
We've become lovers | #06 [my worst enemy] | 1577 slov | pu&lu collab | namsong |
Za čtyři dny je to měsíc, co jsem naposledy vydala tohle pufi fufi něco... a dneska jsem dostala vynadáno, že to nevydávám od spolu-autorky... au... vyhrožovala mi, že už nikdy nebude víc minyoon, a to bolí!
ante/mino - kurziva
me/taehyun - norm.

"Hyunie~" zamručel jsem poněkud nespokojeně a ruce mu obmotal okolo pasu, abych se k němu přitáhl co nejblíž. "Zase si hraješ na nedostupného? Mám snad odejít?" zamručel jsem mu do ramene pokoušeje se ho takhle rozptýlit a doufal jsem, že to nebude k ničemu.
Lehce jsem se zachvěl při tom, jak blízko mě byl a mluvil mi u ucha, ale to bylo zatím tak všechno. "Já jsem nedostupný." Prskl jsem na oko podrážděně, ale moje herecké zkušenosti se teď hodily. "Ať tě ani nenapadne někam chodit! Ještě jsme spolu neskončili." S tím jsem si neohlášeně začal smývat pěnu z vlasů a bylo mi celkem jedno, že to mohl mít v očích.
Jo, rozhodně teď byl podrážděný, to mi bylo jasné, navíc, když mi začal splachovat na hlavu všechen ten šampón a já musel chvíli pomrkávat, než jsem byl schopen vidět. To ho to vážně tak naštvalo? "Co plánuješ dělat, hn? Mám se omluvit? Chceš abych něco udělal...?" hlesl jsem jen lehce ho hladíc po zádech.
S povzdechem jsem si vlasy uhladil dozadu, aby mi pak nepřekážely, vzal do ruky nádobu se sprchovým gelem a otočil jsem se k němu čelem a vyšpulil spodní ret. "Prostě chvilku mlč, dobře?" Dlaní jsem mu zatlačil na hrudník abych ho přitlačil ke zdi a otevřel tubu, abych si na ruku nechyl vytéct honosnou dávku sprcháče, kterým jsem ho chtěl umýt. Když už teda měl rád ty doteky.
Chtěl jsem snad něco zaprotestovat, ale nakonec jsem zůstal ticho a raději ho nedráždil čekaje na to, co udělá. Taehyun byl složité osobnost a já ani po té době nevěděl jak bude na co reagovat. Byl až příliš nepředvídatelný.
Spokojený, že už nic neříká, jsem hladil jeho tělo a roztíral pěnu po jeho hrudi. Konečně mě nechával dělat si co chci a jak chci, aniž by mi do toho kecal. Bylo to uklidňující ve chvíli, kdy jsem dlaněmi sjížděl níže, natiskl jsem se rty na ty jeho a v dlaních promnul jeho erekci s lehce šibalskou radostí.
Bylo mi jasné, že pokud ho nechám si dělat co chce, bude to tohle. A rozhodl jsem se ho nedotýkat v tuhle chvíli, aby si tuhle chvilkovou nadvládu řádně užil. Jen ztěžka jsem odolával tomu abych proti němu nepřirazil a tiše sténal.
Musel jsem se neustále usmívat, i do toho polibku. Měl jsem rád, že dokázal být i povolný, když na to přišlo, ale komu by se to nelíbilo. Stáhl jsem ho víc pod vodu, aby se z něj všechna pěna smyla a pak ho zase opřel. Všechno to bylo tak nějak na rychlo, ale v tu chvíli jsem se prostě svezl na kolena, aniž bych ho nějak varoval, jeho penis stále v ruce, ale teď jsem po něm jazykem celkem labužnicky přejel po špičce, dívajíc se nahoru na jeho obličej.
Hlavou jsem v tu chvíli prakticky třískl o stěnu sprchy, když jsem prvně zanadával a pak hrdelně zasténal jeho jméno. Teprve po minutě jsem se na něj podíval téměř prosivě, aby pokračoval. Chtěl jsem aby provokoval a hrál si...bylo to zvracené, snad i na mě.
Bylo mi jasné, co po mě chce a rozhodl jsem se mu to určitě neulehčovat. Jednou jsem se k tomu zase odhodlal a teď už se prostě nepustím tak rychle. Neopouštěl jsem očima jeho obličej, chtěl jsem vědět, jak se tváří. Dlaní jsem nadzvedl jeho erekci jen abych mohl jazykem zmapovat množství žil u kořene a pomalu jím jet zpět ke špičce, kde jsem jen na malou chvilku vsál jeho žalud mezi rty, než jsem ho zase vypustil, jazykem chutnajíc prejakuját, a pak zase dráždíc celou jeho délku jazykem, jako by se nic nedělo. Prostě jednoduchá hra, taková, jakou celkem často hrál i on na mě. Ty zkušenosti z předešlých partnerů, pokud se tak dali nazvat, se opravdu hodily.
Jestli chtěl abych si způsobil otřes mozku tak se mu to docela jistě dařilo, když jsem se hned několikrát uhodil o zeď sténaje jak ta největší děvka. Ten pohled který ke mě umíral mě mučil s každým dotekem. Byl jsem citlivý a rozhodně ne nejméně zvlášť po tom předchozím orgasmu. Tyhle doteky byly nepopsatelná rozkoš a já jen ztěžka vydechoval prosíc o víc.
Užíval jsem si, jak nahlas sténal, nebylo to něco, k čemu by se nějak často odhodlával, i když samozřejmě sténal, jen já ho vždy nějakým omylem překřičel. S hravostí jsem vzal špičku jeho erekce to úst a chvilku jí žužlal, než jsem ho pojal skoro celého do pusy, vždycky jsem s tím měl problém, ne, že bych si nemohl zvyknout, to já si zvykl na takové hry hodně rychle, ale jeho délka byla celkem dost na to, abych ho dokázal najednou vzít celého. Snažil jsem se s ním udržet ten oční kontakt, který neustále přerušoval, a taky jsem ještě chtěl, aby si aspoň z poloviny určil tempo.
"Taehyunie..." byl to sten téměř zoufalý, když jsem mírně pohnul boky a zaskučel. Jeho ústa byla vždycky pro mě jistý problém, vzhledem k tomu, že jsem věděl, že by mě asi zabil, kdybych si určil to tempo, které vážně chci. Moje ruka zaklesla do jeho vlasů, které jsem jen zlehka pročísl, a pak proti němu začal pomalu pohybovat boky se slastnými steny.
Věděl jsem, že tohle pomalé tempo asi není to, co on chce, znal jsem ho, byl nenasytný, ne prostě opatrný, ale respektoval jsem to, mě samotnému moc nevyhovovalo, když se mnou jednají jako s panenkou, ať už jsem tak vypadal, vydržel jsem toho hodně, sice jsem pak brblal, ale to k tomu patřilo.
Pomáhal jsem si dlaní a přirážel proti němu v rytmech přírazů mých úst. Šel jsem na to trošku rychleji než on, pomalu znamenalo nuda.
Po chvíli jsem začal ignorovat to, že bych já měl být ten, kdo si určuje tempo a nechal jsem ho, ať si hraje sám, shlížeje mu do tváře. Jen ten pohled, jak mizím v jeho ústech mě nutil sténat. Rukou jsem mu lehce stiskl vlasy, když jsem se nakonec rozhodl zrychlit ono mučivé tempo. I když se mu to nebude líbit, je mi jasné, že se nenechá.
Ten pocit, když jsem se cítil jako laciná děvka, vždycky, když mi začal tahat vlasy jsem tak nějak dokázal překousnout, bylo mi jasné, že moje i tak asi pomalé kouření mu nebude dlouho vyhovovat, tak jsem se nechal a překonával potřebu se zakuckat kdykoli když přirazil tak hluboko a narazil. Tohle se mi už nelíbilo, ale ještě chvilku jsem ho nechal, než jsem se násilím odtáhl a odplivl si, věnujíc mu jeden naštvaný pohled. Věděl, že tohle zase tak moc nemusím, aspoň jsem neměl potřebu zvracet, to už jsem se naučil ovládat, i tak to nebylo pěkné.
Jen ztěžka jsem se bránil nespokojenému zaskučení, když přestal a sledoval jsem jeho reakci. Nikdy z toho nebyl dvakrát nadšený, stejně tak i teď. "Promiň..." hlesl jsem, když jsem k němu klesl na kolena a upravil mu vlasy dozadu. Taehyun byl složitý a měl spoustu názorů, zvláště pokud šlo o sex a všechno okolo. Ani jsem nevěděl, jestli mu nebude vadit po tomhle mě líbat.
Jen jsem se pousmál, když stanul obličejem přímo k tomu mému a polibek mu laskavě oplatil. Nebylo to nic, co bych neměl rád, vlastně mi přišlo dost vzrušivé ho líbat a ještě na jazyku cítit jeho chuť. Pažemi jsem ho objal kolem krku a ještě víc se do polibku vžil. Věděl, že jsem složitý a snažil se to akceptovat, za to jsem ho nemohl víc než milovat. "Dobrý." Špitl jsem mezi polibky a snažil se stoupnout si, aniž bych spadl, klouzalo to.
"Dávej pozor." hlesl jsem a chytl ho za boky, když téměř podklouzl a sám jsem si tak nějak stoupl. "Yoon by mě zabil, kdyby se ti něco stalo, když tu mám dozor já." zasmál jsem se, když jsem mu vtiskl krátký polibek a sjel po poraněné kůži ramene. "Bolí to?"
Bránil jsem se vyjeknutí, když mi to podklouzlo a radši se na Mina zavěsil. "Dobrý, stojím." Vydechl jsem do jeho kůže, než jsem se na něj podíval a polibek mu trošku zahanbeně oplatil. To by byl dobrý fail, kdybych spadl a něco si udělal. "Um… trošku, ale přežiju to." Pousmál jsem se na něj, pravda, že to nebolelo jen trošku a otisk jeho zubů tam i za tu dobu zůstal celkem viditelný a s modřinou jsem počítal už teď.
"Jinwoo mě zabije a Yoon tuplem..." povzdechl jsem si a jen zlehka po tom přejel. "Když něco chci, umím být pěkně nepříjemný, co?" hlesl jsem a jen zlehka jsem ho políbil znovu, když jsem se snažil snad i omluvit vlastními doteky. "Můžu to nějak odčinit?" hlesl jsem, aby si mohl vybrat co on sám právě teď chce.
"Nezabijou, když se o tom nedozví." Pousmál jsem se a sám mu oplatil polibek, snad jsem ho chtěl i ujistit, že je to dobré, že se nemusí nějak obzvlášť omlouvat. "Prostě nebudu nosit výstřihy a nenechám na sebe od nich sahat. Jako by se něco změnilo." Prsty jsem ho dloubal do prsního svalu, jako by nestačilo, že jsem už tak byl často dětinský. Nad jeho otázkou jsem se na chvilku zamyslel, co by tak mohl udělat, bylo mi jasné, že se bude snažit, nebyl by to Mino, kdyby se pak nechtěl omluvit, tak proč toho pro jednou nezneužít? "Stačí, když mě teď uděláš a pak se o mě budeš jenom starat." Dal jsem mu polibek někam mezi krk a rameno, než jsem se od něj odstrčil, čelem se opřel o nejbližší zeď a vyšpulil na něj zadek. "A nemusíš mě moc šetřit. Vím co vydržím."
previous || next

Sprcha a Namsong čo môže byť lepšie? Ja som spokojná a teším sa na ďalší diel ^^