my star fell down

5. ledna 2017 v 21:30 | Lady Psychotronia |  ONESHOT
Jimin | 883 slov | au! not sure | PG-12 |


Okey, je to spletice mých myšlenek a taky věcí které občas zažívám, je to dost otravné věř te mi... a taky to není zrovna happy věc kterou by jste mohli číst pro dobrou noc. A proč ten název? Hvězda je ve spirituálním mínění znak dobra a pravdy, a svět není zrovna dobrý a pravdivý, tak proto. A myslím si že je mnohem jednodušší si tam představit Jimina než cokoliv... znáte to.

Prázdný pohled čistě bez výrazu, velké oči tak prázdné jako tma v čiré noci, která putovala hodinami a plynula pomalu, tak pomalu, jako slunce přes den putovalo po obloze a doprovázelo toho člověka jeho cestou. Ale teď, když byl konečně čas něco udělat, něco vytvořit, nemohl. Byl to blok, byla to nemoc, která všechno ničila, čisté zklamání z jedné věci mohlo vyvolat stav až sebevražedný, ale z toho už vyrostl, věděl, že slunce opět vyjde a on bude moct jít dál, tak jako ostatní, kteří nezažívali jeho trápení.

Ten pocit prázdnoty, jako kdyby se z jeho žil najednou vytratila všechna krev a srdce tak nemohlo fungovat, jen mozek, přístroj všeho fungování stále jel dál, ale porouchaný, protože kdo dokáže žít s tím pocitem prázdnoty, špatných myšlenek a toho dušení z nemožnosti se vyjádřit jak by jen mohl?

Vzhlédl před sebe, na místnost před sebou. Najednou to nedávalo smysl, nic nedává smysl. Proč by taky mělo? Člověk žije jen pro to aby se něco naučil, zdokonalil své schopnosti v jednom z miliónů oborů, ve kterých by se mohl orientovat, aby ze školy přešel do práce, mohl vydělávat peníze, za které pak mohl žít. Co je tohle za život? Jaký to má všechno smysl, když člověk potom stejně umře? Proč se strachovat z těch nemocí, o kterých každý denně slýchá, když na ně není léku, který by mohl poskytnout? Proč se snaží vyléčit, když všechny čeká jen to jedno jediné? Proč si jen prodlužovat to trápení?

Chtějí zažít ještě hodně věcí, ano… to bude ten důvod, protože jejich život byl tak krátký, nedostatečný, a neměli čas se ani podávat tam kam chtěli. A proč? Peníze. Všude jen ty nezbytné bankovky s cennou nad zlato, protože i to si mohli koupit. Člověk žije za peníze, pro peníze a proto aby se za ně mohl někam podívat, něco si koupit. Jak odporně to teď všechno vypadalo.

Nechápal to. Všichni chtěli tak strašně moc žít, při tom on chtěl tak strašně moc něco jiného… Božský klid. Smrt, která by všechno utlumila, naprosto odepsala všechno to nechtěné trápení a myšlenky, které mu přiváděla jedna část mozku, poškozeného realitou a společností, která si všechno záviděla a proto ničila ty nevinné svou zkažeností, prolhaností a předsudky!

Hlasitý povzdech, když znovu svůj pohled sklopil k malým dlaním, lehce baculatým, za které ho taky nenáviděli. Dělali si z něj legraci, vždycky a ze všeho. Nikdy se nemohl vyrovnat jejich přednostem, protože se prostě špatně narodil. Nemusel by mít tento stav, kdyby ho oni nezpůsobili, celý tenhle jeho problém v hlavě plné myšlenek mohl klidně dál spát, ani nemusel nikdy být, kdyby lidé tak strašně rádi neubližovali slabším.

Nechtěl brečet předtím než vejde do těch dveří, neposadí se na gauč a prostě nezačne mluvit, ale neměl od toho daleko. Ty myšlenky ho vraždily, byly tak nefér, stejně jako tenhle svět. Donutili ho dospět mnohem rychleji než si zasloužil, jeho hlava byla přeplněná jinými věcmi než lidí jeho věku, vypadal, že má všechno krásně uložené, že je možná i o pár let starší, ale bez té bolesti kterou si opakovaně procházel a času na přemýšlení to všechno šlo samo.

Otočil se za prudkým zvukem krátkého křiku dítěte. Kolik mu mohlo být… tak osm? Nevypadal jako normální dítě. Neustále si přehrával písně z jednoho dětského filmu na tabletu, nahlas, tak moc nahlas, a jeho rodiče ho nechali až ho to až nutilo zatínat nehty do dlaní, i když to bolelo, ale aspoň tak nic neřekl nahlas, to dítě by to nemuselo pochopit. Bylo postižené, možná nějaký typ autismu, nebyl si jistý, neznal to… neznal ani sebe.

Mohl si dát sluchátka, ale to by neuslyšel mladou paní, která si pro něj měla za chvíli přijít, protože měl domluvenou schůzku. Čekal moc dlouho než aby se takhle najednou rozhodl prostě nedávat pozor. Někdo, s kým by mluvil otevřeně, někdo kdo by odhalil jeho problém.

Trauma. Deprese. Bipolarita. Ať to bylo co chce, nechtěl se s tím nikdy už více potýkat. Bolely ho vlastní myšlenky na vlastní život, na to co se dělo a teď se mu kvůli toho dějí věci v hlavě, které nechápe, kterých se bojí, protože ho málem asi třikrát stály život, který si pokusil vzít.

Do pokoje přišel někdo další, mladší kluk s nejspíše matkou. Odlákalo to jeho pozornost od dítěte, které se radovalo nad jednou stupidní písničkou malých mužíků z továrny na čokoládu. Všechno ho to už štvalo, to čekání, to jak všechno kolem něj z nervozity a špatných pocitů pulsovalo. Bylo to odporné. Svět se kolem něj svíral, jako kdyby jeho tělo drtil obr ve dlani, protože pro něj nic nebyl.

Ten obr byla společnost. V téhle době na něj už nenaráželi, ale viděl to všude okolo, jak ničí sny a životy ostatních, jak strašně moc si je dobírají a přitom mrhají svým vlastním životem, hatí ho v alkoholu a kouři z cigaret v klubech a pajzlech těch nejhorších kalibrů, protože nezletilým nalijou. A to mohli dělat tolik věcí… mohli se rozvíjet, a pak to předávat dál… Mohli by být produktivní, klidně si žívat tak jak by měli, nevinně, a ne brečet nad láskou, která stejně nevydrží, protože tenhle svět byl stejně tak prolhaný jako lidé a lživé výhledy na budoucnost, protože není nijak krásná ani všelijak barevná. Všechno to je lež, protože nás všechny čeká jen chladná, prázdná a bolestivě upřímná smrt.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 23:23 | Reagovat

Príde mi desivé, že toto je až moc podobné tomu čo často beží po rozume mne. Neviem čo ti presne k tomuto napísať...Preto asi napíšem iba toľko: Krásne si vystihla všetko čo sa tu deje. Tiež si myslím, že vďaka tebe začínam mať poviedky takejto tematiky a celkovo radšej ako predtým

2 Ady | Web | 14. ledna 2017 v 19:52 | Reagovat

Ty myšlenky v tomhle.. jak je to vše popsané.. wow, prostě wow.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama