close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

#02 [morning issiue]

17. března 2016 v 9:17 | pu&lu collab |  We've become lovers
We've become lovers | #02 [morning issiue] | 1680 slov | pu&lu collab | junhwan |



Admin je nemocná a spí už dva dny skoro v kuse. Je to super, ale to že nevydržím chodit nebo stát deset minut bez toho, aniž bych pak zase šla spát už není tak super haha… but i love you

Ante/Jinhwan - kurziva
Meee.GG/June - norm.


Jen jsem se tiše zasmál, při jeho slovech a nechal mikinu sklouznout z ramen, přičemž jsem ho tiše sledoval. Jen lehký pohyb pánví, téměř nepatrný, snad omylem, když jsem se k němu přitáhl blíž a prsty sklouznul po jeho ramenou.

Beze slov jsem mapoval jeho jemnou kůži, s pohledem na jeho nahý hrudník. Jeho smetanová kůže byla něčím dokonalým, jen se k ní přisát rty a sejmout tu dokonalost, přivlastnit si ji… Při jeho nečekaném pohybu pánví jsem přivřel oči, pod tím příjemným pocitem. On věděl jak na mě. Sakra že moc.

Jen jsem se pousmál nad tou grimasou, kterou navodil a neodolal jsem, když jsem v další chvíli prsty projel jeho vlasy a začal je líně pročesávat s těmi tichými vzdechy. V tuhle chvíli nikdy nebylo potřeba mluvit, on vždycky věděl, co je potřeba. A já byl příliš přímý, takže moje pocity poznal pokaždé lehce.

Ještě malou chvilku jsem si užíval jeho prstíků v mých vlasech, ale dlouho mi to nevydrželo. Po tom, co jsem otevřel oči, jsem si s ním vyměnil jen jeden hluboký pohled, říkajíc vše, co jen bylo potřeba, přitáhl si ho za zadeček blíž k sobě, a vpil se do jeho rtů. Ačkoli jsem ho líbal tak často, vždycky to byl šok, ze kterého jsem se musel chvilku vzpamatovávat, a i když jsem ten pocit jeho rtů na mých znal tak dokonale, vždy to bylo jako poprvé.

Spokojen jsem zamručel do polibku a prsty sklouzl přes tváře, když jsem se na chvíli jen odtáhl, abych ho mohl políbit na čelist a pak rty sám sestoupil níž až k rameni, které jsem jen lehce okusoval se zavřenýma očima. Byla to moje slabost, měl jsem rád jeho reakce a nikdy jsem neodolal.

Slastně jsem vydechl, když mi zoubky skousl kůži na rameni a znovu si ho rozkrokem přirazil k sobě. Ne nijak násilně, jen jsem mu pomohl se o mě otřít. Vždycky jsem si užíval toho, že není neaktivní uke, ale sám si dokáže určit co a jak chce, aniž by to mě nějak vadilo. Právě naopak, vyžadoval jsem jistou dominanci.

Jen chvíli jsem okusoval kůži než jsem ji začal slabě sát. Nebyl jsem si jistý jak udělat značku a sám jsem to raději nezkoušel. Byla ironie, jak já sám jsem miloval, když je udělal. A navíc ten pocit, když je někdo z kluků viděl. Bylo to divné, ale vzrušovalo mě to, i když jsem to nikdy nahlas nepřiznal.
Lokty jsem se zvedl o jeho ramena a začal líně pohupovat boky proti jho klínu.

Z mých úst se vydral tichý sten, jen co se proti mě začal třít a já ho v tom ještě podporoval a snažil se mu vycházet vstříc. Chvíli jsem si jen užíval toho rychle nabíhajícího vzrušení, než jsem jeho tvář sklonil k té mé a uvěznil jeho rty v o mnoho vášnivější a chtivější polibek, a opřel ho o stůl za ním, čistě pro mé vlastní pohodlí.

"Snažíš se mě rozptýlit?" hlesl jsem a zatahal ho za ret, načež jsem se odtáhl. Cítil jsem vlastní tvrdost, když jsem se otřel o jeho břicho. Tichý sten mi splynul ze rtů, jen při tom nepatrném pohybu přes látku a já sám neodolal v tu chvíli a lehce klesl, abych se o něj otřel. Dalších pár kňučivých stenů, které šly rovnou do jeho rtů a já věděl, že tohle je teprve začátek.

"Tebe?" Zeptal jsem se pobaveně a vyšel mu vstříc s tichou nadávkou na jeho účet. Takhle po ránu? Tak proč ne… Na tohle je vhodná doba vždycky.
"Až při něčem jiném." Přislíbil jsem s úsměvem, tak blízko jeho rtům, že by se člověk mohl zbláznit, cítit jeho mělký dech a kňučení. Neodolal jsem a znovu se vpil do jeho úst, na půl oka hledíc na linku u dřezu, jestli tam není nic, co by mi mohlo v blízké době překážet. Bylo sakra štěstí, že někdo včera uklízel kuchyň.

Postřehl jsem ten pohled snad okamžitě a neubránil se úsměvu. Cítil jsem vzrušení, které se mi v tu chvíli nahrnulo do klína, když jsem se opět otřel o jeho klín a táhle zasténal. Byla až ironie, jak nedočkavý jsem v tu chvíli mohl být a ty představy tomu vůbec nepomáhaly. V tu chvíli jsem se začal nesnášet, že jsem sem nedošel jen v té mikině bez kalhot a spodního prádla.

Kašlal jsem na to všechno a bez varování se zvedl ze židle i s ním, pevně ho držíc u sebe, aby nespadl, i když to bylo celkem zbytečné, protože se mě celou dobu držel jako klíště, a s jeho výškou ani nebylo těžké ho udržet, protože jeho váha taky nebyla zrovna postřehnutelná. Vysadil jsem ho na linku a následně na něj nalehl, jazykem zkoumajíce jeho ústní dutinu.

Nebránil jsem se a ani nijak nebojoval o vládu nad polibkem. Jen podřadně jsem přijímal jeho péči, když jsem se ve stálém tempu otíral o jeho klín.
"June-ah~" zasténal jsem do jeho rtů a zatahal za jeho nátělník. Byl tak příšerně svazující v tuhle chvíli!

Jen na chvilku jsem se od něj odtáhl, abych si mohl to tílko, které mu očividně vadilo, stáhnout a pohodit někde vedle sebe na zem. Nebyl jediný, komu tady to oblečení překáželo, jeho moje tepláky taky nebyly něco, co by se mi na něm teď líbilo, proto jsem mu vlepil rychlý polibek na rty, než jsem rty přesunul hravě na jeho ploché bříško a kalhoty z něj pár rychlými pohyby stáhl. Celkem jsem se divil, že si vůbec vzal spodní prádlo. Mohl předvídat, jak to dopadne, když máme dorm celý pro sebe.

Ten pohled, bylo mi to jasné. Kdo to měl vědět, já nic takového neočekával! Nespokojeně jsem zamručel a sám se nadzvedl, když jsem si je stáhl. I po té době jsem stále pociťoval horkost ve tvářích, když jsem se k němu sám vyzývavě podíval a jednu nohu si chytl pod kolenem, abych je v další chvíli roztáhl od sebe. To vědomí, že se dneska nemusíme omezovat mě samo o sobě donutilo zasténat.

Tak tohle hlasité polknutí už určitě slyšet musel, a kapku potu, která mi stekla po spánku, musel taky jisto jistě zaregistrovat. Tohle… tenhle výhled, jeho pohled… Tohle bylo k posrání, nebo samovolnému udělání. Prostě puff, stejně jako mozek, který se přemístil do jiných partií v mém těle.
"Ty! ty…" Nemohl jsem najít správné oslovení, a nijak hnusně jsem mu říkat nechtěl, i když by si to asi trošku zasloužil, neměl se dívat takhle, zpoza řas jeho přivřených očí. Na všechno jsem už jen mohl kašlat a hladit ho po jeho nahém nádherném panenkovském těle, dlaní míříc mnohem níže.

Spokojeně jsem zamručel pod jeho doteky, bylo mi okamžitě jasné, kam míří a nic jsem nenamítal. Byl to skoro týden, kdy jsme na sebe neměli čas a i přesto jak krátká doba by se to mohla zdát, bylo to mučení. "June...připrav si mě" byl to sten, který splynul z mých rtů v tu chvíli a já chtěl aby to znělo tak vzrušeně, jak jen mohlo.

Dál jsem ani nemohl čekat, jen jsem prostě naslinil jeden ze svých prstů, protože chodit pro lubrikant se mi zatím nechtělo, a dělat tohle na sucho odmítám, a pomalu přejel po jeho vstupu, mučivě, abych ho snad víc vyprovokoval, protože jeho reakce na mé tělo a doteky byly k nezaplacení.

