6. února 2016 v 13:47 | pu&lu collab
|
We've become lovers | #04 [i waited] | 1164 slov | pu&lu collab | double b |
Helloooo~~!!!!
Já vím, jsem strašná, ale byla jsem na lyžáku (kde jsem nelyžovala, protože prostě… já a lyže… thats nono) a na přednastavení epizod jsem moc líná (aneb má moc jiného porna které plánuje už strašně moc dlouho a usilovně).
~Well a ještě jenda připomínka, ačkoli vím, že tohle hovno čtete. Proč nejsou díly "smyslu plnější" a s lepším dějem, protože tady je jen samé porno… No, ony rpg fungují na tom, že si odepisují dvě osoby a ten text zabere více, než normální povídka, protože texty se opakují a tak, víte co tím myslím, v předešlých dílech jste si mohli všimnout… Proto nejsou delší, a taky jen téhle "série" máma přes 12ooo slov. Hezké, či?
Tak čest-te!
Puku/Bobby - norm.
Neměl jsem tušení, za co těch pár ran do hlavy a ramen, pak ještě pár kopanců, bylo, ale měl jsem nepříjemné tušení, že asi za mou potřebu ho slyšet. Konec konců to on mi dal volnou ruku!
"Hej!" Prskl jsem po něm a jeho útočnou ruku chytil, prsty si s ním proplétajíc, jako by nic.
"Řekls, že si můžu dělat co chci!"
"A to pořád platí, já se přizpůsobuju..." zamručím nespokojeně, když mu ruku vytrhnu. "Nestrachuj se pořád tolik, zvládnu se uřídit sám~" hlesnu nespokojeně, když sám natáhnu ruku a lehce se nadzvednu, když promnu jeho opomenutou chloubu. "Nech si říct, Hyung~"
Hlava mi padla skoro až na hrudník a tak tak jsem udržel zasténání. Bylo toho na mě moc. Člověk mu chce udělat dobře, a dostane místo toho pár pohlavků a ještě vynadáno, že se sám neumí tišit… Jako bych za to mohl… Dobře, částečně je to moje vina, ale nemá se tvářit, tak jak se tváří! On k tomu jen svým postojem vybízí! A potom to zase naprosto přehodí kolem a kolem a má ruku v mém klíně… Já bych se na to celé mohl taky vybodnout a dělat třeba mrtvého brouka na cestu.
"Umm…" Tiché zamručení, co mi omylem uniklo, jsem rychle utlumil v Hanbinových rtech. Ne, že bych se za své vlastní projevy styděl, ale nadšený z nich taky zrovna dvakrát nejsem.
Překvapeně se na něj políbím, když zaslechnu ten nepatrný sten a odtáhnu se od něj, svíraje jeho ramena."Jiwon-ah~ Když tak nad tím přemýšlím...to ty se spíš drasticky tišíš...." zamručím poněkud nespokojeně. Pevně mu sevřu rameno a druhou rukou sklouznu zpět do jeho klína. Palcem sklouznu přes špičku, jen dráždivě, když se přikloním k ráně, kterou jsem mu vytvořil na rameni a začnu ji oblíbávat.
Jen jsem něco nepřítomně zamručel a hlavu si opřel o Binuv nahý hrudník. Nějak jsem se opět dostal do té fáze, kdy se mi nic nechtělo. Asi to bylo tím, že je noc… a prostě Hanbin, protože Hanbin mohl za všechno, a vysvětlovalo to už jen to, že je prostě… Hanbin… Nebylo k tomu jiné vysvětlení a proto jsem se naprosto poddal jeho dotykům a na malou chvilku naprosto odpojil přemýšlení a tiše oddechoval.
"Netiším… Ono to samo." Vydechl jsem nakonec přeci a nosem se pomazlil s kůží jeho hrudníku. A pak mě to napadlo… Možná bych nemusel zůstat tak neaktivním. Prsty jsem přesunul na jednu velmi zajímavě vyhlížející bradavku a promnul ji v pár rychlých pohybech. Jen tak na zkoušku, co přesně to s ním udělá, protože já se na sténání opravdu necítil.
Chystám se něco říct a tak v nepřipravené chvíli sám namísto slov kňučivě zasténám jen pár centimetrů od jeho ucha. Prsty obemknu celou jeho chloubu a začnu pravidelně přirážet se rty přitisknutými k jeho krku s tichými a přesto táhlými steny. Byl přeborník, když šlo o doteky. Až mi to občas bylo podezřelé.
Takže další místečko, kde jsem se trefil. Sice to byla obvyklá místa, kde byl citlivý asi každý, ale užíval jsem si zkoumání jeho těla, ačkoli mi to i celkem kazil opravdu skvělou prací na mém vzrušeném rozkroku. Nevím, ke nic než vzrušený dech a občasný sten ze mě jinak prostě nevyšel.. Teda už aspoň více nevyšel… Bylo do ale všechno příjemné a uvolňující.
Skoro jsem na něj celý nalehl, ovšem rozkrok jsem měl stále divným způsobem dostupný jeho dlani, div jsem se nezlomil. Celkově jsme byli oba v krkolomné poloze.
Tiše jsem vydechoval do jeho krku, když jsem mu jednu ruku obmotal okolo krku a tváří se o něj opřel. Sledoval jsem jeho tvář, když jsem zpomalil tempo a opět si začal hrát s citlivou špičkou s jistou dávnou škádlivosti. Jen pomalu, líně jsem nehtem kroužil po vrcholku, když jsem se přitáhl o něco blíž.
Zasyknutí, které mi uniklo se rozneslo všude po pokoji a měl jsem i menší problém s tím, abych na něj nezačal nadávat. Zrovna tam… jo. Jeho šikovné ruce mě dováděly k šílenství, stejně jako to, že sténal jen z takového mála. Ale už si vyhrál dost. Řada byla na mě, podle toho co jsem usoudil. Možná že by nebylo zase tak špatné udělat rachot a někoho vzbudit, sice to od Bina pak schytám, ale ten adrenalin za to stojí… Nebo i něco jiného.
Bez nějakého varování jsem se od něj odlepil, ať mě držel, honil nebo cokoli jiného, já se soustředil na jeho klín, ke kterému jsem mířil a bez dalšího varování uchopil špičku žaludu mezi rty.
Celou místností se rozlehne mé překvapené vyjeknutí, když moje boky vyjdou automaticky vstříc jeho rtům. To nastřádané vzrušení z předtím se teď ještě znásobilo a já myslel, že se na místě udělám, když se mě dotkl rty. "Ji-won-ne...." trhaně se nadechnu, když se během chvíle prakticky svalím do peřin.
Cítil jsem, jak v jeho chloubě zaškubalo, ale stále ještě nedosáhl vrcholu, což bylo dobře. Ještě jsem si chtěl hrát a moc by mě to nepotěšilo, protože i tak už dávno vím, že je ze mě udělaný a na prášky jako vždy… Teď ale ne z nervů ale vzrušení.
Jazykem jsem od špičky sjel až ke kořenu jeho chlouby a rukou ho lehce a pomalu zpracovával. Bylo hezké vidět, jak už skoro nemůže, a to jsem ani nebyl v polovině svého hraní.
Zmučené zasténání z mojí strany nasleduje táhlý sten, když si zaryju nehty do dlaní a snažím se mu je nedat do vlasů, abych mu je všechny úplnou náhodou nevytrhal. "J-estli budeš...postupovat takhle...udělám se." pokouším se mluvit alespoň trochu srozumitelně, když sleduju jeho jazyk na vlastní erekci.
Vzhlédl jsem od své práce a srazil se s jeho vzrušeným pohledem. Musel jsem si ho prohlédnout celičkého, protože možnost ho vidět takto, se mi v blízké době asi nenaskytne zrovna často.
Rty pootevřené, pěsti zatnuté a jako vždy hluboký, zamlžený, možná až ztracený pohled přímo do mých očí. Ale tak když už na to upozornil, mohl bych trošku více pozlobit…
S letmým uchechnutím jsem ho pohltil do úst a hlavo pomalu začal přirážet. Možná mi pak i poděkuje za mou dnešní ochotu.
Věděl jsem, jak blízko jsem už teď a když mě pohltil celého a začal přirážet, byl jsem si jistý, že se udělám v další minutě. Steny se rozléhaly celou místností, mnohem hlasitější než ty předešlé, když jsem mu boky začal přirážet vstříc. A další zaškubání mě ujistilo v tom, co se stane v příštích pár sekundách.
Musel jsem jeho boky následně přidržet, jinak by mě asi zadusil, ale nebylo to nic, co bych nezvládl. Byl jsem mnohem silnější a na mě si jen tak někdo nepřijde. Ještě chvilku jsem ho zpracovával než se jeho tělo zkřivilo v pre-orgasmické křeči, že jsem tak tak stihl hnout a jeho vrchol prodlužoval táhlými pomalými pohyby ruko.
Jestli sten, který mi vyšel z hrdla neslyšeli kluci vedle, nedej bože celé město, byl bych zatraceně překvapený, protože v jednu chvíli se můj hlas z hlasitého slastného stenu změnil téměř na pískot, když mě zradili hlasivky. Jen bezmocně jsem zůstal ležet v peřinách zcela nevnímaje své okolí.
Já si du ponořit hlavu do studené vody, jinak shořím :D úžasné dílko toto. :)