
We've become lovers | #02 [my worst enemy] | 1052 slov | pu&lu collab | namsong |
prosííííííííím…. mějte nás rádi… rlly
omlouvám se… mám divnou náladu… aneb o víkendu mě probudili před osmou (klasicky vstávám až po dvanácté) a pak mě tahali do tří po zoo… jsem unavená T-T then love us lpzzzzzz
a chtělo by to zase tmavý layout... moc cutie tae
ante/mino - kurziva
me/taehyun - norm.

"Příště to rovnou řekni a nehraj si na nedostupné a otravné děcko, dost mi to pomůže...a vážně...jestli Hoon chytí Yoona ve špatné náladě a začne mu povídat to stejné, co mě, tak jsme bez jednoho člena." zahučel jsem mu do ramene rty sjel po tepně k čelisti. "A pokud to zkusí na Jinwooa, myslím, že tady bude ještě hodně veselo."
"Hoon je nesmrtelný, o toho se bát nemusíš." Špitl jsem nosem stále někde v jeho rameni, nechtělo se mi od něj teď oddalovat, bylo to příjemné, když už nedělal blbosti a hýčkal si mě, ale musel jsem se trošku odtáhnout, když mi po krku sjel rty. "Víš, že mě to jinak nejde… Nebo to spíš říct neumím." Lehce jsem se zachvěl, protože jeho rty na mě měly větší účinek, než by si jeden myslel.
"Jo, nejraději by sis postavil bunkr a dělal, že celý svět je tvůj nepřítel." povzdechnul jsem si a prsty přejel přes lehce rýsující se žebra. "Nevím, jestli to, že přežije všechno je špatné, nebo dobré." ušklíbnu se, když mezi zuby stisknu lalůček jeho ucha.
"Umh…" Snažil jsem se v sobě ten sten udržet, ale nějak mi to nevycházelo. Do pekla s ním! "Samozřejmě!" Vyprskl jsem, ale i tak se mi hlas chvěl. Vzrušoval mě už jen tím, jak po mě předtím vyjel, ale to jsem si ještě nechtěl přiznat, jak moc ho a hlavně to potřebuju. "Všichni jsou nepřátelé, i ty! Jako bys' to neznal…" Vyšpulil jsem rty, ale to nemohl vidět když se zabýval pár jinými partiemi mého těla.
Jen jsem se pobaveně pousmál nad jeho tónem, když jsem mu rty přiložil těsně k uchu. "V tom případě máš své nepřátele docela v lásce, nemyslíš?" hlesl jsem, když moje prsty vystoupaly výš a jen lehce jsem se jimi otřel o bradavku, když jsem mu škádlivě foukl do ucha.
Hlasitě jsem polkl. Jeho hlas… vždycky věděl jak s ním pracovat, aby ve mě vyvolal ty pocity, které se ve mě teď mísily jako šílené. "To-to neznáš to pořekadlo?" Povytáhl jsem obočí a dlaněmi vjel pod mikinu i s tričkem. "Drž si své přátelé blízko," Musel jsem se trhaně nadechnout, jeho prsty na mém hrudníku mi totiž mluvení zrovna dvakrát neulehčovaly. "A nepřátelé ještě blíž."
Jen jsem se tiše pousmál nad jeho slovy, která jsem slyšel už nejednou především od Yoona, který říkal, že nenávidí celý svět, když chce prostě spát a všichni mají najednou napilno ho rušit. Načež si pak vždycky někde chňapne Jinwooa a je najednou ticho. "V tom případě jsem asi největší zlo já..." vydechl jsem se rty natisklými k jeho uchu, když jsem se rozhodl, že chvíli bez polibků, to snad ještě přežiju. Prsty jsem jen lehce mnul jednu z bradavek a naslouchal jeho třesoucímu se hlasu.
Pomalu jsem začal chtít víc, nebylo to nic neobvyklého, on vždycky uměl a já byl až moc citlivý abych odolával dlouho. Vypínal jsem se proti jeho dlaním a začal ho i škrábat, protože to jinak nešlo, Mino to uměl. "To největší…" Vydechl jsem a měl co dělat, abych nezasténal. Chtěl jsem víc než jen tohle, chtěl jsem jeho rty na svých a další věci, jen on teď zpomalil. Nemohl být trošku rychlejší, když už mě dostal do téhle nálady!!!
"Mino…" Zakňoural jsem a pokusil se pokročit nohu. Byl jsem nespokojený, chtěl jsem víc. "Prosím…!"
Bylo roztomilé jak se snažil dostat ze mě víc a já byl až velmi ochotný mu to dát, ale samozřejmě, to může počkat, ne?
"O co?" hlesl jsem provokativně a rty jsem klesl k jeho hrudi. Mezi rty jsem vzal jeho druhou bradavku a jen lehce ji vsál. Většinou jsem nebyl až na takovou předehru, ale tohle bylo spíš dráždění a to velmi zábavné.
"O co?" hlesl jsem provokativně a rty jsem klesl k jeho hrudi. Mezi rty jsem vzal jeho druhou bradavku a jen lehce ji vsál. Většinou jsem nebyl až na takovou předehru, ale tohle bylo spíš dráždění a to velmi zábavné.
"Umm…" Vydal jsem ze sebe a musel se kousnout do prstu, abych nějak moc výrazně nezasténal. Tohle mě dostávalo. Proč prostě jednou nemůže být hodný a dát mi to co chci a on ví co chci, aniž by se mě na to ptal?!
Nechtěl jsem žádné předehry, moc jsem na to nebyl, jen snad když jsem měl mazlivou náladu nebo byl rozespalý… Ale většinou jsem tím týral naše kočky, ne Mina.
I když mi to přišlo příjemné, nemohl jsem to vystát a donutil ho se ode mě odtáhnout, abych se na něj mohl povídat tím skelným pohledem, tváře lehce narudlé studem a v očích jemný náznak slz. Potřeboval jsem to. To bylo to jediné, co můj pohled teď říkal. "Prosím…"
To si vážně myslel, že tak lehce vzdám svoji hru? Možná ano...ale ještě chvíli toho můžu využít. Rukou jsem sjel přes hrudník ke kalhotům, ani jsem se nemusel dívat a věděl jsem, jak na tom teď asi je, když jsem pak přejel prsty přes látku kalhot a několikrát přirazil proti jeho klínu, který byl naběhlý. "Tohle...?"
"Un...!" Klínem jsem se vypnul proti jeho ruce. Měl jsem chuť ho zabít, nebo aspoň ze sebe shodit a sám udělat co se mi líbí, ne se takhle nechat mučit! Ale nepovedl by se mi to… on by mě asi nenechal, ne v té hravé náladě, jakou měl… Ale ten jeho hlas… To bylo to jediné, co mě dokázalo udržet na místě. "Minoo…" Protáhl jsem až skoro zoufale, nebo to byl spíš sten, možná to dětské zakňourání, když nedostanu to co chci.
Další úspěch nad kterým se radovat. Jako malou odměnu jsem mu stáhl alespoň kalhoty, ale spodní prádlo nechal, sleduje pnoucí se látku. Jen zlehka jsem přes ní přejel, sleduje jeho výraz, od špičky až ke kořeni. Rudé tváře byly skvost, který jsem měl šanci vidět jen já a náležitě jsem si toho užíval, když jsem druhou ruku přemístil na vnitřní stranu stehna a rozeběhl se po ní prsty.
Když mi stahoval kalhoty, ochotně jsem mu pomohl a aspoň se nadzvedl, dost mě štvalo, jak moc jsem se v nich cítil stísněný a to mi byly normálně velké, stejně to ale zapříčinilo to, že jsem se o jeho ruku ještě víc otřel. Před nějakou dobou by mi to ještě připadalo trapné, ale teď jsem to shledával prostě normálním… Až moc chtěné.
"Ah!" Vrhl jsem po Minovy jeden ten spokojeně nespokojený pohled. Věděl, jak moc citlivý na stehnech jsem… Nebylo to zase to, že na nich jsem lechtivý, ale hlavně jak mě jeho doteky na nich dokázaly rozpálit, ale kde ne? Byl jsem citlivý a občas jsem se za to nesnášel.

I love ya guyzzz and i want mooooore **w**