close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

#01 [my worst enemy]

17. května 2016 v 21:30 | pu&lu collab |  We've become lovers
We've become lovers | #01 [my worst enemy] | 1494 slov | pu&lu collab | namsong |


yeeeeey
yeah… dokopala jsem se k tomu? Nemůžu tomu sama uvěřit. A víte co je ještě lepší? V namsong rpg jsem uke… a užívám si to. Well well… užijte si to? hehehe… já si to užívám

ante/mino - kurziva
me/taehyun - norm.


Mohl jsem se pomalu zbláznit. Ležel jsem na posteli, hlavu vraženou někde mezi polštáře a nespokojeně kopal nohama, div jsem málem nesetřesl Bally, která tady se mnou ležela. Nevěděl jsem pomalu co už mám dělat, když jsem si dneska ráno usmyslel, že si budu hrát na nedostupného a naštvaného, důvod i mě byl neznámý, jen jsem neměl chuť s Minem nějak komunikovat, nebo někým jiným, ale to se mi moc nevyplatilo, protože jen co jsem se umanul, že dneska prostě nic nechci, jako by se uvnitř mě něco rozhodlo pro opak a já měl co dělat, abych nevyběhl z pokoje za Minem, nebo aspoň neproběhl celý Seoul a zase zpět, aby se ze mě ta pitomá nálada dostala!

Nikdy bych neřekl, že sedět s Hoonem v jednom pokoji a poslouchat to, co všechno by chtěl jíst, bude mnohem příjemnější, než dojít za Taehynem. Nutno dodat, že téměř vrčel, kdykoliv jsme na sebe v tomhle malém dormu narazili a já vážně nestál o to ho dráždit. Už dávno mi došlo, že když ho chytne nálada, ptát se, co se děje, je naprosto ale úplně totálně k ničemu, pokud sám nedojde.
Možná utěšení něčím sladkým a vetření se mu do přízně by přece jen mohlo pomoct, ale nakonec jsem se usnesl na tom, že alespoň udělám něco k jídlo a dám mu to. Když to nebude chtít, hold si to kluci rozeberou.
Jen lehké poklepání, když jsem otevřel dveře a pobaveně sledoval tu pozici, kterou zaujal. "Doufám, že máš chuť na něco příšerně přeslazeného, protože já to sám rozhodně nesním." Hlesl jsem a odložil tác na stolek, přičemž jsem ruku položil na jeho záda mezi lopatky.

Chvíli jsem si říkal, jestli by nebylo prostě lepší jít skočit z okna ale to by mě asi Ceo Yang nepochválil, kdybych přišel se zlámanýma nohama… spíš přijel, ale tohle bylo něco hrozného. Chtěl jsem si užít chvíle klidu bez toho, abych musel nad něčím přemýšlet a místo toho si otloukám hlavu o polštáře, Bally na mě čučí jako na blázna a dožaduje se pozornosti kterou ode mě zrovna teď nedostávala. Chudák kočka, žije s bláznem. I přesto jsem jí poškrábal po hlavě a přemýšlel, jestli bych si sem nevzal i Raye, ale toho má někde určitě Yoon a s tím se mi taky nechce mluvit.
Chtěl jsem to klepání ignorovat a doufal, že sem radši nikdo ať už je to kdokoli nepřijde, ale nevyšlo to, protože samozřejmě Mino se neptal jestli může vejít. Nevěděl jsem, jestli jsem za to rád nebo ho prohodím oknem, když na mě sahal, ale radši jsem po něm jen hodil nepříjemný pohled, který doufám že mluví za vše.

"Hej kotě, takhle se na mě nedívej. Vím, že asi nemáš nejlepší den, ale já za to nemůžu." Hlesl jsem a během chvíle, kdy se Bally asi dovtípila toho, že není moc vítána, jsem ho převalil na záda a sedl mu obkročmo na klín, avšak ne tak, abych vyvíjel tlak. Taehyun byl pískle, bylo příliš lehké mu ublížit. "A už mě vážně nebaví poslouchat nový značky jídla, který se začalo prodávat, takže spolupracuj." Hlesl jsem, když jsem mu ruce chytil podél hlavy a nekompromisně se natiskl k jeho rtům v úmyslu vykompenzovat si onu ignoraci, kterou mi dneska tak pěkně předváděl.

Neměl jsem v plánu s ním mluvit ani nějak reagovat na to co říkal, chvilku jsem přemýšlel i nad tím, že jestli neodejde, jako správná diva si vezmu Bally a odkráčím si někam do jiné místnosti, jenže ta zrádkyně odešla a nechala mě na pospas jemu! Jemu!!! Už nikdy na ní nebudu hodný! Už jí nenechám lehat si na mě a oblizovat mi obličej! Ani jí nebudu dávat oblíbené konzervy s masem! Zlá kočka!
Přestože mě opustila a odcupitala si někam do neznáma, chtěl jsem jít za ní, ale to se mi nějak nepovedlo, Mino byl rychlejší a já se nezmohl na nic jiného než na vypísknutí a hození po něm nechápaný pohled možná až trošku vyčítavý, co že mi to dělá za šoky.
"Já nechci-" Na víc jsem se nezmohl, ani jsem se pořádně nemohl bránit, když mě začal líbat. Chvíli to byla úleva, ale pak jsem si vzpomněl na to, čeho jsem chtěl ráno docílit a začal se pod ním mrskat jako ryba na suchu, až mi zbylo jen to, že jsem ho kousl do rtu. "Hovado!" Prskl jsem na něj.

Prudce jsem sebou škubl a odtáhl se od něj. "Když chceš abych se choval jako hovado, tak taky budu." Hlesl jsem podrážděně a vytáhl mu tričko, abych do něj zamotal ruce a nakonec ho tak připevnil i k posteli. "Mě tady hovado nikdo říkat nebude." Sykl jsem po něm a opět se pokusil zneužít jeho rty. "Zkus si kousnout a věř, že pak teprve přestanu být hodný."

Polilo mě strašné horko a nemohl jsem nic jiného než polknout pod návalem strachu. Vždycky byl atoritativní, nebyl o tom pochyb, ale dneska mi naháněl strach. Neviděl jsem ho takhle naštvaného, to já chtěl být naštvaný! Měl jsem na to právo! Mohl to respektovat! Už tak těm mým náladám Seungyoon říkal ženské dny, tak by mohl být hodný… ne?
I když mě varoval, bojovnost se ze mě nevytratila, neustále jsem sebou škubal, ale už nekousal, ani neodpovídal, i když to bylo těžké a z Mina… mi bylo vždycky tak nějak horko. Neustále jsem něco hučel do jeho rtů a sám v tom nehledal slova, jen se ho ze sebe snažil dostat, nebo aspoň povolit to tričko, kterým mě přivázal, bylo to docela hodně těsné.

Když se rozhodnu neodpovídat, dospěl jsem k tomu, že když to nepůjde takhle tak je tu taky jiné řešení. Prsty jsem zahákl za okraj jeho kalhot a zatahal, snad provokativně, když jsem po chvíli sjel přes látku a jen líně promnul jeho klín. "Spolupracuj."

Stále jsem byl pevně rozhodnutý ho prostě neposlouchat, neměl jsem proč. Chtěl jsem svůj klid, Bally a nejlépe nějakou čokoládu na nervy, o tom, jak frustrovaný jsem dneska byl ani nemluvně, ale to neznamenalo, že on si může dělat tohle! Nevěděl jsem, co přesně chce dělat, ale tohle bylo podle!
"Ah…!" Zalapal jsem po dechu a hrudník mi automaticky vyletěl nad matraci. Nečekal jsem, že by byl až tak přímý, většinou si počkal, až začnu spolupracovat a nechal mě ať si trucuju… dneska jsem asi nebyl jediný s blbou náladou. Do pekla s Hoonem a jeho jídlem!
"Ty…" Vydechl jsem nasupeně a podíval se na něj přes přivřené oči.

"Ano já." Hlesl jsem a jen v dlani ho mnul přes látku. Ta ignorace trvala už od rána a já začal byt otrávený tím vším. Hoon byl poslední kapka a já teď na to, co chce nebo nechce nebral ohledy, když jsem se sklonil k jeho rameni a namísto běžných polibků jsem ho obdaroval slabším kousnutím.

Naštvaně jsem vyšpulil rty, ale víc nemohl dělat. Cítil jsem se bezmocný, jen tady tak ležet a nechat ho dělat co chce? To nebyl můj styl! Celkově nechat se prakticky znásilnit nebylo něco, co bych uvítal. Klidně bych ho mohl nahlásit, ale byl bych to já, co by za ním chodil do vězení a tak se nechal přetáhnout.
"Au!" Vyjekl jsem, když mě kousl. Jestli tohle bral jako nějakou debilní hru, tak já si jí rozhodně neužíval! "Jestli po mě něco chceš, tak se aspoň chovej normálně!"

Jen jsem se odtáhl a koukl se na něj podrážděně, když jsem tričko rozvázal. Byl jsem sakra že frustrovaný za tech několik dní a neměl jsem chuť štvát se ještě takhle. "Spokojenej?"

Čekal jsem, jestli mu zase nehrábne, jestli se náhodou do téhle své dominantní role, která mu dneska asi přerostla přes hlavu, nevžije ještě víc, pak bych dokázal litovat sám sebe. Mino nebyl často naštvaný, ale teď tak rozhodně vypadal. Hleděl jsem na to, jak mi uvolňuje dlaně s tím nevinným očekávajícím pohledem, než jsem si mohl začít mnout zápěstí. Vážně to utáhl hodně natěsno. "Možná?" Špitl jsem a díval se na něj stále s našpuleným rtem a doufal, že ho má bezbrannost, kterou jsem pociťoval v celém těle, aspoň trošku obměkčí.

S povzdechem jsem ho sledoval, když jsem prsty sjel přes poraněné rameno. Možná jsem to přece jen přehnal. Jen opatrně jsem si ho přitáhl a rty sjel po poraněné kůži, kterou jsem namísto omluvy začal oblíbávat. "Nemáš mě štvát a rovnou říct, že nechceš abych z tebou chodil...protože to pak dopadá takhle..." Hlesl jsem a objal ho okolo holého pasu.

Ta náhlá změna kterou mi ukázal mě ne jen že překvapila, ale i obměkčila. Nebyl jsem zvyklý, že by se mu měnily tak strašně moc nálady nebo to, jak se jen choval, bylo to prostě divné, celý tenhle den, ale to se přece stávalo. Teď už jsem se nechal, aby si mě přitáhl a sám ho pohladil po rameni, druhou rukou jsem chytil jeho mikinu na hrudníku a nos zabořil do jeho ramene. "Asi promiň?" Zahuhňal jsem a užíval si těch jemných doteků. Vždyť věděl, že když mám tuhle náladu, tak musí pomalu, jinak jsem vážně schopný ho prohodit zavřeným oknem.


|| next


 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 18. května 2016 v 0:21 | Reagovat

Ako prvé: Jooooo nová poviedkaaa!!! *Šťastná Tomiko*

Tak...myslím, že tu budem hliadkovať často či pribudol nový diel :D

Začína to zaujímavo a som veľmi zvedavá čo sa bude diať ďalej ^^ (ja naozaj milujem ak je v poviedke niekto kto sa správa ako ženská ktorá ma krámy :D)

2 Ady | Web | 18. května 2016 v 1:27 | Reagovat

Yaaay, konečně i Winner :3333
Namdiva, která se chová, jak ženská s krámy :D but I like ittt. Těším se na pokračování ^-^

3 Nana | Web | 18. května 2016 v 1:37 | Reagovat

Awww NamSong na toto som sa tesila odkedy to tu raz bolo spomenute (ó﹏ò。)
Tesim na pokracovanie pretoze nastvany Tae je najlepsi

4 Kláriška | E-mail | 23. května 2016 v 7:06 | Reagovat

To bolo kraasne :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama