29. února 2016 v 18:35 | pu&lu collab
|
We've become lovers | #07 [i waited] | 1236 slov | pu&lu collab | double b |
Jiwon je srab… To je všechno co k tomu řeknu.
A teď… mám dole anketu ohledně toho, co chcete další, jestli X tisíc kapitol s Junhwan nebo zase Double B či kombinovat. A ještě chci říct, že ono bude i YunDong, ale ta rpg na sebe navazují, takže až se stane něco na co oni dva navazují, začnu je vydávat, oke?
Love yall!
Jo... a víte o tom, že zbývá ještě jedna kapitola a část "I waited" z této série končí? Brečím už teď meh...
Puku/Bobby - norm.
Pohlédl jsem na něj pohledem alá 'are you serious?', protože já bych ho opravdu s nejvyšší pravděpodobností naháněl po dormu s nějakým nožem, aniž bych se sám zranil, nebo něco v mé blízkosti.
"Ale když se nad tím zamyslíš, tak spol sladcí jsou… Nebo takhle, když nedělají žárlivé scénky nebo až moc dvojsmyslů, jenom vedle sebe sedí a usmívají se jako zamilovaní idioti, potom jsou sladcí." Pak jsem se ale musel nad něčím zamyslet. Hluboce zamyslet.
"Hanbin-ah… máme my nějaké romantické scénky?"
"Ne, buď tě biju, nebo ti nadávám...a pak spolu spíme. Protože pokud přijde na romantiku, dojde na sex. To je zákonitost u nás dvou. Nebo tě zmlátím...což je většinový účinek, protože jsi prostě dotěrný a ano, přiznávám, jsem jak ženská s krámama, takže se opovaž cokoliv říct." zamručím rozhodně, když ho poplácám po zádech.
Jen jsem chvilku mrkal, než se mi to všechno dokázalo pořádně uložit v hlavě a taky hlavně než jsem si přiznal, že to tak doopravdy je. I když moje dotěrnost je čistě milující a starostlivá… Nebo z nudy. Protože co je lepší, než někoho otravovat a pak se zcela bez protestů nechat zmlátit? I tak jsem k tomu chtěl něco říct. Nebyl to právě on, kdo ze stejného problému osočoval Juneho? A toho dokázala napravit jen jedna věc… Stejně jsem zticha nevydržel.
"Mám hlad."
"Tak si běž udělat jídlo, nebo ho objednej, já nejsem žádná ženská ani milionář." zamumlám nespokojeně na jeho slova. Vážně řekl něco takového v téhle situaci? Měl by se stydět, idiot jeden...!
"Vážně ne? Nejdřív kecáš něco o menstruaci a teď si se mnou nechceš dát ani žádnou mňamku." Zasmál jsem se pobaveně nad jeho ublíženým pohledem a zamuchlal nás do jeho deky. Bylo vtipné, jak moc předtím umíral únavou a teď měl dost energie se nade mnou rozčilovat. I když… kdy na tohle neměl energii?
"Já ten pohled viděl, Jiwone..." syknu po něm podrážděně, když se odtáhnu o něco dál. "A dej si na sebe něco, já vážně nemám energii na druhé kolo..." zamručím, když ho plácnu po zadku a odtáhnu se. "Vážně, jak se takhle můžeš chovat v dámské společnosti...tsk..." zakroutím hlavou snad trucovně. Když si chce hrát tak ať.
Nakrabatil jsem rty jako měly i masky kabuki a smutně popotáhl. Když já fakt před tím neměl náladu na to, se nějak víc oblékat… Vždyť jsem měl aspoň to spodní prádlo, tak co si stěžuje?!
"Pardon, slečno uražená." Zaksichtil jsem se na něho kysele a pokusil se vyhrabat z deky. "Nebo nadržená?" A z postele jsem doslova vypadl, jak jsem schytal rán do hrudníku.
"Jednou tě zabiju a donutím tě vstát z mrtvých, aby sis hrob vykopal sám, vážně..." syknu po něm vztekle a praštím ho polštářem. "Nebo si nahraju jak sténáš a pustím to Jinanovi. Schválně se pak uvidí jak na tebe bude reagovat." uchechtnu se.
Když jsem se konečně probudil i po druhé ráně, posadil jsem se podíval na Hanbina na posteli, jak mě stále ještě skenuje pohledem. Asi tady mému hlučnému zlatíčku něco nedošlo. Něco velmi zásadního a ne jen tak jednoduchého na zapomenutí, protože steny v našem dormu jsou dost tenké…
"No… nevím, na koho ráno budou ostatní reagovat. Nepřemýšlels' nad změnou profese? Hlas máš jak zvon."
Sleduju ho podrážděně, když slezu z postele a obkročmo se na něj posadím. "Mám tě donutit k většímu vokálnímu projevu Jiwone? Nebo budeš hodný a přestaneš mě dráždit...?"
Nejprve jsem nervózně polkl a byla ve mě malinká dušička, ale… je to Hanbin… Hanbin je vždycky hlasitý a nedokáže to ovládat. I kdyby se snažil sebevíc, vždycky mě jako vokál přebije.
"Ale, ale… neříkal tady někdo, že na druhé kolo už nemá energii?" Usmál jsem se, v očích pobavené plamínky a provokativně jsem pohladil jeho zadeček a vnitřní stranu stehen.
"A neřekl někdo něco o tom, kdo má lepší vokální projev?" syknu po něm, když dlaněmi sjedu přes jeho břicho rovnou pod spodní prádlo a promnu ho. "Budu tě muset přesvědčit, víš...?" hlesnu a druhou rukou sjedu níž. " I když tak, jak bych neměl." vyslovím, když přejedu prstem přes vstup.
Brain death. Zapomněl jsem jak se dýchá, jak se mluví i jak se žije. Myslím, že jsem měl i srdeční zástavu, a pokud ne, tak jí mám teď. Co se teď právě snaží udělat? Ne… ne, ne, ne… Mě tady nikdo na zemi odpaňovat nebude! Na to jsem až moc dominantní, a jeho leader choutky mě nijak nezajímají… A i kdyby, tak… na zemi?! Kde jsou svíčky, plátky růží, šampaňské a vana plná bublinek?! Někde v Las Vegas! Já chci o své panenství přijít ve Vegas v nejvyšším patře nějakého předraženého hotelu ve Vegas!
"No tak to asi ne." Odsekl jsem nevrle a shodil ho ze sebe, při čemž jsem zase sebou já mrskl do svojí postele.
"Nejsi tady jediná žena s menstruaci!"
Tiše syknu když mě srazí na podlahu a zaleze do své postele. "Ale tohle si nemusel..." zamručím a zvednu se. "To si vážně myslíš že bych něco takového udělal? To raději diskutovat o vztazích s Junhwem, než udělat něco takového..."
"Hmm…" Zamručel jsem zamyšleně nad představou rudnoucího Hanbina vedle Juneho, který tak strašně rád sdílí své příběhy, někdy až fantamagoríjní o slintání na Jinan-hyngem. Mě by to nijak nevadilo, kdyby jsme vedle sebe nebyli jako dvě panny na prvním rande.
"Ale chvilku jsi tak vypadal." Prudce jsem se posadil do tureckého sedu a koukal na jeho ublížený výraz. Asi jsem to přehnal, ale jednoduše mě tím… vyděsil.
"Znásilnit? Tebe? To je jako políbit Chanwooa na tvář. Nebezpečné a nemožné. Proboha co si to o mě jenom myslíš Jiwone? Jak jen můžeš urazit mou čest tímhle způsobem...měl by ses stydět..." zamručím když po čtyřech dolezu až k jeho posteli.
"Já myslel, že víc tě uráží to, že právě ty pro mě sténáš a já jsem ten projevově… slabší?" Ne, že bych si na to nějak moc stěžoval, pořád to pro mě bylo jistým způsobem trapné a mnohem trapnější, než kdyby nás při tom měl vidět někdo jiný.
"Jednoduše, nejsem stavěný na to, abych byl uke." Pokývl jsem rameny a nahnul se k němu blíže přes postel.
"A já snad jsem? Víš jak mě pak bolí v krku?" ta slova téměř zakňučím, když si ruce založím na jeho nohách a opřu si o ně hlavu. "A můj zadek na tom není nejlíp ani když jsi sebeopatrnější, víš?" zamručím nespokojeně.
Ironie, kterou jsem teď pociťoval byla až vtipná. "Jo, a proto jsi to chtěl bez přípravy." Nahnul jsem se k němu ještě blíže a rty jemně otřel o jeho čelo. Bylo to gesto, na které jsem si v poslední době zvykl a jen doufám, že to Hanbinovy nijak nevadí, prostě jsem potřeboval za ty dny, kdy jsem pozoroval jak spolu June a Jinan-hyung cukrují, nějakou tělesnou přítomnost, byť tak malou, skoro bezvýznamnou.
Jen jsem k němu zvedl pohled tiše "Když už jsem řekl to předtím...tak i tohle...není mi...příjemné, když se u toho na mě díváš. Nevím proč ale prostě není a přitom tě chci sám vidět..." hlesnu tiše, když pozvednu tvář a jen zlehka ho políbím na rty "Vážně musím být s tímhle extra otravný..."
"Nejsi otravný, v porovnání se mnou." Zazubil jsem se tím mým obvyklým způsobem a rukou jsem ho začal hladit po odhaleném rameni. "A vždyť já to mám stejné." Chytil jsem jeho ruce do svých a posunul se na posteli, aby sem mohl i on. "Nerad sténám… a miluju se na tebe dívat."
To bylo moc hezké. Těšim se na pokračování.