close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






i
i
i
i

hardest injury - pt. 2

27. prosince 2016 v 19:19 | Lady Psychotronia |  hardest injury
hardest injury | iKON | double b | pt. 2 | 1311 slov |


Hello and slay my ass Johnny is about to debut soon fuck i'm not ready how are you guys?
Protože vím že jsem zlá a tohle je stále ta kapitola psaná 100 let před tím než jsem to začala vydávat, (vím že nebudete) ale nehejtujte čtitelnost jako moje bae, jasné?


Ptal se sám sebe, jak vůbec mohl zvládnout ráno zaspat do školy. Nebylo to něco, co by se mu normálně stávalo, nikdy pořádně nezaspal ani do školy nemeškal, ale dnes ráno, jen co mu zazvonil budík a zvládl ho nějak vypnout se mu oči automaticky zavřely a spal dál. Nebylo to normální, takže věděl, že dneska bylo něco opravdu špatně, nebo se mělo teprve něco špatného stát. Chtěl vědět co, ale jak to mohl jen tak odhadnout, když prostě jen zapal a kvůli málo času si ani nestihl dát kávu, aby se nějak nastartoval? Cokoli to ale bylo, teď meškal do školy, jeho první hodina už začala asi před deseti minutami.

Tvrdý náraz do jiného těla ho jistým způsobem dokázal probrat. Uvědomil si, že vlastně celou cestu do školy i přes stres, že jde pozdě, napůl spal a děkoval Bohu nebo komukoliv jinému, že bydlel blízko školy, takže nemusel žít na kolejích nebo jezdit každý den autobusem a nechtěl otravovat svého otce tím, aby ho každý den vozil do školy, takže chodil pěšky, jen se svými myšlenkami a užívajíc si ranní čerstvý vzduch, přesto dost znečištěný ruchem a obyvateli velkoměsta.

Chtěl se hned omluvit za svou nepozornost ohledně toho, kam jde a jestli do někoho nenaráží, i pro to, že nevnímal okolí, ale když se podíval vzhůru na osobu, do které narazil, málem se zadusil trhaným výdechem, přecházejícím do kašle.

"Ji-Jiwone…" Řekl s překvapeným výrazem v obličeji. Jiwon byl asi ten poslední, koho by ve škole očekával, kdyby ale přišel o něco později, bylo by to jako vždycky, jako by žádný Kim Jiwon neexistoval, a navíc, rozhodně by nečekal, že se ve škole objeví dva dny po sobě v jednom týdnu, ani ne v měsíci, ale vidět ho z takové blízkosti ho skoro až donutilo se začít červena. Zase vyrostl, zmužněl a dospěl, zkrásněl. Mohlo to být ještě vůbec možné? Nebyl Jiwon dostatečně krásný i předtím? V tu dobu, kdy se potkali prvně?

"Omlouvám se, neviděl jsem tě." Omluvil se Hanbin s provinilým výrazem, cítil se provinile od té doby, kdy Bobbymu ublížil, opravdu ublížil. Věděl, že nenávidí odmítnutí, a to přesně udělal, ale stále musel přemýšlet nad tím, jak mu to ve výsledku mohlo tak strašně moc ublížit. Lidé byli všichni jiní s jinými povahami a pocity, ale vážně nevěděl, že to jedno malé odmítnutí mohlo zničit jak Bobbyho tak i jeho životní styl.

Vlastně Hanbin nevěděl zrovna dvakrát moc o Jiwonově životě v Americe, kde přesně bydlel než se vrátili s otcem zpět do Koreje, neznal jeho koníčky, věci které měl rád… ale i tak ho sám měl rád a propadl jeho zvláštnímu šarmu, tou vůní exotiky, ačkoli byl také Korejec. Hanbin s ním chtěl i přes tu dobu jistým způsobem být, dovědět se kdo přesně nebo jaký Jiwon opravdu je.

"Jo, to bys teda měl." Ten chlad v Jiwonově hlase byl naprosto normální pro všechny, teď už i pro Hanbina, který ale věděl, jak vřely a půvabný jeho hlas mohl být, pokud někoho shledával atraktivním nebo ho prostě řadil mezi ty osoby, se kterými se přátelil… Hanbin býval jedním z nich, než to všechno doslova posral. Nebylo to ale tak úplně jeho rozhodnutí… Vlastně ani tak neměl moc na výběr.

"Hej," Jiwon se tak úplně nedíval na Hanbina, když na něj zavolal, dívajíc se za mladšího záda, někam do prostoru za ním před školou. "Můžeš mi udělat laskavost?" Zeptal se bez svého obvyklého nenávistného tónu v hlase, což Hanbina dokázalo opravdu překvapit ještě více, než to, že do Jiwona narazil. "Budu to brát jako tvou omluvu." Hanbin se podíval vzhůru na staršího obličeje s lehce poplašeným výrazem, který připadal Jiwonovy skoro až směšný, on vlastně i byl směšným.

"Přestaň si o mě myslet, že jsem nějaký uchyl, idiote." Teď Jiwon vypadal otráveně, dalo se to vyčíst jen z toho, jak protočil oči vzhůru a změnil postoj ze svého obvyklého odpočinkového díky kterému z něj vyzařovalo lajdáctví a jistá ignorace okolí, ale od té doby, co ho Hanbin odkopl, pro něj byl více než otravný. Vážně teď nenáviděl Hanbina stejně, jako to, že musel zůstávat v Koreji.

"Jen chci vědět, jestli před školou pořád stojí černé bawo, městský tereňák. Sám se podívat nemůžu." Konečně to Hanbina nakoplo, když se otočil zpět k hlavním školním dveřím a otevřel je. Chvíli mu trvalo, než našel to auto, o kterém Jiwon nejspíše mluvil, v téhle škole podobné auto vlastnilo mnoho studentů a na parkovišti jich bylo nesčetně, ale jen jedno vypadalo, jako by na někoho čekalo, nezaparkované, jen stálo na okraji chodníku u školy. Tohle mohlo být to, které Jiwon tak usilovně hledal.

"Jo, je tam." Hanbin zavřel hlavní dveře a už se nedíval na to auto s řidičem. S rozzuřeně vypadajícím řidičem. Jiwon opět musel nějak naštvat svého otce. Nebyla to novinka, Hanbin si i myslel, že Jiwona baví svého otce naštvat kdykoli, kdy ho jen uvidí, i když si tím dělal problémy. Neuvěřitelně velké problémy, Hanbin stále nechápal, jestli mu to za to stojí, ale neměl právo se mu motat do života.

"Kurva," Jiwon vypadal frustrovaně, ale ani to nebylo na něm něco nového. Vždycky byl, a ještě víc, když zůstal uvězněný ve škole, bez větších možností úniku. Ne, že by ho to zrovna nějak omezovalo.

"Snažíš se utéct?" Zeptal se, ačkoli to už dávno věděl, protože to tady nenáviděl, všichni to věděli a snažili se to respektovat. Jiwon pro ně nebyl někdo, s kým by si mohli jen tak zahrávat. Jeho výbušnost a žádný problém někomu vrazit popisoval jeho povahu a nebo náladu, kterou si ve škole udržoval. I Hanbin to jistým způsobem respektoval, radši se s Jiwonem ani nebavil, ne, že by o to měl zájem.

"To není tvoje starost." Vyštěkl Jiwon na Hanbina a otočil se k němu zády. Až teď si Hanbin, když nebyli v tak úzké blízkosti, mohl prohlédnout, jak vlastně dnes vypadal, oblečený v černé kožené bundě, možná přehnaně úzkých džínách černé barvy a čepice, jejíž kšilt měl otočený dozadu. Černá byla svým způsobem Jiwonova barva, slušela mu, stejně jako jeho jeho hnědé, na Korejce až neobvykle vlnité vlasy, ale nikdy je nikomu neukazoval, pokud se nejednalo o Hanbina a jemu bližší osoby… ale i on je viděl před tak dlouhou dobou, že si ani pořádně nevzpomínal, jak dobře na něm vypadaly.

Jiwon odcházel, Bůh ví kam, možná se chtěl jen podívat, jestli tady není jiná možnost útěku. Jedna byla na jejich školním hřišti, ale musel by přelézt vysoký plot z cihel, který bránil celou školu před potencionálními útočníky a tím, aby studenti neutíkali, kdyby se něco takového stalo. Kamerový systém nebyl vy-jímkou, ale ani to pro Jiwona nebyl moc velký problém. Vlastně se nezajímal, jestli ho chytí, stejně sem nechtěl chodit.

Ale Hanbin stále doufal, že jde do třídy a nebude si zase dělat zbytečné problémy… Pokud vůbec ale věděl, kde jejich třída je, a to si Hanbin nemyslel. "Hej, neřekl jsi děkuji!" Zavolal za ním Hanbin z ničeho nic, až překvapil sám sebe. Rozhodně by nechtěl po Jiwonovi něco takového, kdyby s ním prostě jen nechtěl navázat kontakt.
Jiwon se z ničeho nic zastavil v dalších krocích. Hanbina polil studený pot. Asi by vážně bylo lepší mlčet a prostě ho nechat odejít.

"A za co?" Otočil se zpět čelem k Hanbinovy, byli od sebe už pár metrů, ale to nevadilo asi ani jednomu. "Za to, že jsi do mě vrazil?" Ten ironický smích, který ze sebe dostal Hanbina potupil. "Ne, nemyslím si, že bych ti měl za něco děkovat." Ten způsob, jakým to řekl, tak pichlavý a nenávistný donutil Hanbina cítit se vinen a litovat všeho.

"Máš pravdu…" Hanbin byl zklamaný a smutný z toho všeho, co se mezi nimi dělo. Odkopl Jiwona bezdůvodně, neměl ani pořádný důvod, kterým by se mu mohl ospravedlit. Nebylo to ani jeho rozhodnutí, ale to co mu dělal ještě potom nebylo ani tak potřeba… Styděl se za sebe, ale tohle už Jiwonovy nemělo cenu nijak vysvětlit.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 23:49 | Reagovat

Ja...naozaj chcem vedieť čo sa sakra deje tam medzi nimi. Som až moc zvedavá na to čo presne sa medzi nimi stalo, deje, bude diať... že asi pomaličky tu tvoje poviedky bude čítať len môj duch. Ale k veci, som naozaj rada, že tuto poviedku pridávaš! Teším sa na ďalšie diely! *-*

2 Ady | Web | 29. prosince 2016 v 14:12 | Reagovat

Oh.my.gosh!! KIM HANBIN, WTF HAVE YOU DONE TO JIWON??! I WANNA KNOOOOOW ;;-;; okay, i'm calm. Lokking forward for the next chapters!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama