i
i
i
i

hardest injury - pt. 4

18. března 2017 v 14:24 | Lady Psychotronia |  hardest injury
hardest injury | iKON | double b | pt. 4 | 1477 slov | CAZZETTE - Sleepless |


Okey… můžu říct, že dneska mě to psaní nějak chytlo, ať už mám tuhle kapitolu rozepsanou od prosince… a taky se dá poznat od předešlých dílů které jsem psala už v létě jak se moje psaní snad posunulo dopředu, je to pěkný pocit, hehehehe…. Just say hi to Zico - Loco & Jay Park in firts place!!!! Bayyyyyyyyiiiiiii!!!!!


"Díky, asi bych tam chcípl." Řekl ještě jednou Jiwon, když ho Mino vysazoval někde ve městě, kde to už bylo dostatečně daleko od všech jeho tak zvaných nebezpečných zón, kterým se chtěl vyvarovat ze všeho nejvíce. Bylo jich vlastně hodně, kdyby se někdo Jiwona zeptal kam všude chodí a nechodí, byl by to rozhovor na nejspíše pár hodin. Bylo zvláštní, kolik problémů si za dva roky dokázal udělat, zvlášť protože ostatní teď jeho přátelé jich tolik neměli i když tady žili od mala, ale dalo se nejvíce vymluvit na Jiwonovu vzpurnou povahu a vlastní až moc kontroverzní názor na věci které by mohly být i normální, ale on je nectil.

"Kdykoliv," Jiwon se jen na oplátku usmál a zabouchl dveře spolujezdce, aby staršího už déle nezdržoval, nebylo proč dělat problémy jemu, když ho respektoval i přes jejich lehčí věkový rozdíl a dokázal ho vyslechnout, diskutovat o jeho názorech. Jiwon potřeboval podobné přátelé, až moc mu chyběla mentalita Američanů, ne striktní Korejci kteří se nechávali tahat za nos vším co řekli starší, jejich rodiče nebo idolové. Všichni mu přišli až moc retardovaní tím, že neměli vlastní názor, proto nevycházel s tolika lidmi, nechtěl se jim podřídit.

"Jiwone," Ozval se ještě Mino předtím než se měl rozjet dál. Čekal než se na něj mladší otočí a bude mu věnovat aspoň nějakou pozornost. "Nedělej si z něj nic, byli jste oba děcka." Pokusit se ho nějak rozveselit šlo dost špatně, nebyl nijak proti blízkým zapšklý, ale v tom co mu kdo udělal a jak mu ublížil byl horší než kdejaká holka, pamatoval si prostě všechno a odpouštěl hodně těžko.

Mladší jen pokýval hlavou než od auta úplně odstoupil. Jediné co teď mohl bylo to všechno zase na nějakou dobu hodit za hlavu a vzpomenout si až s pohledem na pár jistých osob. Možná to byl i jeho problém proč nemohl pořádně vyžít i se svým otcem, musel s ním vycházet, i když to už nebylo zase tak šíleně důležité, i tak si každý stál za svým, ale hádali se neustále. Byli oba dva moc tvrdohlaví na to aby vyhověli jeden druhému.

Klidně si nasadil sluchátka do uší a šel po skoro prázdném chodníku ulice, nebylo ani proč se divit, všichni teď pravdopodobně studovali nebo pracovali, jen on se ulíval, protože pracovat na něčem co mu stejně v životě bylo k ničemu nebylo pro něj nijak podstatné. Škola ho spíše přiváděla do depresí, nemohl se nijak vyjádřit, celý tenhle systém byl tak jiný od toho na co byl navyklý… a to měl být teprve v druhém ročníku na vyšší střední.

Hudba mu hrála do uší a měnila všechen ten ruch ulic, vozovek a ostatních věcí v jiný svět. Byl to únik, chtěl uniknout od všeho, kdyby to šlo, nejradši by už byl v klubu a bavil se svým způsobem. Teď by tam byl ještě klid, návštěvníci přicházeli až později večer, znát majitele bylo taky výhodné, nikdy se nemusel moc zajímat o útratu, která stejně pro něj nebyla problémem když měl na účtě peníze které mu sice nepatřily, byly jeho otce, ale ten ho nechával je používat, nebyl to pro něj problém dokud se útraty nevyšplhaly do částek které snad nikdo nemohl nikdy přesáhnout.

Ulice se zdály snad až nepříjemně prázdné, nebyl na to zase tak moc zvyklý. Lidé si o něm mohli myslet hodně, extrovert, na drogách, možná že i vůbec nepřemýšlí, ale skoro nic z toho nebylo pravdou. Jeho důvěru a náklonnost si člověk po jistých událostech nemohl pořádně ani získat pokud se mu vyloženě nezamlouval, ale i tak si v Korei našel pár dobrých přátel kteří splňovali mnoho z jeho požadavků pro jeho zájem, nemohli být naprosto perfektní podle jeho představ, to bylo prakticky nemožné, vždycky se našly nedostatky, ale to nikdy nebylo nic co by nemohl aspoň do jisté úrovně ignorovat nebo přehlížet, a jestli se mu něco nelíbilo, řekl to a s tím jak vlivný dokázal být se jeho přátelé naučili se takhle nechovat aspoň k němu. A teď za nimi už mířil.

Klub ve kterém se našel po pár desítkách minut chůze byl útulný, možná měl opravdu velké otevřené prostory, byl to spíše přízemní loft laděný do tmavých barev s neonovými světly ale nepůsobil nijak až tak moc výstředně, nebo aspoň ne pro něj, byl na to z Ameriky zvyklý.

Dostal se dovnitř dost jednoduše, pozdravil se s pár lidmi kteří už teď připravovali věci na večer a zamířil rovnou do VIP části. Vážně, znát se s majitelem bylo hodně výhodné, navíc ještě když byli oba dva původně z Ameriky. Letmé skandování když se objevil ho samozřejmě hned potěšilo, ještě když se k němu hned pár lidí hlásilo. Stačilo se neobjevit pár dní aby se takhle chovali, dokázali mu tím zvednou náladu i přes to jak mizerně mu po dnešku bylo a to nebylo ani poledne.

"Ty žiješ!" Byla jedna z vět která se hned ozvala než se na něj nalepil jeden z nich, šlo vidět že uď jsou už teď sjetí nebo v jen opravdu dobré náladě, jak jim Jiwon tohle záviděl. "Jasně že žiju, tak lehko mě nic neporazí." Zahrál lehce uraženého, protože toho zvládl unést opravdu hodně.

Jedna z nejzajímavějších věcí které tady vypozoroval a obdivoval bylo, že všichni měli svůj život, ale oddělovali je naprosto dokonale, takže nebylo poznat co je mimo klub trápí, jaké mají problémy, tady to bylo prostě jako únik, a za to všechno mohli poděkovat hlavně Jaebumovy, jemuž tenhle klub patřil.

"Ale ty děcko… Máš štěstí že si hodně věcí nepamatuješ!" Další z pravd, Jiwon se v jistých věcech neuměl kontrolovat a s jeho celkem o hodně velkým věkovým rozdílem to ani nebylo k nepochopení, mohl jen děkovat že v takových chvílích se našli vždycky aspoň dva kteří ho nenechali někde ležet ve sračkách a postarali se o něj. "Tváříš se ale strašně," Podotkl jeden a další se jen přidávali, protože šlo vidět že nebyl ve své klidné ale přes to energetické náladě, ale mohli jen hádat, protože nebylo ani tady zrovna moc lidí kterým by říkal své problémy, nebylo v tom nic tak moc osobního, věřil jim, ale snažil se zůstávat na té úrovni kdy okolní věci nechtěl tahat sem.

"A tenhle pohled taky znám!" Jiwon se podíval do boku po Jihovy který razil k němu aby ho dotáhl se posadit na gauč a ne jen tady tak stát a nechat se okupovat Hyukwooem, který byl vždycky až moc mazlivý k Jiwonovy, protože sakra… v tomhle klubu možná bylo dost homofobů, ale když už o někom věděli že ho přitahuje i stejné pohlaví, někdy si s ním hráli a nebo se pokoušeli dostat do kalhot, což dělali i Jiwonovy, ale ten měl zájem spíš o jiné typy, kdysi dávno možná i typ jako byl Hanbin, ale měl za to že ho to už přešlo.

"Nah, no tak, žiju ne? To stačí," Nebyl ve stavu kdy by chtěl něco probírat ještě s někým jiným než s Minem ať už byli s Jihoem přátelé skoro na stejné úrovní, protože jeho neustálá potřeba Hanbina jistým způsobem ničit výčitkami a tím že ho nenávidí bylo prostě až moc dětinské, bylo to tak řečeno už i jemu, hodněkrát, ale nemohl si pomoct, s tím čím si prošel už i předtím, ať už to bylo triviální, pro něj to bylo největší ukřivdění ze strany asi všech.

"Oh, takže zase starej Pán terorizoval život?" Jiho se posadil za Jiwona na opěradlo gauče a začal mu tisknout ramena s tichým smíchem, protože to možná bylo divné, ale skoro všichni tady měli podobné problémy s otci, pokud nějaké ještě měli, to byl ten druhý problém, nechtěli se jich zbavit až tak moc, ale prostě se to stalo. "Jak jinak, proto jsem tu nebyl." Odfrkl si Jiwon celkem podrážděně, protože vztek na jeho otce měl neustále, ale jejich vztah se zhoršoval kvůli chování jich obou, nebyla chyba jen na jedné straně.

"Už bych se zdejchl být to na mě." Zasmál se Jay který jako vždycky už teď důležitě upíjel alkoholu, ať to bylo cokoliv, nebyl jediný moment kdy byl přímo střízlivý ať už se tak choval, alkohol a on byli prostě nerozluční a jeho orgány kvůli toho musely trpět, ale to byla poslední věc která ho trápila. "Jo to jsem zkoušel, a jeho gorilky si mě našly pár hodin po tom co jsem zdrhl." Ani nemuseli řešit jako vždycky to že mohl být už klidně někde jinde kdyby se jeho otec nezařekl že až do konce školy bude prostě dělat to co chce on, nevycházelo mu to, samozřejmě. Ať už měl Jiwon intelekt po něm, byl přírodně chytrý, prostě nechtěl, nemohl se nechat ovládat někým jako byl jeho až odporně úspěšný otec který chtěl mít dobrou pověst a jeho syn mu to prostě kazil, říkal si jestli v tom byla vůbec ještě nějaká rodičovská láska nebo prostě jen potřeba mít neustále dobré postavení, ale to by se nedozvěděl, buď by mu otec lhal nebo… stejně by lhal.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki | Web | 19. března 2017 v 1:53 | Reagovat

Ani si nevieš predstaviť ako ma to, že je tu nový diel potešilo :D ... Neviem prečo, ale veľmi dúfam, že sa v tom klube niečo stane :D  Ale aj tak chcem najviac vedieť čo sa medzi nimi stalo! :D  ja normálne nevie kvôli tomu spávať! (Dobre, spánok mám narušený už dlho kvôli niečomu inému... ale nevadí!)... Taaaakže sa teším na další diel *-*

2 Ady | Web | 22. března 2017 v 15:29 | Reagovat

Yooooo konečně jsem se dostala ke čtení a yas Zico Zico ni~ :3 a stejně chci hlavně vědět, co se mezi nimi stalo, protože jak kolem toho furt chodí... ughh :D

3 ladypsychotronia | Web | 22. března 2017 v 22:06 | Reagovat

[1]: V tom klubu toho bude víc než by bylo zdravé, ehehehehehehe CCCC:

[2]: Zico níííííí!!!! Si tak říkám jestli to pak i nezklame ten problém, je to celkem obvyklá věc, aspoň podle mě xD

4 Tomiko Natsuki | Web | 23. března 2017 v 8:07 | Reagovat

[3]:  Tak a teraz som ešte viac zvedavá! :D Normálne tu od zvedavosti zostarnem (viac než som)! :D

5 Ady | Web | 23. března 2017 v 21:22 | Reagovat

[3]: Něco od tebe a zklamat? Naaaah~ Myslím, že to nehrozí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama