem jeho telefonu.
"Měl jsi jít spát..." hlesnu, když sklopím telefon tak, aby nesvítil přímo jemu do tváře. "To takhle normálně ponocuješ, když vám řeknu, že se máte vyspat, když je volno?" povzdechnu si a posadím se na okraj jeho postele. Telefon jsem nechal zhasnutý, snad z jistoty, že neuvidí jak šikovně jsem nabral roh police tváří.
Povytáhl jsem jedno obočí a opřel se o lokty, snad abych k němu měl o trošku blíže, než jsem doteď měl. Ačkoli se tato blízkost nedala shledat dostačující, protože neležel pod peřinou vedle mě, abych ho mohl po celém dni pořádně obejmout a pošmatlat jak se patří.
"Hanbin-ah… Nezapomínej, že já jsem hyung!" Zatvářil jsem se ublíženě a našpulil spodní ret, ačkoli v té tmě to nešlo vidět. Pokus o roztomilost selhal. Jaká škoda.
"A já jsem leader, Jiwone...a jsem unavený z toho, že musím něco opakovat. Měl jsi jít spát a nečekat na mě...stejně jsem nepoužitelný..." zamumlám poněkud podrážděně, když sklopím tvář a povzdechnu si. "Promiň...jsem jen unavený...a ráno byl Junhwe jak ženská s menses...myslel jsem, že ho vážně něčím umlátím..." hlesl jsem tišeji.
"No," musel jsem se při poznámce o Junemu zasmát. "Myslím, že Jinan-hyung se o to už postaral… Milejším způsobem." Chytil jsem poněkud strnulé vyhlížejícího Bina za zápěstí a stáhl ho k sobě. Nevím, jestli bych neměl už vice provokovat, ale zkusit se musí všechno.
"Možná taky potřebuješ milejší způsoby…" A čekal jsem na odpověď, ať už měla být jakákoliv.
"A možná tady někdo potřebuje potrestat novinami jako pes..." zamumlám tiše, i když to mělo být myšleno spíš jako vtip. Ztratil jsem na to náladu, když jsem klidně sledoval rysy jeho tváře. Váhavě jsem sáhl po jeho ruce a přitáhl si ji ke tváři přesně v místě, kde jsem zasáhl polici. Cítil jsem jeho chladné prsty na kůži jen na nepatrnou chvíli, než jsem ji odtáhnul. "Sejmul jsem polici, takže opatrně, jasné?" hlesnu.
Nejprve jsem jeho slova nechápal, nebo jenom nepobral. On neprotestuje? Teda, jakože ne nijak hlouběji? Dává mi prostor se tak trošku zase vydovádět?
Nemohl jsem se ubránit veselému zazubení a musel jsem svítit jako ta vánoční světýlka na stromečku.
Opět jsem dlaň natáhl k jeho tváři a opatrně jí hřbetem ruky pohladil.
"Neboj. Víš, že já jsem vždycky."
"Hmm...." zamumlám tiše, když se do jeho ruky natisknu jako lísavý pes. "Celý den tam bez tebe bylo takové ticho...až jsem to začal nenávidět..." hlesnu, když zavřu oči a dlouze vydechnu. "Zanedvábám tě, co Jiwon-hyung? Promiň mi to..." spíš ta slova zašeptám, když se odtáhnu od jeho ruky.
"Je pravda, že spolu sami nejsme zrovna často…" Zabručel jsem zamýšleně a zády ho položil na matraci, jen abych se mohl položit jen z malé části na jeho hrudník, ale abych měl stále co nejblíže k jeho obličeji a rtům, které jsem měl nesmírnou chuť políbit. "Ale nezanedbáváš mě… Občas jen zbytečně peskuješ." Zazubil jsem se a prohrábl jeho vlasy.
"A já si myslel, že peskování schytává hlavně Junhwe a Chanwoo..." zamumlám klidně, když se lehce zavrtím a rty otřu o jeho bradu. "Co bys chtěl na oplátku za moje zanedbávání, Jiwon-hyung~?" vím, že můj hlas je až nepřirozený, ale jen jsem zkoušel. V tomhle jsem si byl příliš nejistý na to abych věděl co ho potěší a co naopak odradí.
Po zádech mi přejel příjemný mrazík. Tón jeho hlasu už teď zněl až moc provokativně a já neměl tušení, jak mu na tohle odpovědět. Bych bych schopný si říct o všechno, co mi jen mohl nabídnout, ale nechtěl jsem ho zase nutit do nechtěného.
"A co mi nabídneš?" Usmál jsem se s konečně ho po dlouhé době jemně políbil na rty, ne ovšem na dlouho, aby mohl odpovědět.
"Já jsem dal nabídku. Měl by sis vybrat dokud máš na výběr...pro dnešek...můžeš cokoliv." hlesnu poněkud naměkle, když prsty sklouznu přes jeho tvář do vlasů a přitáhnu si ho k dalšímu, tentokrát o dost pomalejšímu, téměř až línému polibku. "řekni si."
Po menším šoku jsem nad celým polibkem přebral kontrolu a energeticky se nad Hanbinem vyšvihl na všechny čtyři. Bylo skvělé vědět, že je dneska takový povolný a dost uvolněný, možná to bylo tou dobou, možná tím, že Jinhwan-hyung nebyl v pokoji a tak toho chtěl zneužít stejně jako já. Proč ne, když o to tahle situace prostě křičela.
Odlepil jsem se od jeho rtů jen nerad, ale musel jsem mu říct svou odpověď, a tou nebylo nic jiného, než jedno prosté slovo. "Všechno."
Tiše jsem se zasmál, ale bylo mi jasné, že to spíš znělo jako hihňání...a to je divné...příliš divné na to, abych ten zvuk vydal já...
Usmál jsem se spokojeně, když jsem se uvolnil a prsty si probojoval cestu k jeho bokům, po kterých jsem přejel nehty. "Hyung~ah..." zkusil jsem provokativně sledujíc jeho výraz.
Usmál jsem se spokojeně, když jsem se uvolnil a prsty si probojoval cestu k jeho bokům, po kterých jsem přejel nehty. "Hyung~ah..." zkusil jsem provokativně sledujíc jeho výraz.
Hanbinovy dlaně na mém vlastním těle mě jen utvrzovaly v tom, že doopravdy můžu, ačkoli se mi tomu stále nechtělo věřit. Hanbin se většinou nepoddal takovýmhle věcem moc rychle, ale v provozování byl celkem přeborník.
"Um…?" Zamručel jsem spokojeně a lehce ho políbil na odhalenou šíji. Damned… Miloval jsem jeho jemnou kůži, která volala o to se ní pomazlit.
Tiše jsem zamručel, když mi rty sklouzl na šíji. Byla ironie, že jsem mu nikdy neřekl ani jedno z míst, kde to pro mě vážně bylo něco víc než dotek. A když se jich jen nedopatřením dotkl párkrát předtím, neudržel jsem sten. V tu chvíli jsem si nebyl moc jistý jestli je to štěstí nebo spíš smůla.
Musel jsem se usmát při jeho spokojeném oddechu a dál pokračoval ve zkoumání jeho kůže za cílem najít citlivější místa. Typoval jsem to na klíční kosti, nebo spíše někde u tepny, tam bývali citliví všichni. Nehodlal jsem mrhat čas s nějakým zdržováním se a rovnou se rty přesunul k vytypovanému místu, čekajíc, co to s ním udělá.
Zkoumavě sleduju jeho cestu a sám pro sebe se musím zasmát. "Hledej Jiwon-hyung~" zasmál jsem se pobaveně. Sledovat jeho snahu bylo zábavné a já stejně neodolal a tiše, snad provokativně zasténal těsně u jeho ucha.
|| next

Aww~ Me likey :333333