Spokojeně se zamručel a lehce se mu boky vybídnul. "Dvěma...jedním to jde pomalu.." zakňučel jsem prosivě. Jak bych jen mohl vydržet, než se k něčemu dostali? Usténal bych se k smrti a to při nejlepším.

Jen jsem pokývl rameny, když si teda řekl o něco jiného. Ne, že by mi to vadilo, ale už teď jsem měl ten pocit, že ho zase budu někam tahat pár dní, než si bude moct normálně sednout. Takhle to bylo celkem často, když jsme na sebe neměli moc času. Nebo volný pokoj…
"Když to tak chceš." Diva se ve mě nezapřela ani v tuto chvíli, ale vyhověl jsem mu, a pomalu, jen zlehka do něj začal zasouvat dva prsty, jak si přál. Šlo to trošku ztuha, ale netvářil se, že by ho to nějak bolelo.

Ruku jsem mu obmotal okolo krku a přitáhl se blíž s tichým stenem, který se změnil spíš v táhlý skučivý, když jsem sám proti němu pomalu vyšel boky, aby vnikl celý. Byla pravda, že i přesto, že jsme spolu týden nebyli, já to nejednou nevydržel sám. Chvíle frustrace a podrážděnosti se na mě podepisovaly a tohle uvolnění bylo více než uspokojivé.

Neměl jsem rád, když se snažil utišit, i když k tomu neměl sebemenší důvod, možná jen to, že nad námi žije Tablo, ale… podle toho, co slýchává často, se Jinan nemohl rovnat. Aspoň ne v této situaci. Byl sice hlasitý, ale stále se ještě nerozjel na nejvýš… a něco mi tady nesedělo. Normálně po týdnu byl stáhlejší… ale co. Každý má choutky, i já o tom mám co povídat.
Začal jsem do něj prsty přirážet silněji a násilněji, jen abych to trošku urychlil, a navíc se mi líbilo to, jak si to sám užívá.

Když to udělal poprvé, celý jsem se prohnul a v překvapení vyjekl, ale když pokračoval, vycházel jsem mu vstříc. Sám jsem se úmyslně kolem jeho prstů stahoval a stále si přidržoval jednu nohu ve sklonu, aby pronikal hlouběji. Byl jsem až příliš nedočkavý na to všechno co mělo přijít potom, když jsem pustil svoji nohu a sjel mu s táhlým stenem ke kalhotám, které jsem chvějící se po celém těle stáhl tak, abych viděl jeho tvrdost.

Musel jsem se usmát nad jeho činy. Nebylo to nic nezvyklého, byl jeden z mála, kdo se rád kochal a nechal na sebe někoho takhle koukat, jen podle takového nevinného vyměňování zkušeností s Jiwonem…
"Copak?" Pousmál jsem se s perverzním podbarvením a sehnul se k jeho oušku. "Myslíš, že už můžu?" Lehce jsem stiskl jeho lalůček mezi zuby a nečekaně rychle přirazil prsty do jeho těla.

Prudce jsem sebou škubla pocítil bolest ucha, které doteď držel v zubech a blaženě zasténal. Ať už to byla ta bolest nebo slast, neudržel jsem vlastní hlas na uzdě, když jsem tiše zakňoural jeho jméno a rukou ho téměř provokativně promnul. "Potřebuju to..." zakňoural jsem opět prosivě.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 17. března 2016 v 19:52 | Reagovat

Vždy som vedela, že mať dorm len pre seba a mať pri sebe takého rozkošného a povoľného ukeho, nie je dobrá kombinácia...je to PERFEKTNÁ KOMBINÁCIA! V živote som takto nehltala slovíčka ako teraz! Moc sa teším na ďalší diel!

2 Nana | Web | 17. března 2016 v 21:15 | Reagovat

Tak to bolo skvelé!! Predstava malého Jinana na linke ako si dobrovoľne rozťahuje nohy....... O_O Mala by som si ísť dať sprchu!!!
Nechcem ani vedieť čo príde potom... (klamem.. chcem!)

3 Ady | Web | 18. března 2016 v 1:13 | Reagovat

I think I just died... Omg tohle bylo dokonalý!! Ne, i to je slabý slovo. Prostě ten Jinan... a June... a-a-a to všechno prostě..  I FUCKIN LOVE IT!!! Chcu další díl. Hned. TTT TTT

4 naw | 18. března 2016 v 21:45 | Reagovat

*umírá*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama