
We've become lovers | #04 [my worst enemy] | 1557 slov | pu&lu collab | namsong |
A to jsem si říkala, že to vydám dříve... ale tak stane se, že?
ante/mino - kurziva
me/taehyun - norm.

Bylo sladké jak téměř prosil a já jen ochoten udělat co chce, jsem z něj prsty vyklouznul a obkroužil jeho vstup. Pak jsem se sám pohodlně položil do peřin a podal mu lubrikant aby udělal sám to, co mu přijde za vhodné.
Byl jsem rád, že mě poslechl, aspoň jednou pro dnešek! Jen co si on začal lehat, já už klečel vedle něj na posteli a čekal. Nevěděl jsem, co víc by po mě chtěl, ale když mi podal tubu, uvědomil jsem si to. Moc dlouho jsem se s tím otvíráním neštval, lehkým pohybem jsem lubrikant otevřel a možná i hravě jsem honosnou dávku nechal vytéct na jeho vzrušení a nezapomněl jsem ho ještě několikrát promnout a pečlivě jsem se při tom díval do jeho očí. Miloval jsem to, jak se nebál ukazovat, že se mu to líbí, vyhovovalo mi vědět, že moje snažení nepřišlo vniveč.
Když jsem usoudil, že bych už snad mohl, protože to já ho donutil si lehnout a počkat na to, co udělám, přehodil jsem jednu nohu přes jeho břicho a vstupem se otřel o špičku jeho penisu, který jsem rukou směřoval, aby se mi pohodlně dosedalo, ale protahoval jsem to, protože když jsem dosedal, postupoval jsem pomalu, abych si to všechno řádně vychutnal.
Jestli si hodlal hrát, tak se mu to rozhodně dařilo. Jen tiše jsem zasténal, když vylil část na moje vzrušení a jen ztěžka jsem zadržoval steny, když mě jen chvíli zpracovával.Jestli někdy mám umřít, tak to bude rozhodně kvůli jemu. To pomalé dosedání bylo mučení a já s rukama na jeho bocích jsem měl co dělat, aby mi neujela nějaká ta nadávka a já proti němu nepřirazil. "Taehyunie..." zasténal jsem hrdelně a podíval se na něj takřka prosivě. Ty lehké stahy byly mučení a já věděl, jak jsem citlivý. Jen rozechvěle jsem vydechl sleduje to, jak v něm mizím. "Jsi tak kurva úzký..." sykl jsem tiše hladíc jeho bok a druhou rukou jsem jen lehce přejížděl po jeho stehně.
Jeho hlas jsem vnímal jen okrajově, nebyl na to čas, já si jen tiše se zakloněnou hlavou nazad užíval té euforie, kdy jsem ho nechal opravdu pomalu pronikat dovnitř mého těla, bez bolesti, jen té šílené slasti. Ani sténat jsem z toho pocitu nemohl, byl jsem jako v transu, dokud jsem na něj nedosedl až po kořen a tak i celkem dlouhou dobu setrval. Bylo to jiné, než když jsem byl uvězněn pod jeho tělem, kde jsem se nezmohl na nic než jen sténat a prosit o víc, teď jsem měl jistou moc, kterou jsem proti němu chtěl použít.
Pohledem jsem se vrátil k němu a pootevřel rty, aby si po jejich suché struktuře mohl přejet jazykem, stále ho sledujíc s tou intenzitou a prsty ho něžně pohladil po břiše, než jsem se z něj nadzvedl a pomalu, mučivým tempem i pro mě přirazil. "Mino…"
To tempo bylo mučivě pomalé a já měl co dělat, abych mu nezaryl nehty do kůže. Úzký. Mučivě dokonale uzoučký a on si to perfektně užíval. Pohled na něj byl slast a já jen tiše vzdychal a hladil ho po horké kůži. "Jsi dokonalý..." vydechl jsem, když dosedl a tiše zanadával, když přirazil znovu.
Jeho kompliment jsem přijal formou dalšího přírazu a hrdelního zasténání. Miloval jsem tu velikost v sobě, spalovalo mě to a mučilo, i tak ta slast kterou jsem přes to všechno pociťoval byla nejsilnější. Dalo mi to práci se na něj dívat a při tom začít pravidelně přirážet o hodně rychleji něž předtím. Až moc dobře jsem cítil, že mě hladil, ale já se ho potřeboval držet, potřeboval jsem s ním mít propletené prsty, abych věděl, že je v tom se mnou… Byla to asi nějaká moje nemoc potřebovat vědět, jak to cítí, potřebovat se ho držet. Jen opatrně jsem jeho dlaně vzal a chytil ho.
Tempo, které momentálně ovládal on bylo snad ještě horší než předtím, protože jsem věděl, že teď vede on a ne já a tak jsem s ochotou přijal jeho ruce a propletl si s nim prsty, když jsem se v jednu chvíli prostě neudržel a přirazil proti němu s hrdelním stejném. Jestli mě chtěl umučit k smrti, tak se mu to dařilo.
S tím jeho přírazem jsem měl co dělat, abych se udržel ve vzpřímené poloze, nebylo to jednoduché, najednou pocítit ten šílený nával slasti a já se i přes to neudržel, musel jsem pustit jednu jeho ruku a zapřít se o postel, abych na něj nespadl, ale i tak jsem se obličejem přiblížil až nebezpečně k tomu jeho, že jsem mohl cítit jeho dech přesně na svých rtech a to mě donutilo k dalším, možná o něco prudším pohybům.
Když mi uvolnil jednu ruku, využít jsem toho abych se dotkl jeho tváře, která najednou tak blízko. "Taehyunie..." vydechl jsem a jen krátce ho políbil. Byl tak úzký a já neodolal, když jsem opět přirazil.
Podíval jsem se na něj skrze přivřených a zamlžených očí. Bylo to šíleně intensivní… to jak se na mě díval, to jak mě políbil. Musel jsem z jistých důvodů pustit jeho ruku, nebyl jsem schopný prostě jen tak čekat, a přemístil jí do vlastních klína, boky mu odpovídajíc mu na příraz mnohem rychlejšími pohyby pánve a sám spojil naše rty.
Bylo až překvapující, co byl častokrát schopný v tomhle stavu dělat, a když se začal ukájet, hrdelně jsem zastenal, jen kvůli tomu pohledu. Byl dokonalý, až příliš a já ho v tu chvíli nechal si i hrát při polibku, když jsem mu sám boky vycházel lehce vstříc.
Byl jsem rád, že mi v tuhle chvíli tak nějak pomohl, moje citlivost mi zrovna dvakrát neumožňovala se řádně pohybovat boky a ještě k tomu sám sebe ukájet… navíc ještě se snažit ho líbat. "Mino…" Zasténal jsem a podíval se na něj jen opravdu malou škvírkou mezi očními víčky. "Dolů…" Zakňučel jsem a doufal, že to pochopí.
V klíně mi zaškubalo, když to vyslovil a trochu mě mrzelo, že nevydržel déle. Během chvíle jsem z něj vyklouzl a svalil ho do peřin, neváhaje si ukořistit jeho rty k dravému polibku. Nadzvedl jsem jeho boky a podložil ho polštářem, když jsem mu roztáhl nohy a na jeden příraz pronikl se zavrčením. Už jsem ani nečekal, když jsem si ho začal rázně brát a držel jeho nohy pro větší stabilitu.
Věděl jsem, že přijde ta dravost, se kterou si byl schopný si mě brát, ať se dělo cokoli. Skoro jsem až nespokojeně zakňučel, když ze mě vystoupil, ale bylo mi jasné, že teď je to podle něj a já nemám právo mu do toho zasahovat, nebo aspoň ne zas tak moc velké. S chutí jsem mu pomohl, když pode mě dával polštář a pak si zase mohl užívat jeho délku v sobě a nemohl dělat nic jiného než sténat pod jeho prudkými přírazy a snažit se sám sebe udělat.
Když jsem si všiml jeho ruky v klíně, nespokojeně jsem zamručel a sám jsem pustil jeho nohu, abych ruku přesunul do klína a začal přirážet spolu s ním, lehce dráždíc nehtem špičku. věděl jsem jak citlivý Taehyun je a hodlal jsem toho teď zneužít jak nejvíc to jde, brajíce si ho rychlými přírazy.
Z hrdla se mi vydralo jedno z těch dalších hlasitějších zasténání a po chvilce jsem byl nucen ruku položit vedle sebe na postel. Věděl jsem, že asi nechce abych mu tak nějak překážel a já to respektoval… tak nějak… Bylo mi jasné, že mi to nebude trvat dlouho, s mou citlivostí jsem toho vydržel málo, alespoň jsem se snažil ho více nehty než prsty držet na břiše, když už nic.
Věděl dokonale, co dělat, aby mě přiváděl přímo k šílenství. Každičký dotek se měnil v záchvěv, když jsem přirážel mnohem agresivněji než předtím. Už v tom nebyla žádná hra, nebo dráždění, ale touha ukojit se na jeho těle.
Tímhle tempem jsem měl pocit, že za chvilku vybuchnu, ne jen v orgasmus, ale i mé pocity, celé tělo. Bylo mi jasné, jak moc frustrovaný z mého chování byl, i já, ale taky z pár jiných důvodů, ale teď jsem se i přes tu jeho agresi cítil nepopsatelně dobře. V jeho péči, naprosto mu odevzdaný… Nebylo se čemu divit, když jsem se z ničeho nic udělal a tak i stáhl veškeré svaly na svém těle.
To neúprosné stažení, které přišlo vzápětí spolu s jeho orgasmem bylo dostatečným důvodem, pro to, abych zneužil jeho stavu, kdy nebyl schopný zrovna dvakrát vnímat. Věděl jsem, že pak bude nadávat kvůli bolesti, ale v tu chvíli mi to bylo ukradené, když jsem si ho rychlými přírazy bral bez jakékoliv jemnosti, než jsem sám vyvrcholil uvnitř něj. Pomalé přírazy, snad jen pro zdokonalení toho pocitu, když jsem zakláněl hlavu a vychutnával si ten pocit se slastnými výdechy.
Jen okrajově jsem vnímal, co se mnou dělá a chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a uvědomil si, že nahlas sténám, dokud se neudělal dovnitř mého těla. Cítil jsem, jak se uvnitř mě najednou objevilo to teplo, a pak jen ty pomalé přírazy. Všechno to bylo tak… snad až magické? To spojení… ačkoli to nezačalo tak, jak bych chtěl, nebo si představoval, oba jsme dosáhli toho po čem jsme toužili.
Sledoval jsem ho přivřenými oči zpod zpocené ofiny, snad až jemným pohledem. Vypadal úžasně, uvolněný, ještě trošku s tím nádechem agrese, se kterou si mě předtím bral. Abych na sebe upozornil, jen pomalu, táhlými pohyby jsem pohladil jeho břicho, celkem dost podrápané. Upss…

Tomiko je spokojná, naozaj spokojná! Lne tak ďalej *-*