
jaelous | markson | 1289 slov | PG-13 |
Věřil by někdo, že je to už víc jak půl roku, kdy jsem vydala nějaké markson? Já rozhodně ne, ale s tím, jak strašně neaktivní na blogu jsem, je to celkem pochopitelné.
Rovnou chci říct, že ti, kteří mají rádi markjin, se můžou těšit, protože na Klarištinu výzvu, stejně jako všech, co chtějí got7 jsem vymyslela takový minicylkus, takže markjin bude, i v jiné povídce.
Nadále snad si někdo pamatuje mého nasraného… bez nálady… frustrovaného Jaebuma, kdyby někdo chtěl, nemám nic proti napsat, co se předtím dělo, že byl prostě takový mrzout.
A taky už nejsem ve facebookové skupině, takže si updates musí všichni kontrolovat sami… už jsem byla z té skupiny unavená… se stane :D

Něco bylo špatně. Opravdu špatně. Nebylo to jednoduché jako vždycky, comebacky vždy zabraly většinu času a energie, ale i tak bylo něco šíleně špatně. Jackson si to moc dobře uvědomoval. Ta Markova tichost teď byla v něčem mnohem větší, nemohl si toho nevšimnout ani slepý, nebo naprosto neuvědomělý o jejich vztahu, přesto ale nemohl přijít na to, co bylo tak jinak, co udělal špatně, nebo… nebo že by se vůbec něco stalo.
Mark byl vždycky tichý, podle sebe nikdy neměl co říct, přesto ale mluvil, mluvil na Jacksona, jako by se nic nedělo, byl ovšem rád, že i přes to, jak se ztišil i v jeho přítomnosti se Mark nezačal vyhýbat i dotekům a polibkům, to by ho mohl už považovat za nemocného, nebo nějak zakřiknutého. Nevěděl, jestli mu náhodou Jaebum něco neřekl, ale na to moc nesázel, vlastně jejich vztah po nějaké době konečně aspoň trošku začal začal akceptovat a nebyl tady už víc problém, nebo spíš s tím jeho neustálým rypáním a nepříjemným chováním mezi jimi. Možná se stalo něco opravdu nečekaného, protože se opět procházel se svým normálním úsměvem… a ani nevypadal tak frustrovaně… Nebo to bylo opravdu tím, že své dost nově objevené pubertální hormony zklidnili, jak jim doporučil, nerušili je a taky nedělali Markovy dost nepříjemné problémy jen tím, že musel chodit, natož tančit. Stejně po většinu času spolu byli zavření v pokoji a zapomínali na svět, dokud nemuseli vylézt a věnovat se ostatním věcem a lidem, než byli oni navzájem.
"Marku," Nebyla to ani vteřina, co se za nimi zavřely dveře jejich pokoje. Už to nemohl déle vydržet. Chtěl, aby si s ním Mark aspoň trošku povídal a ne jen ležel společně s Coco, které dával víc pozornosti, než měl. Chybělo mu to, ačkoli ani předtím moc nemluvili, nebo čemkoli jiném, co mu chybělo, potřeboval si s ním udržovat kontakt, ne jen na něm být nalepený jako klíště, objímat ho při jejich obvyklé poloze na posteli, nebo spíš v jedné z nich, měnili je podle nálady, nechtěl neustále přemýšlet, co udělal špatně, že mu Mark ukazoval záda, ačkoli by to v jiné situaci ocenil, ale v této to zrovna nebylo.
Choval se opravdu chladně, možná jako by se ani dál s Jacksonem nechtěl stýkat. Nebylo to tak, že by mu vůbec řekl nějaký důvod, nebo se pohádali. Ono vše šlo až moc dobře, ostatně jako vždycky. Ani jeden nebyli ohledně jejich vztahu nějak konfliktní, neměli ani moc důvodů proč se hádat, pročistit mezi sebou vzduch a pak by bylo zase všechno v pořádku. Ne, Mark neřekl nic, naprosto nic, někdy ani dobré ráno, a Jackson z toho pomalu začínal bláznit, protože si myslel, že s Markem to nebude nijak těžké, ale v téhle ignoraci byl horší než kdejaká slečna, se kterou kdy něco měl.
Mark se na něj otočil, s neutrálním pohledem, jako vždycky, přesto mu ale v očích zářila ta otázka, co že Jackson vlastně po něm chce. Tohle ho mohlo naštvat, možná jen o trošičku víc, než byl z toho ticha, které mu hlučelo v uších, dokud se někdo nesnažil probourat jejich stěnu hlavou, když se do ní uhodili při sedání si na gauč.
Jackson ani nevěděl, jak to chtěl všechno podat. Nechtěl na něj křičet, ale zase nechtěl být naprosto utlačený tím chováním. Občas kvůli tomu začal chodit otravovat Bambama, kterému se ta myšlenka, být náhradou za Marka v objímání nelíbila a nakonec to všechno skončilo křikem o pomoc, i když ho nikdo nevyslyšel, hezky mu dávali vyžrat to, jak se sám někdy chová.
Po dlouhé chvíli ticha se Mark zase otočil a bez delšího zájmu, protože kdo by se chtěl dívat na Jacksonuv obličej, navíc ještě s tak debilním výrazem, začal lézt na svou postel, i když měl neustále džíny a mikinu, která sice byla Jacksonova, ale nad tím ani nepřemýšlel, když si jí bral, on se nějaký kus oblečení vždycky zapomněl nebo připletl do šatníku někoho jiného.
Mark ze sebe vydal přidušený a hlavně překvapený výdech, když se nohou nemohl dotknout další příčky, jak mu jí Jackson z ničeho nic chytil a podle toho stisku, když se jí pokusil vyprostit, ani nehodlal pustit. "Proč se mnou nemluvíš?" Vyhrkl konečně, když se na něj Mark podíval, z části už na své posteli. "Udělal jsem ti něco?" Nastalo znovu ticho, kterým ho Mark týral, a už jen kvůli toho pohledu, co na něj Jackson vždycky házel, jako nějaké ublížené zvíře nebo provinilé dítě… Možná ho i trošku bavilo, takhle ho trápit, ale ne, že by mu chtěl sám ubližovat, jen si to podle Marka zasloužil.
Měl sice pár důvodů, proč tohle dělal, bylo to sice vtipné a aspoň měl nějaký pokoj, ale taky… I když by mu to nechtěl přiznat, žárlil. Žárlil, když si Jackson přivlastňoval někoho jiného než byl on, vyžadoval si jejich pozornost, nebo s nimi jen někam šel. Možná to bylo prostě divné, Mark se taky s ostatními bavil, Jinyoung mu byl hodně blízký, někdy až tak moc, že je Jackson z ničeho nic přepadl a narval se mezi ně, nebo se aspoň posadil vedle Marka a pro jistotu si ho k sobě přitáhl, aby se ujistil, že se nic nestane, ne že by Mark nebo Jinyoung něco udělal. Taky žárlil… ale aspoň ho mu nedělal podobné věci jako Mark.
Mark musel sklonit hlavu k matraci, když se začal usmívat, aby ho Jackson neviděl, když mu začal s nohou cloumat, jak se dožadoval své odpovědi. Mladšího chování bylo opravdu někdy roztomilé, a teď, když se cítil provinile, i když neměl proč, bylo to pro Marka ještě lepší.
Bez toho, aby to Mark oznámil, začal se pomalu zase dostávat dolů, když ho Jackson pustil, ale neopouštěl své místo, stál, a neustále se na Marka díval, jak se postavil před něj a jen mu věnoval úsměv. Už tohle byl pokrok po všem tom ignorování a vyhýbání se mu i v jejich vlastním pokoji.
I teď to ticho bylo jistým způsobem opravdu nepříjemné a ani jeden nevěděli, co mají od toho druhého očekávat. Bylo to jen o tom, kdo zasáhne první, ale i pro Marka to bylo těžší, než si předtím myslel, že to bude. Vždycky před tím, než se od Jacksona odtáhl si aspoň malinko užíval toho, že za ním přišel a pokoušel se o to si ho udobřit. Bylo pro něj stejně tak těžké se odtáhnout, jako se přenést přes to, že je opravdu žárlivý a nedokáže vystát Jacksonovu přírodně přítulnou povahu.
Bez toho, aniž by se na mladšího přestal usmívat si paže opřel o jeho ramena a aspoň se k němu přitáhl, načež mu Jackson okamžitě dlaně přitiskl na boky, ale nepřitahoval si ho k sobě blíže, nechval to na Markovy, stále přece mohl být naštvaný, uražený, dotčený, nebo co sakra byl.
"Odpovíš mi?" Hlesl tiše, stále totiž nevěděl, co mu udělal a sou odpověď si vyžadoval už třetím dnem. Mark si jen povzdychl a psychicky se připravoval na cokoli, co by mu na jeho žárlivost mohl říct, nebo jak by se mohl zachovat, protože tohle bylo dostatečně bizarní a k naštvání pro něj samotného.
"Objímáš strašně moc Bambama…" Teď když to řekl, nijak se mu neulevilo, spíš se cítil ještě blběji a pro jistotu se k Jacksonovy sám přitáhl, natiskl se na jeho tělo a aby se na něj nemusel dívat, schoval hlavu v ohbí jeho krku. "Žárlil jsem."
Jackson byl překvapený a sám ani nevěděl, co by teď měl udělat. Byl sice rád, že na něj Mark promluvil, ale aby mlčel a byl tak odtažitý skoro týden… to mu nedávalo smysl. "Vážně jsi horší než holka." Pousmál se i přes to všechno, ale i tak Marka objal kolem pasu, rád, že je to už tak nějak za nimi…
Ovšem nevěděl, že tím co řekl, zase Marka urazil. Možná mu dělal zadek, ale rozhodně nebyl holka.

Člověk ti tu usne a ty sem nakráčíš s tímhle. MARKSON. KURVA MARKSON BRO. A já to tu čtu tak pěkně po ránu a pomalu umírám. Kvůli tobě. Jak jinak. Že ano. Tohle je snad odplata za Weakness? Očekávám že ano. Nebo i za ten spoiler k další věci. Heh.
A proč je mi Mark tak podobný. Dobře, obě víme, že jsem ignorant a že jsem moc unavená na to něco dělat, ale to jeho chování tady. PROBOHA. Čím jsem si to zasloužila? A takové cutie Jackson. Z tohohle by se člověk i zbláznil.
A jak bylo řečeno. Mark je muž. To Bambam je tu ta ohebná děvka. Well... teď už můžu klidně žít. Děkuji. A vůbec mi z toho neslzí oči. Naprosto ne.