close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

#04 [morning issiue]

26. března 2016 v 22:50 | pu&lu collab |  We've become lovers
We've become lovers | #04 [morning issiue] | 1129 slov | pu&lu collab | junhwan |


Since y'all know how nice i am and you love me us i came here with new chapter.
enjoy it you lilttle junhwan shipers

...

Všimli jste si toho, jak krásný je dneska měsíc?

Ante/Jinhwan - kurziva

Meee.GG/June - norm.


Jen jsem nad jeho chováním vykulil oči a udělal grimasu. Neočekával jsem, že se bude chovat až takhle akčně, nebo že mi doopravdy uteče i s mikinou. Bylo to divné, ale asi se nebylo čemu divit. Pokud Jinan chytil dobrou náladu, mnohem lepší než kdy ukazoval, byl jsem celkem mrtvej. Tohle škvrně bylo nebezpečné, když na to přišlo.
S nakrčením ramen jsem se zpět oblékl a přemýšlel co dělat. Pokud tam byl na pár minut ani nemělo cenu za ním chodit.

Nakonec se to protáhlo asi na deset minut, přičemž zběžná očista a umytí hlavy pro mě byly automatické, když jsem se přiřítil do kuchyně, kde nebyl. Po prohledání společenské místnosti (snad v domnění, že se mnou hraje na schovávanou), jsem se uchýlil do našeho pokoje, kde se právě nacházel. Jen výsostně jsem se usmál, oblečený pouze v jeho mikině a s mokrými vlasy. "June-ah~"

Celou dobu jsem si říkal, že mu to nebude trvat tak dlouho, že se za chvilku vrátí, jenže to se pak protáhlo… a mě se nechtělo čekat a stále mi přišlo zbytečné za ním chodit, tak jsem to vzdal a v pokoji sebou hodil o postel. Nebylo to nic neobvyklého, prostě jsem se natáhl na postel a čekal, než se uráčil přijít. Chvilku jsem cítil, že začínám usínat, ale pak se konečně objevil, ale mě se nějak nechtělo se na něj otočit, protože je lepší se z lenosti dusit polštářem.

"June~yah! Chlape jeden mrtvá! Sotva ses probral, to hned budeš spát!" rozkřikl jsem se a přešel k posteli, načež jsem k němu po čtyřech dolezl a poplácal ho po zádech. "Aspoň jako polštář jsi takhle použitelný." zamručel jsem a opřel se mu tváří o záda, kterými byl teď vzhůru.

"Eeeee…" Zamručel jsem nespokojeně když na mě začal křičet. Tohle nebylo fér. "Já byl vzhůru mnohem dřív než ty!" Řval jsem zase já do polštáře, ale nehnul jsem se ani o píď, ale když na mě začal tlapat, já se po něm ohnal rukama, abych ho pak mohl chytit, ani nevím proč.

Nespokojeně jsem zahučel do jeho zad, když mi chytl ruku. Chvíli jsem váhal, než jsem se odtáhl, vytrhl jsem se a pokusil se udělat až kňučivý tón, abych mu naznačil, že trucuju. "June...jestli budeš takový, tak by sis měl začít hledat někoho jiného." zamručel jsem podrážděně a rukou si prohrábl vlasy.

Dobře. Asi jsem se už začal dusit, protože ten polštář neventiloval a od mého dechu začal být až nepříjemně horký. "Zlato," Začal jsem ještě celkem v klidu, nepřepadalo mě nic jako trucování nebo extra sassyness. "Kdybys na mě neležel, tak se možná i zvednu, nebo aspoň otočím." Pak jsem ovšem zvedl hlavu z polštáře, abych šel lépe slyšet. "A hoodně rychle zapomeň na to, že bys mě vyměnil."

"Jasně, jasně..." zamručel jsem otráveně a vstal z postele, míříce si to ke skříni, ze které jsem si vytáhl jak spodní prádlo, tak i tepláky, které jsem si na sebe natáhnul. A pak jsem prostě a jednoduše, jakožto trucovité děcko vyšel z místnosti a namířil si to do kuchyně s úmyslem umýt tu linku, protože vědomí, že by se na ní servírovalo jídlo, mi moc nepřidávalo na klidu.

A bylo to tady. Naštval se. Asi? Stále jsem nechápal, jak jsem to vždycky zvládl jen pár slovy. Ale mrzelo mě to. Už jsem byl zvyklý, že když ho naštvu, tak je pak lepší odhodit všechnu pýchu a omluvit se. Ty naše boje občas byly až vtipné, když jsme oba dva dostali diva náladu. To jsme pak bourali dorm jen pohledem na sebe. Litoval jsem dokonce i kluky, že nás musí přežívat, ovšem občas jsem z toho všeho měl neuvěřitelnou škodolibou radost. A Jinan byl roztomilý, když se zlobil.
Radši jsem vstal a bez čekání šel za ním, ještě by se mohl naštvat víc. Měl jsem sakra že dobře zjištěné, na co nejlépe reáguje, proto, když jsem uviděl jeho drobnou postavu, bez varování jsem ho objal. "Už žiju, dobrý?"

"Ummm...." zamručel jsem s hadrou v ruce, kterou jsem omýval desku linky. Bylo to příjemné, po té době, ani takhle se před klukama nechoval, což byla škoda. Jo, tímhle by se dalo Donghyuka docela dobře štvát, hned tak po ránu... "Dobrý, ale stejně to musím přetřít, jasné?" hlesl jsem a otočil k němu tvář, když jsem mu vtiskl polibek na tvář.

"Dobře." Přikývl jsem, ale i tak jsem ho nechtěl pouštět. Vždycky jsem se s ním cítil lépe sám, než když tady bylo dalších pět lidí. Bylo to divné, ukazovat to všechno i před nimi. Možná proto si mysleli, že náš vztah je jen čistě z frustrace… Ne, že by jsme si jeden druhého neužívali dostatečně, jenže pro mě, navíc ještě s povahou jakou mám, prostě bylo neuvěřitelně těžké ukázat jak moc mi na něm záleží. Proto jsme nebyli jako Jiwon a Hanbin ačkoli nás občas i viděli jako ten "romanticky roztomilý" pár. Aspoň ti dva, teda…

Klidně jsem se posunoval po desce linky, když už konečně byla umytá a koukl jsem k němu. "Ještě stůl." oznámil jsem mu, když jsem se kolíbavým krokem i s ním dostal ke stolu. Bylo to jen pět minut. Pět mučivě dlouhých minut, než jsem hadru odložil a koukl se na něj. Nemotorně jsem se v jeho náruči přetočil tváří k němu, když jsem mu ruce obmotal okolo krku a pousmál se. Tuhle jeho stránku jsem znal jenom já. Možná proto si o něm kluci mysleli to všechno. "June..." vydechl jsem tiše, když jsem se vytáhl výš a jen líně se natiskl k jeho rtům.

Nevypadal, že by mu vadilo, že jsem ho nepouštěl, proto jsem zůstal potichu, pořád tak nějak usínající bradou opřený o jeho rameno. Strašně rád jsem si ho držel u sebe a jelikož byl mazlivý, tak mě v tom ještě svým způsobem podporoval. Jako puzzle. Nějak jsem si nevšímal ničeho, než toho jak ho držím, že jsem ani nereágoval moc na jeho slova, ale když se ke mě po sléze otočil, s úsměvem jsem mu polibek oplatil. Asi jsem se někde nachladil, protože i přes to, že jsme sami, by jsem nebyl tak šíleně zticha.

Jen líně jsem mu polibek oplácel, překvapovalo mě, že je dneska tak v klidu, ale přičítal jsem to jeho ospalosti. Prsty jsem samovolně zaplul do jeho vlasů a začal jimi projíždět. Ta jeho klidnost, ačkoliv byla příjemná, mě pomalu tlačila do rohu. Nebyl jsem si jistý jak se chovat. "Nechceš si lehnout?" vydechl jsem mu do rtů, když jsem ho skrze přivřená víčka sledoval.

Dlaněmi jsem sjel po jeho zádech až k zadečku a jen jemně jsem ho za něj chytil. Nějak se mi nic jiného než ho objímat nechtělo. Možná pak teda spát. Moc se toho ani naspat nedalo, když ty rušivé elementy z vedlejšího pokoje dělali bordel a stejně tak i nabitý program dělal své. "Možná asi, nevím…"

 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ady | Web | 26. března 2016 v 23:49 | Reagovat

Dneska jsem sem několikrát šla doufajíc, že sem přidáš další část a ono nakonec jo! :D
Bože, oni jsou spolu tak sweet!!! Awww~ (≧◡≦)

2 ladypsychotronia | Web | 26. března 2016 v 23:51 | Reagovat

[1]: To jsem hodná, že? \\(≧∇≦)//

3 Ady | Web | 27. března 2016 v 0:25 | Reagovat

[2]: Když pominu to, jak nad tvými povídkami vždycky umírám z feels... Ale naah, still love ya. :DD

4 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 27. března 2016 v 0:29 | Reagovat

Bože, oni dvaja spolu...to je vražedná kombinácia! Ešte, keď je tu taká roztomilá scéna! Niekto ma chce zabiť, že je to tak? Však? Chcete to, nemám pravdu?

Som moc zvedavá a teším sa na ďalší diel ^^

5 Kláriška | E-mail | 31. března 2016 v 23:11 | Reagovat

Potrebujem ďalší diel!hneeď X3 fakt stále neviem kdo to vlastne je ale je mi to úplne jedno je to úplne slaďučkeee a strašne kutnee :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama