
hardest injury | iKON | double b | 1316 slov |
It's been a loooong tiiiiimeeeee (proudly singing it's almost midnight) Ne vážně... je toho moc... asi se zase jen vymlouvám, ale vážně je toho moc. Každý den vstávám v pět a vracím se nejdříve v pět. Ach ta škola, a k tomu klauzurní práce s komunistickou učitelnou která po nás chce plakáty na téma o kterém ani nepřemýšlela... srandy kopec, snad prolezu ročníkem, ale čekají mě další práce které by mě mohly zachránit.
K tomuto... je to něco co mě napadlo díky videa a chtěla jsem to více rozvést. Uvidí se jak se mi to ještě do budoucna povede. hheheheheheh poděkujte tomiko, ta mi tohle připomněla. A berte v pota že je to psané v létě a jsem líná dělat betu. Díky za pochopení. A gratuluji jestli jste se dostali přes celé tyhle kecy, vážím si toho.

Jako vždy seděl potichu na židli, kdykoli byl ve škole. Nebylo normální ho tady vidět, ale nikdo se o ten fakt, že se vůbec po tak dlouhé době ještě objevil, navíc na místě, kde mu všechno lezlo na nervy, nenáviděl školu a lidi v ní, pokud nebyli ze stejné podskupiny jako on. Nikoho to nezajímalo, až na Hanbina. Tento kluk byl někdo, kdo jeho den udělal vždy zajímavějším, něco co by normální lidé označili za bavení se s přáteli nebo dělání něčeho mnohem užitečnějšího, než stalkování jedné osoby z jeho třídy. Ale byl jiný, nebyl jako ostatní. Ten kluk… nevěděl, jaké označení mu přiřadit.
Říkali mu Bobby, představil se tak, odůvodněním byl jeho příjezd z Ameriky. Říkali mu touto vtipnou přezdívkou, ale jeho pravé jméno bylo Kim Jiwon a všichni ho znali jako jednoho z těch největších rebelů na škole. Bylo těžké s ním vůbec moct mluvit, protože kdykoliv se objevil, ukázal všem svůj namyšlený a nedostupný obličej, protože pod tuto masku se dostalo zatím jen pár lidí.
Když byla řeč o škole, tahle, na které studovali, byla jedna z těch nejdražších škol v okolí. Ne všem bylo umožněno tady studovat , pokud vaši rodiče nebyli bohatí podnikatelé nebo velmi bohatí idolové, nebo jen vaši sourozenci nebyli takový. Hanbin nebyl jedením z těch bohatých dětí, ne tak úplně. Jeho rodina byla i tak známá za svůj život na vysoké noze. Žili v pohodlí, to ano, ale nikdy nechtěl, aby jeho rodina ztrácela peníze jen kvůli nějaké škole. Zkoušel být tím nejlepším aby dostal stipendium a nebylo to jen tak pro nic za nic. Byl jedním z těch nejlepších, ne tím, čí místo na škole záviselo jen na penězích jeho rodičů, zasloužil si ho.
Hanbin věděl o drbech, které kolovaly po škole o závislých studentech, ani se tomu vlastně nedivil, většina tady z těch bohatých byli jen rozmazlení spratci, kteří si nevážili ani vlastního života, ale nikdy se o ně nezajímal. Vždycky byl moc zaneprázdněný úkoly, studiem kvůli stipendia, ale věděl o nich, o Jiwonovy, se kterým se kdysi přátelil, že mohl být jedním z nich.
"Hanbine," Uslyšel něčí hlas, znějící v jeho uších jako horké mléko s medem, byl pohlazením pro jeho sluch, a patřil drobnému chlapci, kterého mohl nazvat svým opravdu blízkým přítelem. Mohlo to být pro mnohé překvapením, že byl vlastně o asi dva roky starší než Hanbin, ale s jeho výškou a váhou, dokonce i vzhledem. Vypadal jako dítě, možná ne přímo jako dítě, puberťák, ale roztomilý, trošku zženštilý, ale jeho hlavním znakem, kterým na sebe nechtěně ukazoval, byla piha ve tvaru srdíčka pod jeho okem, a taky jeho dobrá povaha. Byl milý, ale dokázal být nemilosrdný a stát si za svým, pokud přišly nějaké trable.
"Hm..?" Odpověděl Hanbin s milým úsměvem na rtech. Neměl proč nebýt milý, když šlo o Jinana; přezdívka, kterou mu dal už před strašně dávnou dobou, asi po pár dnech co se potkali. "Děje se něco?"
"Ne." Zasmál se Jinan. Hanbin byl vždycky takový, od té doby, kdy se Jinan rozešel se svou potencionální druhou polovičkou. Nebyli si tak blízcí partneři a jejich vztah ani tak dlouho, aby se přes to nepřenesl dostatečně rychle. "Vypadáš, jako by jsi tady se mnou ani nebyl. Duševně samozřejmě." Pousmál se na Hanbina, který se na něj díval dost provinile, a upil ze své plechovky coca-coly přes brčko. Jestli bylo něco co nesnášel, bylo to pít z věcí, kterých se někdo už mohl dotýkat.
"Promiň, hyung." Omluvil se Hanbin ze slušnosti. "Jsem jenom unavený." Trochu pokroutil hlavou a podíval se směrem ke staršímu a aby toho nebylo dost, věnoval mu omluvný úsměv. Věděl, že zrovna Jinanovy nemohl lhát, ten vždy věděl, když bylo něco špatně, nebo se něco stalo.
"Nevypadáš zrovna unaveně." Našpulil Jinan roztomile rty, aniž by si to uvědomoval.
"Vážně se nic neděje, opravdu hyung." Oponoval mu Hanbin se vší vervou vypadat normálně.
"Opravdu?" Jinan se nenechal jen tak napálit, znal Hanbina za tu dobu až moc dobře, aby mohl odhadnout, jestli mu není dobře, je nějak přešlý nebo smutný a Hanbinovy reakce a přetvářky, které mu teď tady ukazoval nebyly jen tak něco a bez důvodu. "Zase se stal Jiwon?" Zeptal se, možná trošku popichovačně.
"Nemá to co dělat s Jiwonem." Tohle jistým způsobem Hanbina naštvalo. Jinan prostě věděl všechno! Jak? Opravdu to bylo tak očividné, že ho Jiwonova přítomnost vyváděla z míry?
"Opravdu? Protože jsi na něj hleděl přes celou hodinu." Jinan se zahihňal tím dětským způsobem, který se u něj objevil vždy, když ho něco bavilo, nebo se smál Hanbinovy a jeho zaslepenosti ohledně sama sebe.
"Já na něj nehleděl!" Hanbin zvedl hlas pro svou obranu, jako kdyby mu to mělo nějak pomoct. "A jak to vůbec můžeš vědět? Ani nejsme ve stejné ročníku!"
"No," Jinan se na chvilku odmlčel, jak musel polknout sousto ze svého obědu. "Donghyuk mi to řekl."
"Kdo to do pekla je?" Zeptal se Hanbin podrážděně. Byl naštvaný, Jinan o něm vážně věděl všechno. Jak mol být tak informovaný? Byl tady on ten pravý stalker, ne Hanbin?
"Je s tebou ve stejné třídě. Je jeden z těch milých bohatých děcek, ne jako ten tvůj závislák." Jinan se na něj po celou tu dobu jen usmíval. Byl až moc průhledný, kdykoli šlo o Jiwona. Jednou mu Hanbin řekl, že spolu byli v jakémsi vztahu, kterému oba dva nerozuměli, dříve, než se spolu s Jinanem začali bavit, ale prý to nebylo nic vážného. No… Hanbin se často nechoval, že by to opravdu nebylo tak vážné.
"Počkej. Takže on vážně bere?" Zeptal se Hanbin překvapeně. Věděl o tom, nebo si myslel, že to věděl, možná spíš předpokládal, ale slyšet to na vlastní uši bylo až moc těžké na uvěření. Jiwon mohl být divný, vždycky byl, ale to ještě nic přeci neznamenalo, ne?
"Není to dost zřejmé?" Jinan protočil oči a začal si hrát se svou vidličkou. Hanbin byl dost nudný, když nevěděl o věcech, které se mu děly přímo před očima, ale věděl jaké to je být jeden z těch lidí, kteří se snažili být ti nejlepší na škole. Ne, že by jím Jinan musel být taky, měl své místo bezpečně zařízené, nic se nemohlo stát a nedělal žádné problémy, za které by ho mohli vyhodit, a že se to dělo opravdu jen málo. Vedení školy dokázalo přehlížet i podpálenou tělocvičnu, když jim bylo dobře zaplaceno. "Mimochodem, řekl mi to Seungyoon, je si blízký s osobou, která zná Jiwona lépe, než kdokoli jiný."
"A kdo je zase tohle, pro boha svatého?!" Opravdu, jak mohl Jinan znát tolik lidí v jejich škole? Hanbin ani neznal polovinu ze svých spolužáků a to už byl ve druhém ročníku. Možná to bylo tím, že Jinhwan nebyl takový introvert jako Hanbin a rád se bavil.
"Můj spolužák. Hodný kluk. Ne jako ten tvůj závislák." Jinan se uchechtl a pohodlněji se posadil na židli u jídelního stolu.
"Přestaň tak o něm mluvit, hyung!"
"A není to pravda?" Zeptal se bez větší lítosti. Jiwon pro něj nic neznamenal, ale bál se, že by mohl Hanbine stáhnout se sebou do té špatné skupiny.
"Já nevím." Povzdechl si Hanbin. "Už ho neznám." Tohle byla pravda. On a Jiwon se přestali spolu stýkat před opravdu dlouhou dobou a oba dva měli své vlastní důvody. Nikdy si je navzájem neřekli, ale Hanbin věděl, že to je celé jeho chyba. Ublížil mu, opravdu mu hodně ublížil, takže ani nebyl překvapený, že ho Jiwon už víc nechce vidět.
"Ale pořád ho máš rád." Ozval se s provokací v hlase Jinan.
"Hyung, přestaň!" Hanbin po něm hodil pár hranolek. Byla to asi jediná věc, na kterou v rychlosti přišel a mohla Jinana aspoň trošku utišit. Nechtěl, aby si někdo ještě myslel, že se mu líbí ten Američan. Líbil se mu, ale… všechno se to stalo před hodně dlouhou dobou a Hanbin za celou tu dobu nevěděl, co přesně se s nimi stalo, v jejich vztahu, že to tak rychle skončilo a ani pořádně nezačalo. Byli spolu vlastně někdy v bližším vztahu?
next ||

Človek si tu nájde info, že takéto poviedka niekedy začne vychádzať a potom sem príde a BUM prvý diel na svete! :D A potom pri prečítaní tvojho prejavu na začiatku zistím, že som ti to tak trochu pripomenula :D
No ale teraz k tomuto dielu. Vážne by ma zaujimalo čo presne sa medzi nimi dvoma stalo. A čakala som aspon naaaaaznak toho čo mu Hanbin urobil ale prd... ako diky teraz kým sa to dozviem nebudem vedieť spávať! :D plus Jinan je taká klebetná stara babka. Všetko vie a všetkých pozná :D